175 Ad 13/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

175 Ad 13/2024- 67 - text  9 175 Ad 13/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobce: S. B., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Urbanem sídlem Bílinská 1147/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 2024, č. j. X, jímž byly zamítnuty jeho námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 17. 4. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci dle § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) snížen stupeň invalidity a výše invalidního důchodu tak, že od 20. 5. 2024 žalobci namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, neboť dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 4. 3. 2024 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce o 50 %. Invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně činí 10 538 Kč měsíčně. 2. Současně se žalobce domáhal zrušení prvostupňového rozhodnutí a navrhl, aby soud uložil žalované povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 3. V žalobě žalobce uvedl, že posudkem ze dne 26. 6. 2024 byl uznán invalidním pro invaliditu druhého stupně, kdy pokles jeho pracovní schopnosti byl snížen z dosavadních 70 % na 50 %, a to i přesto skutečnost, že od předchozího posudku o invaliditě z února 2021 nedošlo k žádnému zlepšení jeho zdravotního stavu. Uvedl, že oproti přechozím posudkům, které za rozhodující příčinu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považovaly ischemickou chorobu srdeční s námahovou angínou pectoris, byl nově jako dominantní shledán diabetes mellitus I. typu., který je od února 2008 léčen za pomocí diety a inzulínové pumpy. 4. Ke svému zdravotnímu stavu sdělil, že je stabilizovaný, ale má spíše zhoršující se tendenci, kdy ani přes maximální snahu nedošlo konzervativní léčbou k žádnému zlepšení. Zdravotní stav rovněž neumožňuje žádnou léčbu ani jiná opatření, která by vedla k jeho zlepšení. Dle lékařské zprávy z kardiologie ze dne 28. 5. 2024 je jeho zdravotního stav dlouhodobě beze změn, spíše se zhoršující se tendencí. 5. Dle žalobce žalovaná v napadeném rozhodnutí neodůvodnila zlepšení jeho zdravotního stavu v rozsahu desítek procent. Namítl, že napadené rozhodnutí blíže neodůvodňuje, jak byla vyhodnocena další závažná onemocnění, kterými trpí (ischemická chorobu srdeční s námahovou angínou pectoris, v minulosti podstoupená Tyreoidektomie). Obecné konstatování, že další zdravotní komplikace nejsou více nepříznivé než komplikace spojené s diabetem I. typu je dle žalobce nedostatečné. 6. Žalobce dále uvedl, že jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je výsledkem několika onemocnění, kdy nejzávažnější dopad na pokles jeho pracovní schopnosti má ischemická choroba srdeční s námahovou angínou pectoris. Z důvodu onemocnění tří tepen podstoupil čtyřnásobný bypass bez možnosti další revaskularizace, v důsledku čehož není schopen běžné fyzické aktivity, trpí dušností a bolestí na hrudi vyvolanou i mírnou fyzickou aktivitou, jakou je například chůze. Nedokáže přenášet těžší věci a není schopen snášet psychickou zátěž, což mu působí významné komplikace a snižuje schopnost využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti k výkonu povolání. Zdravotní komplikace mu rovněž působí odebraná štítná žláza a křehké cévy. 7. Dle žalobce ischemická choroba srdeční by měla být hodnocena podle kapitoly IX., oddílu A, položky 6a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) s mírou poklesu pracovní schopnosti 60 %. V kombinaci s přidruženými komplikacemi by splňoval podmínky invalidity třetího stupně. Napadené rozhodnutí žalobce označil za nesprávné a nepřezkoumatelné, neboť žalovaný nevycházel z veškerých rozhodných skutečností, resp. je nedostatečně zhodnotil, zcela pominul jejich vzájemné souvislosti a své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil. Poznamenal, že diabetes mellitus I. typu je uveden v kapitole IV., položce 2c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti 45 %. Žalobce měl rovněž za to, že nebyla dostatečně zohledněna závažnost dopadu diabetu na postižení srdce a oběhové soustavy. 8. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že horní hranice poklesu pracovní schopnosti by měla být navýšena dle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity, neboť jeho zdravotní stav má vliv na jeho schopnost využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. Konstatoval, že skutečný pokles jeho pracovní schopnosti činí 70 %, což odpovídá posudku o invaliditě ze dne 15. 2. 2021. Vyjádření žalované k žalobě 9. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že se zabývala všemi námitkami žalobce, přičemž posoudila invaliditu ve smyslu § 6b odst. 2 a § 8 odst. 7 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“). Sdělila, že Institutem byl vypracován nový posudek o invaliditě žalobce ze dne 26. 6. 2024, kterým bylo zjištěno, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. Jedná o invaliditu druhého stupně. Jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zvoleno zdravotní postižení uvedené v kapitole IV, položce 2c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 30-45 %. Lékař Institutu pro námitkové řízení na základě lékařských zpráv zvolil s ohledem na charakter zdravotního postižení žalobce, horní hranici vymezeného rozpětí 45 %. Žalovaná dodala, že posudek ze dne 26. 6. 2024, tak potvrdil posudek Institutu ze dne 4. 3. 2024, dle něhož již žalobce není invalidní pro invaliditu třetího stupně, ale ode dne 4. 3. 2024 je invalidní pro invaliditu druhého stupně. Závěrem navrhla vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, které je povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pro účely přezkumného řízení. Ústní jednání soudu 10. Při jednání soudu dne 24. 6. 2025 zástupce žalobce odkázal na podanou žalobu. Nesouhlasil se závěrem posudku PK MPSV o zařazení zdravotního postižení žalobce pod onemocnění uvedené v kapitole IX., odd. A, položce 6c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Dle zástupce žalobce by mělo být postižení žalobce zařazeno jako onemocnění dle kapitoly IX., odd. A, položce 6d, které se týká případů, kdy dochází k poklesu výkonu i při lehké zátěži, což je případ žalobce, který má významné problémy se samotnou chůzí. Po několika desítkách metrů chůze musí žalobce zastavit a několik minut odpočívat. Zástupce žalobce považoval posudek PK MPSV stran nemožnosti použít na případ žalobce položku 6d za strohý a nedostatečný. Zdůraznil, že žalobce může vykonávat svou práci v plném úvazku jen proto, že pracuje u zaměstnavatele, který se věnuje právě zaměstnávání osob se zdravotním postižením, přičemž po každých dvou hodinách práce má žalobce půlhodinovou přestávku. V průběhu pracovní směny tak může celkem odpočívat cca 2 hodiny. Zástupce žalobce navrhl, aby soud vyslechl předsedkyni posudkové komise MUDr. H. H. a člena komise MUDr. M. H., aby podrobněji vysvětlili svůj názor o nemožnosti použít na případ žalobce položku 6d. 11. Pověřená pracovnice žalované při jednání soudu odkázala na obsah vyjádření k žalobě a po provedeném dokazování uvedla, že posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „komise“) shledává úplným, objektivním a přesvědčivým. S ohledem na tento posudek pak navrhla zamítnutí žaloby, přičemž náhradu nákladů řízení nežádala. 12. Soud provedl dle § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dokazování posudkem a protokolem z jednání komise ze dne 12. 3. 2025. 13. Soud rovněž v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. pro nadbytečnost neprovedl k návrhu žalobce důkaz rozhodnutím žalované ze dne 1. 8. 2024 a lékařskými posudky ze dne 15. 2. 2021 a 26. 6. 2024, neboť uvedené listiny je součástí správního spisu, kterým se dokazování v soudním řízení správním neprovádí. Soud taktéž pro nadbytečnost neprovedl žalobcem navržené dokazování lékařskými zprávami ze dne 28. 5. 2024 a 21. 3. 2024, neboť tyto zprávy měla k dispozici posudková komise a soud na rozdíl od ní nemá potřebnou odbornost k tomu, aby