15 A 10/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

15 A 10/2025- 27 - text  6 15 A 10/2025 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: J. H., narozený X bytem X zastoupený obecným zmocněncem P. H. bytem X proti žalovanému: Městský úřad Louny sídlem Pod Nemocnicí 2379, 440 01 Louny o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím v určení toho, že udělení pokuty příkazem o uložení pokuty Městského úřadu Louny ze dne 15. 11. 2023, č. j. MULNCJ 127273/2023, bylo nezákonné, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou, která byla původně vedena pod sp. zn. 54 A 2/2025, se žalobce domáhal zrušení příkazu o uložení pokuty Městského úřadu Louny ze dne 15. 11. 2023, č. j. MULNCJ 127273/2023, a zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 20. 12. 2024, č. j. MD-68460/2024-160/3, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 5. 6. 2024, č. j. KUUK/082016/2024/Kub, kterým krajský úřad nevyhověl žádosti žalobce o obnovu řízení, které bylo ukončeno příkazem o uložení pokuty Městského úřadu Louny ze dne 15. 11. 2023, č. j. MULNCJ 127273/2023. Žalobce se dále stejnou žalobou domáhal určení, že „uznání viny z nedbalosti za správní delikt účastníka zkráceného příkazního řízení po nesprávném právním posouzení ust. § 125h odst.6 SZ po nesdělení identity řidiče provozovatelem správním orgánem I.stupně bylo nezákonné. Navrhuje soudu také deklarovat, že udělení pokuty 1 500 Kč za tento správní delikt dle ust. §85 SŘS byl nezákonným zásahem do hmotné právní sféry účastníka vlastnit majetek dle článku 11 ods.1 a odst.5 LZPS.“ 2. Soud zdůrazňuje, že usnesením ze dne 2. 4. 2025, č. j. 54 A 2/2025-22, odmítl žalobu žalobce proti příkazu o uložení pokuty žalovaného ze dne 15. 11. 2023, č. j. MULNCJ 127273/2023, a to pro nevyčerpání řádných opravných prostředků. 3. Soud dále připomíná, že usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 3. 2025, č. j. 54 A 2/2025-20, byla žaloba v částech, kterou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 20. 12. 2024, č. j. MD-68460/2024-160/3, a určení toho, že udělení pokuty příkazem o uložení pokuty Městského úřadu Louny ze dne 15. 11. 2023, č. j. MULNCJ 127273/2023, bylo nezákonné, vyloučena k samostatným řízením. 4. Žaloba žalobce v části, ve které se domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 20. 12. 2024, č. j. MD-68460/2024-160/3, je vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 A 9/2025. 5. Konečně v části žaloby, ve které se žalobce domáhal určení toho, že udělení pokuty příkazem o uložení pokuty Městského úřadu Louny ze dne 15. 11. 2023, č. j. MULNCJ 127273/2023, bylo nezákonné, byla přidělena sp. zn. 15 A 10/2025. Toliko této části žaloby se tudíž týká toto usnesení. 6. Před vlastním rozhodnutím o žalobě byl soud nejprve povinen zabývat se otázkou, zda není projednávaná věc z jeho přezkumné činnosti vyloučena. K meritornímu přezkoumání může soud v rámci správního soudnictví totiž přistoupit jen za předpokladu, že není dána překážka, jež by mu bránila věcně rozhodnout. Jinak soudu nezbývá nic jiného než podanou žalobu jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), usnesením odmítnout. O tom, kdy nastává taková situace, hovoří v případě žalob na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu § 85 s. ř. s. ve vazbě na § 82 s. ř. s. 7. Dle § 82 s. ř. s. se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 8. Dle § 85 s. ř. s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. 9. Pojem „zásah“ s. ř. s. ani obecně jiný zákon nedefinuje. Judikatura jej proto doposud vykládá zejména jako určitý úkon správního orgánu v rámci výkonu veřejné moci, který spočívá v jednorázovém a protiprávním útoku vůči základním ústavně zaručeným právům, a jenž v době svého působení představuje trvalé ohrožení právního stavu. Pro možnost ochrany ve správním soudnictví je pak nejen nutné, aby byla prokázána nezákonnost zásahu, ale současně musí být i prokázáno, že žalobce byl nezákonným zásahem přímo zkrácen na svých subjektivních právech. I v případě splnění obou kumulativních podmínek je nicméně žaloba na ochranu před nezákonným zásahem vyloučena, nevyužil-li žalobce možnosti ochrany či nápravy stavu pomocí právních prostředků, které mu právní řád poskytuje – uvedená situace má za následek nepřípustnost žaloby a její odmítnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2004, č. j. 3 As 52/2003-278). 