175 A 19/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

175 A 19/2024- 31 - text  9 175 A 19/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobkyně: M. K., narozena X státní příslušnost Ruská federace bytem X zastoupena Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2024, č. j. MV-152245-3/OAM-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2024, č. j. MV-152245-3/OAM-2024, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno usnesení Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 6. 8. 2024, č. j. CPR-24888-6/ČJ-2024-930310-V214, jímž bylo podle § 102 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastaveno řízení o žalobkynině žádosti o vydání nového rozhodnutí, kterým mělo být podle § 122 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušeno rozhodnutí o správním vyhoštění žalobkyně ze dne 11. 10. 2023, č. j. CPR-27181-25/ČJ-2023-931200-SV, vydané Policií České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Příjímací středisko cizinců Zastávka (dále jen „PSC Zastávka“). Správní orgán prvního stupně zastavil řízení o žádosti žalobkyně o vydání nového rozhodnutí, když sice uznal, že se po nabytí právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění stala rodinným příslušníkem občana EU tím, že uzavřela manželství s A. B., čímž také splnila jednu z podmínek § 122 odst. 7 zákona o pobytu cizinců, nicméně shledal, že druhá podmínka naplněna nebyla, neboť v případě žalobkyně hrozí nebezpečí, že by mohla při pobytu na území ohrozit bezpečnost státu. Žalobkyně v žalobě navrhla, aby soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí. Žaloba 2. Žalobkyně předeslala, že k zastavení řízení správním orgánem prvního stupně došlo na základě odkazu na utajované informace údajně svědčící o tom, že existuje důvodné nebezpečí, že by žalobkyně mohla závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalovaný následně aproboval prvostupňové rozhodnutí s tím, že žalobkyně by mohla ohrozit bezpečnost státu. 3. Žalobkyně namítla, že žalovaný (ani předtím správní orgán prvního stupně) žádným způsobem nespecifikoval, na základě jakých konkrétních jednání ze strany žalobkyně, takové nebezpečí dovozuje. Dle žalobkyně nebyly důvody užité pro závěr o hrozbě účastníka pro veřejný pořádek či bezpečnost státu blíže odůvodněny, a rozhodnutí je tak zcela nepřezkoumatelné. 4. Žalobkyně zdůraznila, že se nemůže vrátit zpět do země původu, neboť by jí tam hrozilo velmi vážné nebezpečí v podobě nenávistného a násilného jednání ze strany její rodiny a komunity, které často končí až smrtí, a to s ohledem na její rodinou neakceptované manželství, kdy důvodnost této obavy je podložena informacemi o dodržování lidských práv v zemi původu žalobkyně. Žalobkyně si není vědoma, že by se dopustila jakéhokoli nezákonného jednání, ani že by vyvíjela jakoukoli činnost zaměřenou proti společnosti, veřejnému pořádku či bezpečnosti státu. 5. Napadeným rozhodnutím je tak dle žalobkyně zjevně zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces, když správní orgán zamítá její žádost způsobem, že jí není sděleno, jaké konkrétní její jednání bylo podkladem výrokové části rozhodnutí. Žalobkyně se tak stala toliko pasivním adresátem rozhodnutí bez možnosti obrany. 6. Takový postup správních orgánů je dle žalobkyně v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (dále jen „směrnice 2004/38/ES“), kde dle čl. 27 této směrnice, lze výhradou veřejného pořádku omezit svobodu pohybu a pobytu občanů EU a jejich rodinných příslušníků, avšak toliko v souladu se zásadou bezpečnosti, kdy takové opatření musí být založeno výlučně na osobním chování dotyčné osoby, které musí představovat skutečné, aktuální a dostatečné závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Dle žalobkyně takto nastavené mantinely užití výhrady veřejného pořádku de facto znemožňují použití postupu, kterým je zamítnut pobyt rodinného příslušníka občana EU toliko s odkazem na utajované informace, když takto nelze dosáhnout všech materiálních kritérií, jež jsou k užití tohoto postupu zákonem, resp. evropskou legislativou a ústavními předpisy, stanovené. S ohledem na výše uvedené, žalobkyně žádá soud, aby přezkoumal důvody, jež vedly správní orgány k zamítnutí její žádosti, a zejména posoudil otázku, zda v utajované informaci jsou obsaženy takové informace, ze kterých plyne skutečná a bezprostřední obava z toho, že by žalobkyně při svém pobytu na území mohla ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit veřejné zdraví, a zda jsou v dané informaci založeny skutečnosti, ze kterých vyplývá, že hrozí ze strany žalobkyně nebezpečí do budoucna. 7. Žalobkyně dále považovala napadené rozhodnutí za nezákonné i z důvodu jeho nepřiměřenosti, pokud jde o zjevně hrozící dopady do rodinného a soukromého života žalobkyně a jejího manžela – občana České republiky. Správní orgány se dle žalobkyně otázkou přiměřenosti zabývali toliko velmi okrajově, kdy de facto shrnuly, že rozhodnutí je přiměřené a skutečnost, že žalobkyně má na území manžela, který je občanem ČR zde nehraje žádnou roli s ohledem na důvody zamítnutí žádosti. Takové povrchní odůvodnění dle žalobkyně naprosto nekoresponduje s požadavky zákona a je tak nedostatečné a nepřezkoumatelné. Správní orgány se dle žalobkyně odmítly vypořádat s tím, že žalobkyně na území ČR má vytvořené komplexní rodinné zázemí, má zde manžela, se kterým se milují, a tedy je nepochybně rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu § 15a zákona o pobytu cizinců, a jako taková má právo pobývat na území ČR. V případě, kdy žalobkyni pobyt na území ČR ve společnosti své rodiny nebude umožněn, existuje zde předpoklad velmi vážného a nepřiměřeného zásahu do rodinného a soukromého života žalobkyně a její rodiny. V dané souvislosti žalobkyně poukázala na rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. C-127/08 ve věci Metock a spol. Napadené rozhodnutí dle žalobkyně neobsahuje jak úvahu o tom, zda závažnost protiprávního jednání, jež je žalobkyni přičítáno, převažuje nad dopady do jejího rodinného a soukromého života a z čeho to konkrétně žalovaný dovozuje, a dále vůbec neobsahuje úvahy o tom, jaké dopady napadené rozhodnutí bude mít do života manžela žalobkyně. 8. Žalobkyně dále namítla, že správní orgány žalobkyni a jejího manžela k jejich vztahu nevyslechly, a tedy rozhodly bez dostatečného zjištění stavu věci, což je v rozporu s § 3 správního řádu. Úvahy správních orgánů tak dle žalobkyně nemohou být pokládány za přezkoumatelné a jde spíše o spekulace a domněnky. Z uvedených důvodů bylo dle žalobkyně napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí prvostupňové, vydáno v rozporu s § 27 směrnice 2004/38/ES, v rozporu s čl. 8 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod, a v rozporu s právem na spravedlivý proces. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žaloba je obsahově totožná s odvoláním, přičemž má za to, že veškeré odvolací námitky žalobkyně řádně a přezkoumatelným způsobem ve svém rozhodnutí vypořádal. V podrobnostech proto odkazuje na obsah žalobou napadeného rozhodnutí, které stručně reprodukoval v návaznosti na jednotlivé žalobní námitky. Posouzení věci soudem 10. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobkyně nesdělila soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byla ve výzvě výslovně poučena, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 11. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty od doručení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí