10 As 350/2020 — Nejvyšší správní soud

16 A 22/2024- 156 - text  17 16 A 22/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: J. P., narozený dne X t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice sídlem Bělušice 66, 434 01 Bělušice zastoupený advokátem JUDr. Karlem Davidem sídlem Sladkovského 1640, 440 01 Louny proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Bělušice sídlem Bělušice 66, 434 01 Bělušice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v přeřazení žalobce z II. do III. prostupné skupiny vnitřní diferenciace rozhodnutím ředitele Věznice Bělušice ze dne 15. 7. 2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Ředitel Věznice Bělušice rozhodl dne 15. 7. 2024 ve smyslu § 39 odst. 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „řád VTOS“) o přeřazení žalobce jakožto odsouzené osoby vykonávající trest odnětí svobody ve Věznici Bělušice z II. do III. prostupné třídy vnitřní diferenciace (dále též „PSVD“). 2. Žalobce se proti výše uvedenému přeřazení bránil u soudu nejprve podáním ze dne 8. 8. 2024, podaným soudu dne 9. 8. 2024, jímž akt přeřazení napadal jako rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Jelikož dané podání trpělo vadami, bylo o něm zdejším soudem nejprve vedeno řízení pod sp. zn. 15 Na 222/2024, v jehož průběhu byl žalobci ustanoven zástupcem pro řízení shora označený advokát. Po odstranění vad žalobcova prvotního podání byla věc u zdejšího soudu nadále vedena pod shora označenou spisovou značkou 16 A 22/2024. 3. V průběhu řízení soud vyrozuměl žalobce usnesením ze dne 10. 3. 2025, č. j. 16 A 22/2024-46, o odlišném názoru soudu ohledně povahy žalobou napadeného aktu a vyzval jej, aby v přiměřené lhůtě přizpůsobil svou žalobu požadavkům kladeným v § 82 a násl. s. ř. s. na žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu (v podrobnostech soud odkazuje na uvedené usnesení). Žalobce posléze podáním ze dne 25. 3. 2025 změnil podanou žalobu tak, že se nově domáhal určení nezákonnosti zásahu spočívajícího v rozhodnutí ředitele žalované ze dne 15. 7. 2024, jímž byl žalobce přeřazen do III. prostupné skupiny vnitřní diferenciace, a aby soud žalované nařídil obnovení stavu před tímto zásahem tím, že žalobce bude přeřazen zpět do II. prostupné skupiny vnitřní diferenciace. Žaloba 4. Žalobce v žalobě uvedl, že mu dne 15. 7. 2024 bylo oznámeno rozhodnutí ředitele věznice (žalované) z téhož dne, o žalobcově zařazení do III. prostupné skupiny vnitřní diferenciace. Dle žalobce bylo tímto úkonem nezákonně a přímo zasaženo do jeho práv ve smyslu § 82 s. ř. s. Žalobce byl totiž (kromě počátečního umístění v nástupním oddílu) ve Věznici Bělušice až do 14. 7. 2024 zařazen do II. PSVD, do níž jsou osoby vykonávající trest odnětí svobody po ukončení pobytu v nástupním oddílu standardně podle čl. 28 odst. 3 Vnitřního řádu Věznice Bělušice (dále jen „vnitřní řád“) zařazováni. 5. Podle žalobce nebyly v daném případě splněny podmínky stanovené čl. 28 odst. 8 a čl. 28 odst. 10 písm. c) vnitřního řádu žalované k jeho přeřazení do III. PSVD. Z hodnocení standardního programu zacházení za období od 1. 4. 2024 do 30. 6. 2024 dle žalobce vyplývá, že žalobce plnil veškeré stanovené cíle tohoto programu. V rozporu s tím je v návrhu na přeřazení do III. PSVD uvedeno, že žalobce cíl standardního programu zacházení v době podání návrhu neplnil. Žalobce dále namítl, že čl. 28 odst. 7 vnitřního řádu žalované předpokládá, že do II. PSVD budou zařazeni odsouzení, kteří částečně plní program zacházení; naproti tomu do III. PSVD mají být zařazeni ti, kteří program zacházení neplní. Žalobce je toho názoru, že program zacházení plnil přinejmenším částečně, a není tedy pravdou (resp. žalovaná ani v průběhu řízení o žalobě neprokázala), že jej neplnil vůbec. 6. Pokud důvodem pro žalobcovo přeřazení mělo být uložení kázeňského trestu, žalobce uvedl, že jeho provinění spočívalo toliko v nekvalitním ustlání lůžka v době jeho pobytu na zdravotním středisku. Takto nezávažný kázeňský přestupek nemůže být podle žalobce při plnění všech stanovených bodů programového zacházení důvodem pro jeho přeřazení do III. PSVD. Další dva „negativní poznatky“ uvedené v návrhu na žalobcovo přeřazení nejsou v daném návrhu již nijak specifikovány, což činí návrh vychovatelky na žalobcovo přeřazení neurčitým a nezákonným. 