4 As 1/2015 — Nejvyšší správní soud

178 A 13/2025- 76 - text  14 178 A 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobce: R. A., narozen X státní příslušník Sýrie bytem X zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Čižinským sídlem Varšavská 714/38, 120 00 Praha 2 - Vinohrady proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. D. A. H., narozena X bytem X 2. M. A., narozen X bytem X 3. N. A. S., narozena X bytem X 4. S. A., narozená X bytem X zastoupená matkou D. A. H. jakožto zákonnou zástupkyní všechny osoby zúčastněné na řízení zastoupené advokátem Mgr. Pavlem Čižinským sídlem Varšavská 714/38, 120 00 Praha 2 - Vinohrady o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2005, č. j. OAM-10371-17/TP-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2005, č. j. OAM-10371-17/ZP-2025, kterým byla zamítnuta žalobcova žádost o povolení k trvalému pobytu z důvodů uvedených v § 87k odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu. Žaloba 2. Žalobce v žalobě nejprve shrnul genezi daného případu, když uvedl, že od roku 2013 má v ČR doplňkovou ochranu, jeho manželka a nezletilé děti pobývají v ČR na základě povolení k trvalému pobytu a zletilý syn (pozn. soudu: osoba zúčastněná na řízení 2.) získal občanství ČR, čímž se žalobce stal rodinným příslušníkem občana EU dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Požádal proto o vydání povolení k trvalému pobytu, avšak žalovaný jeho žádosti nevyhověl s odkazem na utajovanou informaci (č. j. D91/2025-OAM), která tvrdí, že žalobce měl před rokem 2012, kdy přišel do ČR, spolupracovat s represívními složkami cizího státu (nejspíše Sýrie), dopouštět se násilné trestné činnosti, přitom měl získat ony dovednosti, zkušenosti a kontakty a zřejmě tak měl činit v rámci svého povolání/zaměstnání, nebo jako jeho součást. 3. Žalobce však má za to, že utajovaná informace, na níž se napadené rozhodnutí zakládá, je skutkově nepravdivá, nevěrohodná, nepřesvědčivá a irelevantní. Popřel, že by spolupracoval s represívními orgány jakéhokoli státu. V Sýrii pracoval v telekomunikační firmě Mobifone, která patřila členům rodiny tehdejšího syrského prezidenta Bašira Assada, což sice může zakládat určité propojení s tehdejším režimem, ovšem nemůže zakládat žádnou spolupráci s represívními složkami (tj. bezpečnostními, policejními aj. složkami) tehdejšího syrského režimu. Stejně tak není dle žalobce pravdivé další tvrzení obsažené zřejmě v utajované informaci, tedy že by se dopouštěl násilné trestné činnosti, že by v čemkoli pokračoval i po svém příchodu do ČR. Poukázal na to, že pochopitelně není schopen negativní skutečnosti (navíc po tak dlouhé době) prokázat. 4. Žalobce poukázal na to, že nezná obsah utajované informace, tudíž nemůže blíže proti věrohodnosti, přesvědčivosti a relevantnosti utajované informace přednášet žádné argumenty. Předestřel své podezření, že byl v utajované informaci pomluven svým konkurentem M. Z. R. (dále jen „konkurent“), a jeho pracovními kolegy či přáteli MUDr. Y. M. a M. E. Sdělil, že s M. Z. R. měl první konflikt v roce 2019, kdy o něm začal šířit nepravdivé informace, a stížnost na tohoto konkurenta řešila Policie ČR pod spis. zn. KRPU-179466/PŘ-2019-040918. Konkurent mu nabídl, že mu sdělí, kdo o něm hledá a shromažďuje dokumenty, pokud přestane se svou prací; opakovaně mu vyhrožoval, že mu uškodí osoba jménem K., která pracuje u českých tajných služeb. O tom, že se snaží konkurent dostat žalobce z ČR jej informoval W. E. po pádu režimu B. A. Žalobce dále tvrdil, že byl konkurent v lednu 2025 Sýrii, kde se snažil opatřit si dokumenty proti němu, což mohlo být v chaosu po pádu režimu (a v obecné ochotě úředníků přistupovat k padělání či falšování dokumentů) relativně jednoduché. 