15 A 22/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

15 A 22/2024- 80 - text  16 15 A 22/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: S – STAV s. r. o., IČO: 22796282 sídlem Tržní náměstí 873/1, 415 01 Teplice zastoupená JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem sídlem Dubská 390/4, 415 01 Teplice proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem za účasti osoby zúčastněné na řízení: A. D., narozený X bytem X zastoupený JUDr. Josefem Tichým, advokátem sídlem Šaldova 217/7, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2024, č. j. KUUK/080799/2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2024, č. j. KUUK/080799/2024, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2024, č. j. 15 A 22/202450, ve výši 20 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osobě zúčastněné na řízení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou prostřednictvím právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2024, č. j. KUUK/080799/2024, jímž bylo k odvolání osoby zúčastněné na řízení podle § 90 odst. 4 ve spojení s § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zrušeno rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odboru územního plánování a stavebního řádu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 17. 1. 2024, č. j. MgMT/006048/2024, kterým stavební úřad podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, schválil stavební záměr: „administrativní budova“ v areálu X na pozemcích st. p. č. XA, parc. č. XB v katastrálním území X, a řízení bylo zastaveno. Žalobkyně se současně domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobkyně v podané žalobě předně zrekapitulovala dosavadní průběh věci. Napadenému rozhodnutí pak žalobkyně vytknula zejména nepřezkoumatelnost v otázce posouzení předmětné stavby jakožto nepovolené a také stran posouzení účastenství osoby zúčastněné na řízení. Dále žalobkyně namítla, že je napadené rozhodnutí nezákonné, a to z důvodu upření možnosti řádného uplatnění práv žalobkyně a možnosti bránit se tvrzením osoby zúčastněné na řízení nebo názoru žalovaného ohledně posouzení stavby jako nepovolené. V tomto směru tedy mělo být zkráceno právo žalobkyně na opravný prostředek (dvojinstančnost), stejně jako její právo na uplatnění argumentace a důkazů, přičemž se tak jednalo o rozhodnutí překvapivé. Podle žalobkyně odůvodnění napadeného rozhodnutí též neobsahuje dostatečné vysvětlení, jak byly provedené důkazy hodnoceny a jak bylo dosaženo závěru žalovaného. 3. Podle tvrzení žalobkyně napadené rozhodnutí uvádí toliko, že se jednalo o přímé dotčení, neboť pozemek osoby zúčastněné na řízení je mezující a má s pozemkem žalobkyně společnou hranici, přičemž je rovněž přímo dotčen imisemi vzniklými ze stavební činnosti realizovaného záměru. Tento závěr o účastenství osoby zúčastněné na řízení je však dle žalobkyně nepřezkoumatelný a nesprávný. Zásah imisemi vzniklými ze stavební činnosti žalobkyně totiž ani sama osoba zúčastněná na řízení netvrdila a údajné imise žalovaný ani nijak nespecifikoval. Stavba osoby zúčastněné na řízení se zároveň nenachází v „bezprostřední blízkosti“ záměru a osoba zúčastněná na řízení se v rámci řízení předcházejícímu povolení nepřihlásila jako účastník, a tudíž zanedbala svá práva, pročež dle názoru žalobkyně neměla být účastníkem – resp. postavení účastníka tato osoba nijak neodůvodnila a zásah stavby do jejích práv nebyl odůvodněn ani žalovaným. Navíc, jak vyplývá z vyjádření stavebního úřadu ze dne 28. 2. 2024 a jeho zaměření situace ze dne 8. 2. 2024, stejně jako ze situace koordinační (výkres C03), tak odstup mezi stavbou žalobkyně a stavbou osoby zúčastněné na řízení je 8 m. 4. Podle žalobkyně přitom nelze přihlížet k záměru zástavby sousedního pozemku ani k případnému budoucímu využití pozemku, tím spíše jestliže nebylo započato s projednáváním záměru před stavebním úřadem. V řešené věci šlo o dvě průmyslové budovy – stavbu kanceláří na straně žalobkyně a stavbu pro obchod osoby zúčastněné na řízení, která nemá ve směru ke stavbě žalobkyně okna, není obsluhována z této strany a je oddělena plotem. I osobou zúčastněnou na řízení tvrzená odstupová vzdálenost 6 m pak dle žalobkyně postačuje a umožňuje osobě zúčastněné na řízení řádnou péči, úpravy a opravy nemovitosti v jejím vlastnictví. Stavbou žalobkyně tedy nedochází k žádnému zásahu do kvality prostředí a zásahu do nemovitostí ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení. 5. Z podaného odvolání osoby zúčastněné na řízení dle žalobkyně nebylo ani zřejmé, čeho se domáhá, a proto nebylo způsobilé vyvolat následky odvolání. Námitky osoby zúčastněné na řízení nezpochybňovaly zákonnost prvostupňového rozhodnutí, a jednalo se tak o námitky z důvodu časové a věcné koncentrace nepřípustné; § 114 odst. 2 stavebního zákona hovoří o nepřihlížení k námitkám, které byly anebo mohly být dříve uplatněny. K tomu žalobkyně poukázala také na dikci § 82 odst. 4 správního řádu. 6. Následně žalobkyně uvedla, že žalovaným tvrzené „odebrání právní jistoty“ je taktéž neodůvodněné a nemá zákonnou oporu. V případě stavby myčky totiž byla osoba zúčastněná na řízení nepochybně účastníkem řízení, nicméně v případě povolení dotčené administrativní budovy již v tomto postavení nebyla a být neměla. O svá práva se osoba zúčastněná na řízení v rámci řízení předcházejícího povolení nezajímala. Žalobkyně pak na změněný právní názor žalovaného oproti stavebnímu úřadu nemohla relevantně reagovat, čímž byla zkrácena na právech. 7. Podle žalobkyně napadené rozhodnutí dále uvádí, že dle přiložené fotodokumentace osobou zúčastněnou na řízení bylo zřejmé, že předmětná stavba již byla zahájena. Žalovanému však nebyly předloženy dostatečné důkazy, které by dokládaly, že byla tato stavba skutečně započata v osobou zúčastněnou na řízení namítaném období – září/říjen 2023, nebo zda žalobkyně realizovala stavbu později na základě sdělení stavebního úřadu, že společné povolení nabylo právní moci dne 19. 1. 2024. Z obsahu spisu je přitom dle žalobkyně zřejmé, že daná stavba byla zahájena až po právní moci stavebního povolení. Osoba zúčastněná na řízení pak existenci zařízení staveniště myčky od září 2023 zaměnila se stavbou administrativní budovy. Závěry napadeného rozhodnutí jsou tedy i v tomto ohledu nepřezkoumatelné, neboť předložené fotografie nejsou datovány, a o způsobu, legálnosti a jejich obsahu tak panuje značná pochybnost. Žalovaný tak bez dalšího převzal tvrzení osoby zúčastněné na řízení, aniž by tato byla doložena relevantními důkazy. Naopak se jednalo o tvrzení vyloučená ostatními důkazy ve spise stavebního úřadu. K tomu žalobkyně zrekapitulovala data ze stavebního deníku stavby myčky, která končila dnem 7. 12. 2023. Stavební deník administrativní budovy pak zcela v souladu se skutečností a pravomocným povolením začíná až dne 19. 1. 2024, což dle jejího názoru dokazuje, že se nejednalo o stavbu zahájenou bez povolení. 8. Pro závěr, že se ve věci jednalo o realizaci nepovolené stavby, tak dle žalobkyně neexistují relevantní důkazy a tvrzení žalovaného, že stavba již byla zahájena, je v rozporu s dalším jeho tvrzením, že žalovanému nicméně nebyly předloženy dostatečné důkazy, které by dokládaly, zda byla stavba skutečně započata v osobou zúčastněnou na řízení namítaném období – září/říjen 2023. Žalovaným tak nebyl ani dostatečně zjištěn skutkový stav. Zejména pak žalovaný neumožnil žalobkyni prokázat, že stavba byla prováděna v souladu se všemi zákonnými podmínkami a stavebním povolením. Pokud tedy žalovaný přistoupil k namítané změně prvostupňového rozhodnutí, měl v odvolacím řízení provést potřebné důkazy a doplnit další nezbytné podklady, měl s nimi seznámit žalobkyni a umožnit jí se k nim vyjádřit. Žalovaný též žalobkyni předem neupozornil na odlišný právní náhled na věc, a nedal jí tudíž možnost se k němu vyjádřit – tj. existence překvapivého rozhodnutí. 9. Z napadeného rozhodnutí tak dle žalobkyně není zřejmé, co bylo důvodem pro zrušení původního rozhodnutí, resp. důkazy byly v daném případě žalovaným provedeny ledabyle, konkrétní námitky žalobkyně byly odmítnuty bez relevantního zdůvodnění a rozhodnuto bylo i přes zásadní pochybnosti o skutkovém stavu. S ohledem na postup žalovaného ve věci byla dle žalobkyně porušena i zásada dvojinstančnosti, neboť žalobkyně byla zkrácena na právu brojit proti napadenému roz