7. Žalobce se tak domnívá, že při jeho přeřazení nebylo postupováno nestranně ani objektivně, neboť byl dvakrát potrestán za jeden kázeňský přestupek nezávažného charakteru, aniž byla jakkoli pozitivně zohledněna žalobcova minulost, v níž řádně plnil povinnosti ve výkonu trestu (za což mu byly i ukládány odměny) i při výkonu veřejných služeb. Své přeřazení tak vnímá jako šikanu za kritizování systému fungování Věznice Bělušice. 8. Podle žalobce bylo jeho přeřazení v rozporu s § 39 odst. 5 a 6, stejně jako s § 36a řádu VTOS a s čl. 28 odst. 7, 8 a 10 písm. c) vnitřního řádu. Tím dle žalobce došlo k popření zásady zákonného působení na odsouzené při výkonu trestu ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVTOS“) a povinnosti respektovat důstojnost osobnosti odsouzeného a omezovat škodlivé účinky zbavení svobody a jednat s odsouzenými tak, aby se podporovaly takové postoje a dovednosti, které odsouzeným pomohou k návratu do společnosti a umožní vést po propuštění soběstačný život v souladu se zákonem (§ 2 ZVTOS). Konkrétně tak dle žalobce nezákonným zásahem došlo ke zpřísnění podmínek výkonu žalobcova trestu odnětí svobody a ke zhoršení možnosti žalobcova pracovního zařazení, neboť se zařazením do III. PSVD je bez dalšího spojen i typ programu zacházení a jeho náplň. Vyjádření žalované k žalobě 9. Žalovaná se k žalobě vyjádřila předně v podání ze dne 25. 9. 2024, v němž uvedla, že žalobce byl skutečně rozhodnutím ředitele Věznice Bělušice dne 15. 7. 2024 přeřazen z II. do III. PSVD, a to na základě odůvodněného návrhu vychovatelky Bc. M. J. dle čl. 28 odst. 8 a odst. 10 písm. c) vnitřního řádu. Žalovaná dodala, že žalobce byl s touto skutečností seznámen dne 15. 7. 2024, což stvrdil svým podpisem na jednotném záznamovém listu; písemné rozhodnutí o přeřazení dle žalované vydáno nebylo. 10. Ve vyjádření ze dne 21. 1. 2025 (podaném v době, kdy žalobce napadal rozhodnutí ředitele věznice jako rozhodnutí správního orgánu dle § 65 s. ř. s., pozn. soudu) žalovaná nejprve namítla nedostatek své pasivní legitimace. Podle žalované jsou věznice pouhými organizačními jednotkami Vězeňské služby České republiky, a žalovaná tak nemá právní subjektivitu (právní osobnost); v tom žalovaná odkázala na § 1 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 555/1992 Sb.“), na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2012, č. j. 8 As 48/2012-50, a na nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 1999, sp. zn. IV. ÚS 221/98. Samotnou žalobu považovala za nedůvodnou. Žalovaná odkázala na § 40 a § 41 ZVTOS s tím, že vnitřní diferenciaci upravují čl. 29 odst. 1, 4 a 8 nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 23, ročník 2022, kterým se stanoví zásady pro zpracování a vydání vnitřního řádu věznice pro obviněného, vnitřního řádu pro odsouzené a vnitřního řádu pro osoby ve výkonu zabezpečovací detence (dále jen „nařízení č. 23/2022“). Konkrétně pro Věznici Bělušice je vnitřní diferenciace upravena čl. 28 vnitřního řádu. Odsouzený má toliko právo být s hodnocením programu zacházení a se zařazením do PSVD seznámen, což žalovaná učinila dne 11. 7. 2024, když žalobce seznámila s hodnocením Standardního programu zacházení za období od 1. 4. 2024 do 30. 6. 2024, vydaným dne 3. 7. 2024, obsahujícím návrh na přeřazení do III. PSVD. Dne 15. 7. 2024 pak žalovaná seznámila žalobce i s přeřazením do III. PSVD. Seznámení s obojím však žalobce odmítl podepsat. Závěrem svého vyjádření z 21. 1. 2025 žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. 11. Poté, co žalobce změnil žalobní návrh tak, že se nově domáhal ochrany proti nezákonnému zásahu, jímž byl přeřazen do III. PSVD, se žalovaná ke změněné žalobě vyjádřila podáním ze dne 2. 4. 2025. V něm již pouze odkázala na své vyjádření z 21. 1. 2025 s tím, že žalobce nebyl jakkoli krácen na svých právech a jeho přeřazení do III. PSVD proběhlo v souladu s platnou právní úpravou i vnitřními předpisy žalované. Setrvala tak na svém názoru o nedůvodnosti žaloby. Ústní jednání 12. Při soudním jednání konaném dne 11. 6. 2025 setrvali oba účastníci na svých dosavadních procesních stanoviscích. 13. Zástupce žalob