16 Af 14/2023 – Krajský soud v Ústí nad Labem

16 Af 14/2023- 84 - text  15 16 Af 14/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: Ing. R. L., narozený dne X bytem X zastoupený daňově poradenskou společností ELOTOELO s. r. o. sídlem Kralická 950/1, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2023, č. j. 11812/23/5200-10422-711621, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 31. 3. 2023, č. j. 11812/23/5200-10422-711621, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 864,72 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2023, č. j. 11812/23/5200-10422-711621, jímž byl v řízení o odvolání žalobce změněn dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 6. 12. 2016, č. j. 2432391/16/2507-50522-505541, kterým správce daně podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, (dále jen „zákon o daních z příjmů“) a podle § 147 a § 143 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, (dále jen „daňový řád“) doměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2012 ve výši 1 518 075 Kč a uložil mu povinnost uhradit penále podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu ve výši 303 615 Kč. 2. Změna dodatečného platebního výměru provedená napadeným rozhodnutím spočívala ve snížení doměřené daně z příjmů na částku 92 985 Kč a ve snížení vyměřeného penále na částku 18 597 Kč. 3. Na tomto místě považuje soud za účelné zmínit, že o odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru rozhodoval žalovaný opakovaně, přičemž jeho předchozí rozhodnutí, jímž dodatečný platební výměr potvrdil v plném rozsahu (rozhodnutí ze dne 2. 5. 2018, č. j. 20093/18/5200-10422-711473), bylo zdejším soudem zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení, a to rozsudkem ze dne 30. 11. 2021, č. j. 15 Af 41/2018-93 (dále jen „předchozí rozsudek“ nebo „zrušující rozsudek“). V předchozím řízení (před zrušením prvního rozhodnutí žalovaného) byla spornou otázka pořizovací hodnoty tří drezurních koní žalobce (B. III, S. E. a GSS B.) ve vztahu k uplatněným odpisům, otázka vynaložených nákladů na trénink, služby a ošetřovatele a ustájení koně B. III, plateb od evropské společnosti Bon Art Music, SE (dále jen „Bon Art Music“) a vkladů hotovosti na účet. V souvislosti s vynaloženými nálady na trénink koně B. III pak byla mezi žalobcem a daňovými orgány sporná otázka jeho prodeje v průběhu kalendářního roku 2012. Po vydání napadeného rozhodnutí již není mezi účastníky sporná otázka pořizovací hodnoty koní, ostatní otázky však zůstávají sporné, přičemž tvrzení žalovaného, že žalobce v průběhu předmětného kalendářního roku koně B. III prodal, se tentokrát promítlo nejen do jeho závěru o (ne)prokázání vynaložení uplatňovaných nákladů na jeho trénink, služby a ošetřovatele a ustájení, ale také (nově) do závěru, že žalobce mohl uplatnit odpis za tohoto koně pouze v rozsahu jedné poloviny ve smyslu § 26 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Žaloba 4. Z žaloby je zřejmé, že žalobce žalovanému vytýká, že zatížil napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností, když se nevypořádal s argumentací žalobce ani s důkazy předloženými žalobcem za účelem rozptýlení pochybností daňových orgánů o tom, že žalobce byl v průběhu celého roku 2012 vlastníkem koně B. III. Žalobce nesouhlasil se závěrem daňových orgánů, že koně v průběhu roku 2012 prodal S. G., neboť jeho vlastníkem byl až do 25. 3. 2013. Měl proto za to, že byl oprávněn uplatnit odpisy za tohoto koně za rok 2012 v plném rozsahu. 5. K této námitce žalobce poukázal na výsledek trestního řízení, vedeného na základě oznámení správce daně proti jeho osobě, kdy byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 24 T 128/2019, zproštěn obžaloby. V tomto trestním řízení přitom byly předloženy soudu stejné důkazy, jimiž disponoval i správce daně, který však na ně nebral zřetel. Následně žalobce citoval část uvedeného trestního rozsudku, v němž bylo mj. uvedeno: „Obžalovaný (pozn. soudu: v tomto řízení žalobce) předal již policii a také soud jej v hlavním líčení provedl listinný důkaz, a to potvrzení od Ústřední evidence koní, vedené národním hřebčínem Kladruby nad Labem, ze dne 21.1.2013, ve kterém se mu Ing. A. D., vedoucí Ústřední evidence koní se omlouvá za nepříjemnost a potíže, které obžalovanému způsobila chybným zápisem v Ústřední evidenci koní a potvrzuje, že všichni tři předmětní koně jsou zaevidováni v majetku Ing. L. Byl vymazán chybný zápis vlastnictví p. G., který způsobila obž. J. W.. Vysvětlení celé situace zde uvedla obžalovaná W. ve své výpovědi, kdy řekla, že paní G. s koněm S. P. B. III-47 pouze závodila v Borové. Nikdy však nebyla vlastníkem tohoto koně, pouze jezdcem.