5. Žalobce navrhl, aby soud provedl důkazy spisem Policie ČR, obvodního oddělení Teplice, sp. zn. KRPU-179466/PŘ-2019-040918 a svědeckými výpověďmi W. E., žen R. H. a A. E., kterým měl M. Z. R., MUDr. Y. M. a M. E. rovněž vyhrožovat, a dále svědeckými výpověďmi konkurenta, MUDr. Y. M. a M. E. 6. Žalobce dále namítal nepřiměřenost napadeného rozhodnutí s tím, že je třeba při jejím posuzování přiměřenosti třeba porovnat závažnost tvrzených opakovaných závažných narušení veřejného pořádku na straně jedné a faktory svědčící v jeho prospěch, tj. dlouhodobý pobyt v ČR, silné rodinné vazby ke 3 dětem žijícím v ČR a velmi špatnou situaci v Sýrii. Žalobce především nesouhlasil se závěrem žalovaného, že nezískáním povolení k trvalému pobytu nic neztrácí, a tudíž to nemůže být nepřiměřené, neboť nezískáním trvalého pobytu se jeho budoucnost i jeho rodiny (zejména po ekonomické stránce) v ČR stává nejistou, když doplňková ochrana mu nemusí být prodloužena. Žalobce považoval za absurdní výtku žalovaného, že nepřiměřenost nenamítal, když ani nevěděl o existenci utajované informace, přičemž ostatní členové rodiny byli ve svých žádostech úspěšní. Dle žalobce pouhé formální zmínění některých z faktorů obsažený § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců nemůže představovat dostatečné posouzení přiměřenosti. Žalobce dále namítal, že zásadu nejlepšího zájmu dítěte žalovaný v napadeném rozhodnutí ani nezmínil. 7. Prostřednictvím e-mailu ze dne 24. 9. 2025 doložil žalobce kopie a překlady výpisu z trestního rejstříku vydaného Ministerstvem vnitra Syrské arabské republiky, vnitřní bezpečnostní síly, útvarem trestní bezpečnosti, ze dne 10. 9. 2025, a výpisu z Generálního registru státních zaměstnanců vedeného Ministerstvem správního rozvoje Syrské arabské republiky ze dne 10. 9. 2025 a navrhl, aby byl těmito listinami proveden důkaz, neboť prokazují, že pokud utajovaná informace tvrdí, že se v minulosti dopouštěl trestné činnosti, pak by již mohlo dojít k jeho odsouzení; a pokud utajovaná informace tvrdí, že v souvislosti se svým povoláním spolupracoval s represivními složkami, pak by byl evidován jako státní zaměstnanec. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný ve svém písemném vyjádření navrhl, aby soud žalobu zamítl. K námitce žalobce týkající se nevěrohodnosti a nepravdivosti obsahu utajované informace žalovaný konstatoval, že jeho možnosti vyjádřit se k ní jsou omezené s ohledem na jeho povinnost zachovávat mlčenlivost o obsahu utajované informace, která byla podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí. Zdůraznil však, že utajovaná informace je poměrně detailní stran jednání a chování žalobce jak během pobytu v jeho domovské zemi, tak i po opuštění Sýrie. Žalovaný vyslovil nepravděpodobnost fabulace utajované informace založené na svědectví osob, které mají mít s žalobcem negativní vztah. Sdělil, že utajovaná informace líčí konkrétní události, v nichž žalobce figuruje a jeho kontakty a sepětí s osobami a institucemi, jejichž činnost mimo jiné vedla k potlačování lidských práv. 9. K důkazním návrhům žalovaný uvedl, že mu není zřejmé, jakým způsobem by výpovědi navrhovaných svědků mohly přispět ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 10. K namítané nepřiměřenosti žalovaný konstatoval, že se otázce přiměřenosti dopadu napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života pana žalobce věnoval, a to i přes to, že to zákon o pobytu cizinců nevyžaduje a žalobce sám před vydáním rozhodnutí nepřiměřenost dopadu takového rozhodnutí jednak nenamítal, a jednak neuvedl žádnou skutečnost, která by mohla odůvodnit závěr, že nevydání povolení k trvalému pobytu z důvodu hrozby pro bezpečnost státu, kterou žalobce představuje, by bylo nepřiměřené. 11. Žalovaný poukázal na to, že žalobce může na území ČR pobývat na základě doplňkové ochrany, tudíž bezprostředním důsledkem napadeného rozhodnutí není povinnost žalobce z území ČR vycestovat. Může tedy na území ČR nadále pobývat se svou ženou a nezletilým dítětem, když další dvě jeho děti jsou zletilé, a protože žalobce nesdělil opak, jistě se o sebe dokáží již samy postarat. 12. S odkazem na § 87k odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců žalovaný zdůraznil, že intenzita dotčení práv žalobce na ochranu jeho soukromého a rodinného života by musela dosáhnout takových rozměrů, aby převýšila veřejný zájem na tom, aby na území ČR nepobývali cizinci, kteří představují pro bezpečnost ČR hrozbu. Žalovaný trval na tom, že se zachování rodinného života žalobce věnoval a poměřoval jej ve vztahu k zájmu na zachování bezpečnosti ČR, přičemž shledal na základě obsahu utajované informace, že není žádoucí, aby se žalobce na území ČR zdržoval, resp. aby zde dlouhodobě nepobýval. Žalovaný trval na tom, že