7 Azs 471/2018 — Nejvyšší správní soud

178 A 17/2024- 27 - text  9 178 A 17/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou žalobce: D. L. P., narozený X státní příslušník Vietnamské socialistické republiky bytem X zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Moravské náměstí 754/13 1957/13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 9. 2024, č. j. MV-112828-5/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 26. 9. 2024, č. j. MV-112828-5/SO-2024, jímž žalovaná změnila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 25. 6. 2024, č. j. OAM-28864-396/ZM-2017, tak, že se I. žádost zamítá a doba platnosti zaměstnanecké karty se dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a ve spojení s § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), ve znění účinném do 30. 7. 2019, neprodlužuje, neboť účastník neplní na území účel zaměstnanecké karty; II. žádost zamítá a doba platnosti zaměstnanecké karty se dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a ve spojení s § 37 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném do 30. 7. 2019, neprodlužuje, neboť účastník nesplnil v době platnosti zaměstnanecké karty její účel (dále jen „napadené rozhodnutí“). Změna prvostupňového rozhodnutí spočívala toliko v aplikaci příslušných ustanovení zákona o pobytu cizinců odlišné účinnosti, když správní orgán prvního stupně ve výroku prvostupňového rozhodnutí uvedl, že aplikoval příslušná zákonná ustanovení ve znění účinném do 14. 8. 2017 a žalovaná ve znění účinném do 30. 7. 2019. Žaloba 2. V podané žalobě žalobce namítal nezákonnost rozhodnutí žalované, protože žalovaná vycházela z ustanovení § 44a odst. 1, § 46e odst. 1, 37 odst. 1 písm. b) a § 37 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu cizinců, přitom ale není možné neplnění účelu uděleného víza k pobytu nad 90 dnů, jak je uvedeno v citovaných ustanoveních zákona, svévolně nahrazovat údajným neplněním účelu k pobytu na zaměstnaneckou kartu. Neplnění účelu pobytu na vízum je hmotněprávním znakem skutkové podstaty a nemůže být analogicky nebo extenzivním výkladem rozšiřováno i na naplnění účelu dlouhodobého pobytu. 3. Dále namítal, že žalovaná nesprávně vykládá a aplikuje pojem neplnění účelu pobytu na základě zaměstnanecké karty. Pomíjí, že zaměstnanecká karta má duální charakter – jednak je povolením k pobytu a jednak je povolením k výkonu práce na konkrétní pracovní pozici. K neplnění účelu pobytu tak může dojít pouze v případě, kdy cizinec nevykonává práci na pracovní pozici, na kterou byla karta vydána. V případě žalobce však žádná taková pozice neexistuje a nelze se tak dopustit neplnění účelu. Správní orgány tak měly žalobce vyzvat k odstranění vad žádosti, tady o doplnění konkrétní pracovní pozice, na kterou žádá o prodloužení zaměstnanecké karty. 4. Dále namítal, že ve věci bylo již jednou rozhodnuto, a to usnesením ze dne 22. 11. 2019, č. j. OAM-28864-12/ZM-2017, které bylo mylně považováno za pravomocné, a bylo dokonce i rozhodnuto o povinnosti žalobce opustit území. Po tuto dobu žalobce účel pobytu ani plnit nemohl, protože jeho pobyt byl považován za neoprávněný. 5. Z uvedených důvodů žalobce požadoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, a aby uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvedla, že žalobce podal pouze blanketní odvolání, tedy nenamítal žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by dovozoval nesprávnost skutkového či právního posouzení věci, nebo vady řízení, ani nepředložil žádné důkazy, které by mohly ovlivnit věcné posouzení. 7. K námitce, že není možné neplnění účelu uděleného víza k pobytu nad 90 dnů nahrazovat údajným neplněním účelu pobytu na zaměstnaneckou kartu, žalovaná uvedla, že odkazuje na strany 5 a 6 odůvodnění svého rozhodnutí, a že judikatura správních soudů potvrdila, že tato ustanovení lze použít při zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti dlouhodobého pobytu nebo při zrušení platnosti zaměstnanecké karty. Poukázala přitom na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 2020, č. j. 30 A 103/2019-50. Lze tedy zamítnout žádost o prodloužení zaměstnanecké karty pro neplnění účelu pobytu podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a ve spojení s § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců a podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a ve spojení s § 37 odst. 2 písm. g) téhož zákona. 8. K námitce žalobce, že nemůže plnit účel pobytu, protože daná pracovní pozice neexistuje, žalovaná odkázala na strany 4 až 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvedla, že žalobce se snažil svou situaci řešit dvěma neúspěšnými žádostmi o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele a dvěma neúspěšnými žádostmi o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, přesto však nelze odhlédnout od toho, že v určitých časových obdobích neplnil a neplní účel pobytu. 9. Námitka žalobce, že nemohl plnit účel pobytu z důvodu neoprávněného pobytu, je rovněž dle žalované nedůvodná, neboť žalobce podal žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty v zákonem stanovené lhůtě, která mu tak založila fikci pobytu podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. O této skutečnosti svědčí i vydaná překlenovací víza, která mu byla vlepena do jeho cestovního dokladu. Bylo tak jeho povinností nadále plnit účel vydané zaměstnanecké karty, a to i v době vzniklé fikce pobytu. Posouzení věci soudem 10. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas a žalovaná se po poučení, že může vyslovit nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k tomuto postupu nevyjádřila. 11. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s.“, který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 12. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Ze správního spisu vyplývají následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti. Žalobce pobýval v České republice na základě zaměstnanecké karty vydané na období od 25. 4. 2016 do 28. 2. 2018, nejprve ve vtahu k zaměstnavateli HOPAX s. r. o., a následně (po udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele ze dne 31. 10. 2016) ve vztahu k zaměstnavateli PAC Hořovice s. r. o. Dne 2. 4. 2017 žalobce ukončil pracovní poměr u PAC Hořovice s. r. o., což prokazují potvrzení o zaměstnání (tzv. zápočtový list), sdělení zaměstnavatele Úřadu práce o ukončení pracovního poměru a prohlášení žalobce ze dne 6. 3. 2018, které jsou založené ve správním spise. Dne 5. 4. 2017 podal žalobce žádost o souhlas se změnou zaměstnavatele, a to ve vztahu ke společnosti NACHISSČ s.r.o. Dne 30. 10. 2017 vzal zpět tuto žádost a správní orgán prvního stupně usnesením ze dne 28. 11. 2017, č. j. OAM 9097-25/ZM-2017, které nabylo právní moci dne 19. 12. 2017, řízení o této žádosti zastavil. 14. Dne 30. 10. 2017 žalobce uzavřel pracovní smlouvu se společností EXTRA Alliance s. r. o., na pozici svářeče a na dobu neurčitou, počínaje od 1. 11. 2017. Na základě toho žalobce dne 31. 10. 2017 podal žádost o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele ve vztahu ke společnosti EXTRA Alliance s. r. o. Zároveň s tím na jednom formuláři podal žádost o prodloužení zaměstnanecké karty (pozn.: správní orgán žádosti přijal a zpracoval jako dvě samostatná podání). O žádosti o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele rozhodl správní orgán prvního stupně usnesením ze dne 23. 10. 2019, č. j. OAM 28723-34/ZM-2017, které nabylo