“ 6. Žalobce k této námitce dále poukázal na argumentaci žalovaného, obsaženou v bodě 61 napadeného rozhodnutí, v němž žalovaný sám uvedl, že dle údajů z ústřední evidence evidovaných zvířat vedené Ministerstvem zemědělství ke dni 7. 1. 2013, byl žalobce od 1. 7. 2010 dosud (pozn. soudu: tedy do 7. 1. 2013) vlastníkem koně B. III. Z této evidence tedy dle žalobce vyplývá, že v roce 2012 byl vlastníkem předmětného koně on, a nikoliv někdo jiný. 7. Dle žalobce je současně logické, že v souvislosti s vlastnictvím koně mu vznikly i náklady s ustájením, krmením, ošetřováním a tréninkem související, a to po dobu celého roku 2012. Rozporoval zjištění žalovaného, že uvedené náklady po celý rok hradila S. G., neboť tato skutečnost nevyplývá ani z její výpovědi, a současně je v rozporu s důkazy, které žalobce správci daně předložil k prokázání vynaložených nákladů na tohoto koně [smlouva, kterou uzavřel jezdeckou společností Bon Art Music equestrian team s. r. o. (dále jen „jezdecká společnost“), a další související dokumenty (aniž by byly žalobcem jakkoli specifikovány)]. 8. Žalobce dále rozporoval závěry žalovaného týkající se plateb od Bon Art Music. Uvedl, že v daňovém řízení doložil, že této společnosti půjčoval peníze, které mu tato postupně vracela, což bylo prokázáno svědeckou výpovědí předsedy představenstva této společnosti a výdajovými bankovní doklady. Vzhledem k tomu, že nešlo o příjem, neuváděl žalobce tyto částky do daňového přiznání, přičemž dle žalobce bylo na daňových orgánech, aby prokázaly, že se o půjčku nejednalo, a že měl být tento finanční obnos předmětem zdanění. 9. Žalobce dále nesouhlasil se závěry žalovaného, týkajícími se vkladu hotovosti ve výši 450 000 Kč. Měl za to, že prokázal, že se jednalo o již zdaněné peníze – uhrazené pohledávky, které byly zdaněny v roce 2011. Vyjádření k žalobě 10. Žalovaný ve svém písemném vyjádření nesouhlasil s námitkami uplatněnými žalobcem v podané žalobě. Konstatoval, že skutkový stav a právní posouzení rozvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož je zřejmé, z jakého důvodu, na základě jakých skutečností a na základě jakých právních norem bylo v řízení rozhodnuto. Proto v podrobnostech odkázal na napadené rozhodnutí a v něm vyslovené závěry, které jsou v souladu se zrušujícím rozsudkem, a na nichž i nadále trvá. 11. Žalovaný především konstatoval, že krajský soud ve zrušujícím rozsudku aproboval závěry správce daně a žalovaného, že žalobce neunesl důkazní břemeno v souvislosti s uplatněnými náklady na ustájení, trénink a další služby spojené s chovem koně B. III od února do prosince 2012, jakož i jejich závěry ohledně posouzení vkladu v hotovosti ve výši 450 000 Kč a plateb od Bon Art Music ve výši 3 165 000 Kč. Dle žalovaného se krajský soud neztotožnil pouze s těmi závěry, které se týkaly ceny obvyklé ve vztahu ke vstupní ceně koní pro účely odpisů, a těch, které se týkaly nákladů souvisejících s chovem koně B. III, vynaložených v měsíci lednu 2012. 12. Žalovaný uvedl, že ohledně těchto sporných otázek se mu v dalším řízení nepodařilo zajistit takové důkazní prostředky, na základě nichž by bylo možno zpochybnit tvrzení žalobce o pořizovací ceně předmětných koní a s tím souvisejících uplatněných odpisů a zůstatkových cen. Žalovaný proto konstatoval, že žalobce ve věci daňově účinného nákladu z titulu odpisů předmětných koní a z titulu jejich zůstatkové ceny unesl své důkazní břemeno. Současně konstatoval, že žalobce unesl své důkazní břemeno a prokázal, že náklady za trénink, služby ošetřovatele a ustájení koně Bolera III v lednu 2012 ve výši 54 000 Kč byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. 13. Žalovaný zdůraznil, že byl vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku krajským soudem, a to jak ve vztahu k námitkám, které soud shledal důvodnými, tak ve vztahu k těm, které shledal nedůvodnými. Žalobce byl v rámci s