1 As 36/2011 — Nejvyšší správní soud

16 Af 20/2023- 90 - text  8 16 Af 20/2023 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: M. M., narozený X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ing. Radanem Tesařem sídlem Chodská 1366/9, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2023, č. j. 19608/23/5300-22442-706033, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek v částce 3 000 Kč. Částka 3 000 Kč bude žalobci vyplacena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 20. 4. 2022 podle § 123 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), celkem sedm rozhodnutí o zastavení přezkumných řízení na dani z přidané hodnoty, a sice č. j. 1024690/22/2507-60562-505391 ve vztahu ke zdaňovacímu období září 2013, č. j. 1024834/22/2507-60562-505391 k období únor 2014, č. j. 1025287/22/2507-60562-505391 k období březen 2014, č. j. 1025393/22/2507-60562-505391 k období květen 2014, č. j. 1025452/22/2507-60562-505391 k období říjen 2014, č. j. 1025546/22/2507-60562-505391 k období listopad 2014 a č. j. 1025621/22/2507-60562-505391 k období prosinec 2014 (dále též „prvostupňová rozhodnutí“). 2. Rozhodnutím ze dne 8. 6. 2023, č. j. 19608/23/5300-22442-706033, (dále též „žalobou napadené rozhodnutí“ či „rozhodnutí žalovaného“) žalovaný zamítl žalobcova odvolání směřující proti prvostupňovým rozhodnutím a tato rozhodnutí potvrdil. Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce nyní posuzovanou žalobu. 3. Žalobce předeslal, že správce daně zahájil u žalobce dne 22. 6. 2016 daňovou kontrolu na dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za sedm výše uvedených měsíčních zdaňovacích období. Správce daně následně vydal ohledně všech sedmi zdaňovacích období dodatečné platební výměry. Proti nim se žalobce bránil odvoláními, které však nedoplnil, a správce daně proto zastavil odvolací řízení a dodatečné platební výměry nabyly právní moci. Na základě následného žalobcova podnětu žalovaný nařídil rozhodnutím ze dne 11. 6. 2021, č. j. 23135/21/5300-22442-712851, správci daně přezkoumat dodatečné platební výměry. Správce daně pak v rámci přezkumného daňového řízení provedl svědecký výslech J. K., bývalého jednatele společnosti MM GT-Racing s.r.o., IČO 24783668, jenž dle žalobce potvrdil spolupráci uvedené společnosti s žalobcem. Správce daně však hodnotil svědeckou výpověď jako příliš obecnou, a proto ji neshledal za důvod ke změně kontrolních zjištění zachycených v dřívější zprávě o daňové kontrole. To vedlo k zastavení přezkumných řízení prvostupňovými rozhodnutími. Proti uvedenému hodnocení svědecké výpovědi J. K. se žalobce vymezoval v odvoláních proti prvostupňovým rozhodnutím. Jádro žalobní argumentace tkví v námitce, že žalovaný i správce daně nesprávně vyhodnotili svědeckou výpověď J. K. Žalobce v žalobě taktéž namítl, že již v průběhu daňové kontroly předložil (jak správce daně potvrdil ve zprávě o daňové kontrole) správci daně reklamní dokumentaci, která sestávala z evidence pro daňové účely, daňových dokladů, účetnictví, smluv o poskytování reklamních služeb a propagace, dodatků ke smlouvám o poskytování reklamních služeb, kalendáře akcí, předávacích protokolů k reklamním dokumentům, informací o okruzích, reportů, výsledků, fotodokumentace, výstupů ČTK, článků z tisku, DVD se záběry ze závodů, propagačních materiálů, měsíčních písemných informací o poskytnutém plnění a potvrzení jejich převzetí žalobcem jakožto zadavatelem, fotografií ze závodů, programů soutěží, startovních listin, výsledkových listin a rozhovorů se závodníky. Správce daně však tuto dokumentaci žalovanému nepředal spolu s daňovým spisem, resp. žalovaný tuto dokumentaci ignoroval v žalobou napadeném rozhodnutí. Žalobce se domnívá, že správce daně dokumentaci ztratil. Žalobce tak poskytl značné množství podkladů a informací o předmětném reklamním plnění, avšak správce daně a následně i žalovaný hledali spíše zástupné důvody pro neuznání nároku na odpočet DPH. Žalobce předložil prvotní daňové doklady a účetnictví, smlouvy, které prokazují uzavření smluvního vztahu ve věci poskytování předmětného plnění a v neposlední řadě výše popsané podklady, ze kterých jednoznačně vyplývá, že k uskutečnění deklarovaného plnění došlo. Realizace plnění byla dle žalobce potvrzena samotným správce daně v doplnění stanoviska ze dne 14. 