10. Jak již bylo uvedeno, v řízení o ochraně před nezákonným zásahem se lze domáhat ochrany proti zásahu správního orgánu nebo určení, že zásah byl nezákonný. Aby však žaloba na ochranu před nezákonným zásahem mohla být věcně projednatelná, musí z tvrzení účastníka být zcela jednoznačné, že směřuje proti takovému zásahu správního orgánu, jenž není rozhodnutím. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 Azs 144/2015-30: „Je pojmově vyloučeno, aby soud v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu podle ust. § 82 a násl. s.ř.s. meritorně rozhodoval o situaci, se kterou procesní předpis výslovně počítá a kterou vyhrazuje správnímu rozhodnutí.“ Jinak řečeno, úprava zásahových žalob je ve vztahu k dalším žalobním typům upraveným v § 4 odst. 1 s. ř. s., zejména pak ve vztahu k řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, subsidiární, proto pakliže je možné, aby účastník užil jinou formu procesní ochrany, nemůže se primárně domáhat ochrany před nezákonným zásahem. 11. To mimo jiné znamená, že žalobce předtím, než zvolí cestu obrany zásahovou žalobou, měl by se pokusit o ochranu uvnitř veřejné správy, pokud mu to příslušné předpisy umožňují. To je konkrétní vyjádření obecnější zásady, podle níž ochrana veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob poskytovaná správními soudy má subsidiární povahu ve vztahu k ochraně poskytované správními orgány. Tam, kde se lze ochrany domoci v rámci systému veřejné správy, je na tom, jehož práva byla ohrožena nebo porušena, aby nejprve využil této možnosti. Teprve nedosáhne-li nápravy tímto způsobem, otevírá se mu cesta ke správnímu soudu, který žalobci poskytuje originární ochranu, nikoliv ochranu formou pokračování správního řízení (blíže k tomu rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015-160, bod 40, publ. pod č. 3687/2018 Sb. NSS). 12. Ze žalobního návrhu plyne, že žalobce spojuje nezákonný zásah, který je předmětem tohoto usnesení, s příkazem o uložení pokuty žalovaného ze dne 15. 11. 2023, č. j. MULNCJ 127273/2023, kterým byl žalobce uznán vinným přestupkem podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že jako provozovatel vozidla registrační značky X v rozporu s § 10 odst. 3 tohoto zákona nezajistil, aby při užití vozidla na pozemních komunikacích byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu, jelikož dne 1. 6. 2023 v 6:04 hodin v Lounech, ul. 28. října u budovy č. p. 1670, směr jízdy centrum, překročil blíže nezjištěný řidič tohoto motorového vozidla nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem nebo dopravní značkou (50 km/h) v obci o méně než 20 km/h, jelikož mu byla prostřednictvím automatizovaného technického prostředku (UnicamSPEED-R) používaného bez obsluhy naměřena rychlost 57 km/h, po odečtu toleranční odchylky ± 3 km/h byla rychlost 54 km/h, tj. řidič vozidla překročil dovolenou rychlost o 4 km/h a tím porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, čímž se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. 13. Soud upozorňuje na to, že proti příkazu o uložení pokuty je možné podat odpor. Příkaz je totiž dle § 150 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), specifickou formou správního rozhodnutí použitelnou při ukládání povinností jeho adresátovi. Zmiňovaná specifičnost se projevuje nejen v tom, že jeho vydání může být prvním úkonem ve správním řízení, ale také v tom, že jej lze zrušit úkonem jeho adresáta, a to odporem. Již samotným podáním odporu je příkaz zrušen (§ 150 odst. 3 věta druhá správního řádu) a v řízení se pokračuje, jako by příkaz vydán