15 Af 6/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

15 Af 6/2024- 49 - text  8 15 Af 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobkyně: STRIX Chomutov, a.s., IČO: 27274535 sídlem Polní 4795, 430 01 Chomutov zastoupená advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj sídlem Velká Hradební 36/91, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2023, č. j. 2189250/23/2504-50522-507320, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2023, č. j. 2189250/23/2504-50522-507320, kterým byla zamítnuta její žádost o prominutí úroku z prodlení stanoveného dodatečnými platebními výměry na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období říjen 2018 až prosinec 2018, únor 2019 a duben 2019. Žalobkyně se současně domáhala přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 2. Žalobkyně s odkazem na judikaturu správních soudů v žalobě uvedla, že její žádosti nebylo vyhověno pro závadnost zdrojového jednání. Žalobkyně měla za to, že došlo k porušení § 259b odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), neboť byl žalovaným nesprávně interpretován neurčitý právní pojem „důvod, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit.“ Ze žalobou napadeného rozhodnutí není patrné, jaké okolnosti lze podřadit dle názoru žalovaného pod § 259b odst. 2 daňového řádu. Bez vymezení uvedeného neurčitého právního pojmu žalovaný vůbec nemohl hodnotit, zda důvody pro prominutí byly či nebyly splněny. Výklad neurčitého právního pojmu není možno učinit odkazem na interní metodiku správce daně, neboť by tím došlo k popření smyslu neurčitého právního pojmu. Z tohoto důvodu je žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 3. Právní úprava § 259b odst. 2 daňového řádu byla na případ žalobkyně aplikována toliko zdánlivě, neboť se žalovaný omezil na aplikaci pokynu GFŘ-D-58, který je však interní normativní instrukcí, jehož aplikace nemůže vést k tomu, že budou opomíjena kritéria pro prominutí stanovená daňovým řádem. 4. Základním kritériem pro posouzení prominutí penále je míra posouzení, zda k prodlení došlo z důvodu, který lze ospravedlnit. Tyto podstatné okolnosti však žalovaný vůbec neposuzoval. Žalobkyně nemohla v době uplatnění nároku na odpočet DPH vědět, že dojde k narušení neutrality DPH, a tedy i k podvodu, neboť narušení neutrality je spatřováno v neunesení důkazního břemene společností BIMAT, s. r. o., ohledně plnění od společností Bohemia Welcome, s. r. o. a S.P. Market, s. r. o. Příčinou vzniku prodlení s placením daně tak je, že žalobkyně nemohla v době podání daňových přiznání vědět, že dojde k doměření DPH společnosti BIMAT s. r. o. Bylo tedy zcela ospravedlnitelné, že žalobkyně v rámci původních lhůt splatnosti nezaplatila daň, neboť se domnívala, že požadavkům zákona vyhověla. 5. Správní úvaha žalovaného vybočila ze zákonných mezí správního uvážení, neboť odporuje logickým zásadám, nezohledňuje veškeré individuální okolnosti případu žalobkyně a postrádá logické, přesvědčivé a přezkoumatelné odůvodnění. 6. Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 236/2019, ze kterého vycházel žalovaný, se týká prominutí penále, nikoliv úroků z prodlení. Penále je na rozdíl od úroku z prodlení sankcí trestní povahy, čímž se výslovně zabýval i Nejvyšší správní soud. Uvedené usnesení se tak vůbec nevztahuje k otázce prominutí úroků z prodlení. Žalovaný neuvedl žádnou úvahu, proč by se mělo toto usnesení vztahovat i k této otázce. I kdyby usnesení sp. zn. 1 Afs 236/2019 mělo dopadat na promíjení úroků z prodlení, žalovaný jej nesprávně aplikoval, neboť Nejvyšší správní soud vyvodil, že pro účely prominutí penále se při splnění podmínek podle § 259c odst. 2 daňového řádu nebere v úvahu zdrojové jednání. Žalovaný však pro zdrojové jednání odmítá zohlednit individuální okolnosti případu a žádost zamítl. 7. Žalovaný také na str. 4 a 5 žalobou napadeného rozhodnutí hrubě zkresluje okolnosti doměření daně. U žalobkyně totiž nebyla prokázána vědomá, tedy úmyslná, forma účasti na podvodu, jak nesprávně tvrdí žalovaný. 