10. 2020 (vztahující se k dani z příjmů), kde deklaroval, že „správce daně nezpochybňoval, že reklama neprobíhala“ (dle kontextu žaloby patrně žalobce zamýšlel uvést, že „nezpochybňoval, že reklama probíhala“; pozn. soudu). Žalobce se domnívá, že naplnil podmínky pro uplatnění nároku na odpočet z reklamních plnění, když předložil relevantní podklady, poskytl odpovídající informace a vysvětlení, a unesl důkazní břemeno, když naopak správce daně (a následně ani žalovaný) neunesl své důkazní břemeno. Žalobce proto navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. 4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 20. 9. 2023. V něm poznamenal, že proti dodatečným platebním výměrům na DPH za shora označená zdaňovací období podal žalobce mj. i návrhy na povolení obnovy řízení, jež byly správcem daně zamítnuty, což následně potvrdil žalovaný v odvolacím řízení i zdejší soud rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 16 Af 20/2020-35 (a proti němu směřující žalobcova kasační stížnost byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2023, č. j. 10 Afs 215/2022-48; pozn. soudu). Žalovaný rovněž zmínil, že dne 14. 5. 2020 podal žalobce podnět k nařízení přezkoumání dodatečných platebních výměrů za předmětná zdaňovací období. Žalovaný pak rozhodnutím ze dne 11. 6. 2021, č. j. 23135/21/530022442712851 (dále jen „rozhodnutí o nařízení přezkumu“), nařídil správci daně přezkoumat dodatečné platební výměry v rozsahu tam uvedeném, tj. v kontextu se svědeckou výpovědí J. K., kterou pro tento účel opatří. Žalovaný následně zdůraznil, že žalobou napadeným rozhodnutím rozhodoval o odvoláních proti rozhodnutím správce daně vydaným v přezkumných řízeních. Rozsah, v jakém je daňové rozhodnutí v přezkumném řízení postupem dle § 121 daňového řádu přezkoumáváno, je limitován důvody, pro které bylo přezkumné řízení nařízeno. V rámci přezkumného řízení tedy nedochází ke komplexnímu přezkumu přezkoumávaného rozhodnutí, a tedy přezkumné řízení nemůže nahrazovat případné řízení odvolací. Rozhodnutím o nařízení přezkumu žalovaný nařídil přezkoumání dodatečných platebních výměrů za předmětná zdaňovací období pouze v rozsahu provedení svědecké výpovědi pana J. K., když ostatní důvody uváděné žalobcem v podnětu ze 14. 5. 2020 k nařízení přezkumu shledal nedůvodnými. Po provedeném přezkumném řízení správce daně, resp. žalovaný, dospěli k závěru, že svědecká výpověď J. K. nebyla způsobilá změnit závěry uvedené ve zprávě o daňové kontrole. Přezkumná řízení bylo tedy na místě zastavit. Tento závěr žalovaný považuje nadále za správný a setrvává na něm. Žalobní námitky žalobce, stejně jako odvolací námitky, ve svém komplexu nesměřují do podstaty přezkumného řízení, ale do řízení předchozího, tedy do daňové kontroly. Přezkumné řízení však není pokračováním odvolacího řízení (které nadto v případě stanovení daně žalobci ani neproběhlo) ani toto nenahrazuje. V řízení o odvolání proti rozhodnutí o zastavení přezkumného řízení lze zkoumat pouze to, zda prvostupňový správce daně postupoval dle rozhodnutí o nařízení přezkumného řízení, kterým je vázán, a tedy, v poměrech nyní posuzované věci, zda provedl svědeckou výpověď, zda ji řádně vyhodnotil a zda správce daně zastavil přezkumná řízení oprávněně. Jiný postup by dle žalovaného byl v rozporu s daňovým řádem. Podle žalovaného veškerá ostatní žalobní argumentace není relevantní. Žalovaný se domnívá, že žaloba není důvodná, a proto by měla být zamítnuta. 5. Před přistoupením k posouzení důvodnosti podané žaloby soud zkoumal, jsou-li naplněny podmínky řízení předepsané příslušnými ustanoveními zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Jednou z podmínek řízení je pak přípustnost žaloby, jímž bylo řízení zahájeno. 6. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., „nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný“. 7. Podle § 68 písm. e) s. ř. s. „žaloba je nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno“. 8. Podle § 70 písm. a) s. ř. s. „ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími“. 9. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. platí, že „kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo n