175 A 4/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

175 A 4/2025- 38 - text  11 175 A 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobce: M. K., narozený dne X státní příslušnost Tuniská republika v ČR potenciálně bytem X zastoupený advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí sídlem Hradčanské náměstí 101/5, 118 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2025, č. j. 306710-2/2024-MZV/VO, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2025, č. j. 306710-2/2024-MZV/VO, jímž žalovaný na základě žádosti žalobce o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza podle § 180e odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) shledal, že rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Tunisu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 10. 2024 ve věci žádosti žalobce o udělení víza č. X je v souladu s § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Důvodem neudělení krátkodobého víza bylo obcházení zákona o pobytu cizinců žalobcem tím, že žalobce účelově uzavřel manželství s Š. K. P., občankou České republiky, s cílem získat vízum k pobytu na území České republiky. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí je nezákonné a vzhledem k okolnostem případu rovněž nepřezkoumatelné. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřoval žalobce v tom, že rozhodnutí bylo vydáno na základě zcela nedostatečně zjištěného stavu věci v rozporu s principem materiální pravdy zakotveným v § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), když nebylo prokázáno podezření správního orgánu o tom, že by se jednalo o účelové manželství sledující zisk pobytového oprávnění, přičemž napadené rozhodnutí výrazně zasahuje do práva žalobce a jeho manželky na respektování soukromého života. Namítal, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem, neboť nebylo vydáno v zákonné lhůtě 14 dnů ode dne podání žádosti. Měl rovněž za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se stanoviskem veřejného ochránce práv ze dne 13. 5. 2020, č. j. KVOP16745/2020. 3. Dále poukázal na článek 5 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice 2004/38/ES“), dle kterého je po rodinných příslušnících vyžadováno pouze vstupní vízum, a členské státy poskytnou těmto osobám všechny prostředky, aby jim usnadnily získání nezbytných víz. 4. Uvedl, že krátkodobé vízum mu nebylo uděleno, ačkoli je manželem občanky Evropské unie, neboť správní orgány dospěly k závěru, že žádost podal toliko účelově s cílem získat oprávnění k pobytu na území Evropské unie. To dovozují z toho, že neprokázal, že disponuje dostatečnými finančními prostředky, manželé popsali odlišně seznámení a před svatbou nežili ve společné domácnosti. Další rozpory ve výpovědích manželů, na něž odkázal žalovaný, jsou podle žalobce marginálního charakteru a jsou způsobeny tím, že manželé žijí odděleně, což má dopady na znalost osobního života druhého manžela a jeho soukromý život v druhé zemi. V žádném případě to však není důkazem toho, že by manželství bylo uzavřeno účelově, či že manželství je aktuálně účelové. Podotkl, že on i manželka při pohovoru popsali většinově svůj vztah totožně, prokázali znalost jeden druhého, jakož i odmítnuli účelovost jejich sňatku. Doložili, že manželka za ním pravidelně cestovala a nadále cestuje, a i pravidelnou společnou komunikaci prostřednictvím sociálních sítí, která co do obsahu odpovídá vážnému vztahu. Žalobce poznamenal, že správní orgány dovodily svůj závěr o účelovosti manželství toliko na základě toho, že je Tunisan, je mladší a existuje obava, že jedná účelově. Konstatoval, že obava správního orgánu I. stupně ani žalovaného však nepostačuje k tomu, aby byla žádost o krátkodobé vízum manžela občanky Evropské unie zamítnuta. 5. Žalobce v této souvislosti vyjádřil přesvědčení, že rozhodnutí správního orgánu je projevem libovůle. Uvedl, že si je vědom toho, že dle § 168 zákona o pobytu cizinců se na řízení dle § 180e nepoužije část druhá a třetí správního řádu, z čehož lze dovodit, že je možno na předmětné řízení aplikovat část první správního řádu, kdy rozhodnutí by mělo být mimo jiné v souladu se zásadou proporcionality. Měl za to, že rozhodnutí bylo vydáno na základě naprosto nepodložené spekulace o jeho účelovém jednání s cílem získat pobytové oprávnění a to, aniž by pro takto vážné konstatování správní orgán disponoval jakýmikoli podklady. Navíc zde leží důkazní břemeno na správním orgánu, nikoli na žalobci. Žalobce podotkl, že podle judikatury platí, že pokud není účelovost manželství prokázána dostatečně, musí správní orgány vycházet z vyvratitelné domněnky, že manželství nebylo uzavřeno s úmyslem obejít zákon o pobytu cizinců a vízum cizinci udělit. 6. Ve vztahu k směrnici 2004/38/ES podotkl, že rodinnému příslušníkovi občana EU může být žádost o udělení víza zamítnuta ze zákona toliko z důvodů, že žadatel neprokázal, že se na něj směrnice č. 2004/38/ES vztahuje, nebo vnitrostátní orgány prokázaly, že žadatel o vízum představuje skutečnou, aktuální a dostatečně vážnou hrozbu pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo veřejné zdraví, anebo vnitrostátní orgány prokázaly, že došlo ke zneužití nebo podvodu. V posledních dvou případech navíc nesou důkazní břemeno vnitrostátní orgány, protože musí být schopny prokázat své tvrzení. Dodal, že ze zákona a konstantní judikatury správních soudů vyplývá, že žádost o vízum je možné zamítnout pouze v případech, že zastupitelský úřad po řádném zjištění skutkového stavu „přesvědčivě doloží“ zneužití práv. Žalobce uvedl, že z rozhodnutí správních orgánů účelovost manželství vůbec nevyplývá, natož ne přesvědčivě. Ani jeden z rozporů zjištěných při pohovoru s ním a jeho manželkou nelze považovat za vážný, natož prokazující účelovost manželství. Uvedl, že žalovaný opomněl skutečnost, že s manželkou nežijí odděleně z vlastní vůle, ale v důsledku odmítnutí vydat mu vstupní vízum do České republiky. Z tohoto důvodu tak nemůže mít přehled o životě manželky v České republice tak, aby přesně věděl o všem v jejím soukromém životě. Zdůraznil, že rozpory uvedené správními orgány jsou naprosto nepodstatné a nijak neprokazují, že by vztah žalobce a jeho manželky, měl být účelový. Oba správní opomněly obsah pohovoru v oblastech, kde se existence vztahu, jeho intenzita i charakter potvrzuje, stejně tak jako obsah doložené komunikace mezi manželi prostřednictví sociálních sítí, a skutečnost, že jej manželka již několik let navštěvuje v zemi jeho původu. Dle žalobce v daném případě platí materiálně právní princip „v pochybnostech ve prospěch“ či „in dubio pro libertate“, pročež měly správní orgány rozhodnout v jeho prospěch. 7. Namítal, že správní orgány rovněž pominuly dopady na rodinný a soukromý život jeho i jeho manželky. Rozhodnutí tak odporuje rovněž čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně základních práv a svobod. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Zdůraznil, že dokazování tzv. účelovosti manželství podléhá specifickým zásadám, které jsou shrnuty v bodu II-3.3 sdělení COM (2014) 604. Dodal, že boj proti účelovým sňatkům ve fázi podávání žádostí o víza je ze své podstaty náročnější vzhledem k tomu, že vnitrostátní orgány v daném okamžiku nemusely mít možnost pozorovat chování páru dostatečně dlouho na to, aby zjistily, zda se u nich jedná o účelový sňatek. Zastupitelské úřady v zahraničí mají specifické postavení a nemohou provádět „klasické“ dokazování, jak činí standardní správní orgán, který disponuje donucovacími prostředky a vystupuje tak ve vztahu k účastníkům řízení v jednoznačně vrchnostenském postavení. Nemohou na území cizího státu jednotlivce formálně předvolávat či nechat účastníka, resp. svědka, předvést ani používat vůči nim jakékoliv donucovací prostředky ani jimi hrozit. Rovněž nemohou formálně nikomu přikázat, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco strpěl, anebo zajistit věc. 9. Žalovaný poznamenal, že řízení o udělení krátkodobého víza je komplexně upraveno vízovým kodexem. Skutkový stav případu žalobce komplexně posoudil a dospěl k závěru, že shromážděné důkazy tvoří logický řetězec skutkových okolností, jenž nevzbuzuje důvodné pochybnosti o rozhodnutí Zastupitelského úřadu Tunis. Účelovost manželství nevyvozoval přímo ze skutečnosti, že žalobce nedisponuje finančními prostředky ani, že pár dosud nevedl společnou domácnost. Vyhodnocení těchto aspektů provedl v rámci tzv. pozitivních kritérií. K věkovému rozdílu manže