8. Ačkoliv vědomá účast na daňovém podvodu může být úmyslná i nedbalostní, je třeba mezi nimi rozlišovat, neboť míra zavinění zásadně odlišuje společenskou škodlivost jednání. Žalovaný vytrhává z kontextu pasáže z rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 9. 8. 2023, č. j. 26697/23/5300-22441-712084, přičemž však platí, že úmyslná, tedy vědomá účast na daňovém podvodu, nebyla žalobkyni kladena k tíži. Daňové orgány se zabývaly přijatými preventivními opatřeními k zamezení účasti na podvodu, což by postrádalo smysl, pokud by byla žalobkyně vědomým účastníkem podvodu na DPH. Úmyslnou formu účasti na podvodu rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství vyloučilo. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. K žalobě žalovaný uvedl, že postupoval v souladu nejen s Pokynem GFŘ-D-58, ale také s právním názorem uvedeným v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 236/2019-83. Pokyn GFŘ-D-58 není interní metodikou, neboť tento pokyn byl uveřejněn a všechny daňové subjekty se s ním mohou seznámit. Žalovaný je povinen se tímto pokynem řídit a postup dle pokynu je nutné považovat za zavedenou správní praxi. I když se Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení sp. zn. 1 Afs 236/2019 prominutím penále, argumentace je postavena na výkladu § 259c daňového řádu, který se týká obecně prominutí příslušenství daně. Úprava prominutí příslušenství daně je založena na správním uvážení a opírá se o širší rámec hodnot a principů než zákonem výslovně uvedená kritéria. 10. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vyslovil právní názor, že nelze z prominutí příslušenství vyloučit posouzení zdrojového jednání. Z usnesení rozšířeného senátu vyplývá, že není správná argumentace, že správní uvážení ve věci prominutí příslušenství daně by se mělo pohybovat pouze v mantinelech posouzení ospravedlnitelného důvodu a četnosti porušování povinností při správě daní. Žalovaný popsal okolnosti zapojení žalobkyně do podvodu na DPH a vyložil, že se nemohlo jednat o účast nahodilou. Podkladem bylo odůvodnění rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání proti stanovení daně. 11. V rozsudku ze dne 18. 2. 2021, č. j. 1 Afs 236/2019-93, Nejvyšší správní soud dle žalovaného uvedl, že v řízení o doměření daně a uložení penále správce daně nemusí prokázat úmyslné zapojení do podvodného řetězce na DPH, ale postačí, pokud dovodí, že daňový subjekt o účasti na daňovém podvodu věděl, či vědět měl a mohl. Replika žalobkyně 12. Dle žalobkyně žalovaný ve vyjádření k žalobě otevřeně přiznal, že § 259b odst. 2 daňového řádu vůbec neřešil a neřídil se jím. Hypotéza § 259b odst. 2 daňového řádu pak představuje neurčitý právní pojem „důvod, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit“. Aby byla vůbec dána možnost přezkoumat, zda došlo k naplnění tohoto neurčitého pojmu, musí správní orgán tento neurčitý právní pojem interpretovat, což ovšem žalovaný neučinil. Žalovaný fakticky nadřadil interní normativní instrukci nad zákon, když zákonné podmínky pro prominutí neposuzoval. Argumentace žalovaného, že je jedno, zda rozhoduje o prominutí penále či úroku z prodlení, je zcela lichá, a to i s ohledem na odlišně koncipovaný § 259a a § 259b daňového řádu. Podle žalobkyně je zvláštní, že žalovaný nijak nezohlednil její bezproblémovou daňovou minulost jako polehčující okolnost, pokud žalovaný dovozoval, že je namístě aplikovat usnesení sp. zn. 1 Afs 236/2019. Žalobkyně nezpochybnila, že finanční správa může vydávat interní metodiky, nesmí se to však dít na úkor toho, že je následně postupováno ve správní praxi zcela mechanicky dle šablony. 13. Žalovaný přitom v rozhodnutí ve věci samotného doměření daně výslovně uvedl, že nedovodil vědomou účast žalobkyně na údajném podvodu. Pokud tedy žalovaný v nyní napadeném rozhodnutí učinil závěr „o vědomé účasti na daňovém podvodu“, jedná se zcela o nepodložené tvrzení. Dále žalobkyně setrvala na dosavadních stanoviscích. Posouzení věci soudem 14. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobkyně se po řádném poučení, že může vyslovit souhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřila. 15. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady