2 As 234/2016 — Nejvyšší správní soud

178 A 18/2024- 41 - text  15 178 A 18/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobkyně: T. P., narozená XX XX zastoupená JUDr. Tomášem Průšou, advokátem sídlem Puškinovo náměstí 681/3, Bubeneč, 160 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 2024, č. j. KUUK/123692/2024/Kub, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 2024, č. j. KUUK/123692/2024/ Kub, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Litoměřice, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „Městský úřad“ či „správní orgán prvního stupně“) ze dne 14. 5. 2024, č. j. MULTM/0038494/24/DOPPŘ/PZe, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) jímž byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (dále jen „z. s. p.“), kterého se dopustila z nedbalosti tím, že dne 21. 12. 2023 ve 13:02 hodin na bezejmenné místní komunikaci v Litoměřicích, vedoucí z ulice Žitenická směrem k Nemocnici Litoměřice, o.z., zastavila motorové vozidlo tov. zn. Volkswagen Touran, reg. zn. X, a stála v působnosti dopravní značky B28 (zákaz zastavení), čímž porušila ustanovení § 4 písm. c) z. s. p; a za tento přestupek jí byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč, dále jí byla uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně současně požadovala přiznání náhrady nákladů řízení vůči žalovanému v celkové výši 9 800 Kč, sestávající se z nákladů právního zastoupení (mimosmluvní odměny za dva úkony právní služby včetně tzv. režijního paušálu podle advokátního tarifu) a ze zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že napadeným rozhodnutím byla přímo zkrácena na svých právech, protože tímto rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kterým byla uznána vinnou ze spáchání přestupku a byla jí uložena pokuta a povinnost k náhradě nákladů řízení. Žalobkyně má za to, že rozhodnutí žalovaného a správního orgánu prvního stupně jsou nezákonná a způsobují jí majetkovou újmu. 3. Dále žalobkyně namítala, že správní orgán byl povinen vycházet při hodnocení jednání žalobkyně mimo jiné i ze žalobkyní poskytnutých důkazů a jejích tvrzení; a tato svá tvrzení v podané žalobě zopakovala. 4. Dále žalobkyně uvedla, že její jednání postrádá znaky protiprávního jednání popsaného jako přestupek, když žalobkyně jednala v krajní nouzi, neboť svým jednáním odvracela nebezpečí újmy hrozící opatrovanci žalobkyně K. Š. (dále jen „opatrovanec“), kterého přepravovala ve vozidle a brala s sebou na návštěvu. Žalobkyně vyjádřila své přesvědčení, že byly splněny podmínky k posouzení jednání žalobkyně jako jednání v krajní nouzi ve smyslu § 24 odst. 1 zákona 250/2016 Sb. zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“). Žalobkyně namítla, že žalovaný ani správní orgán prvního stupně k této skutečnosti nepřihlédly, ačkoli žalobkyně podala vyjádření a předložila důkazy nasvědčující jednání v krajní nouzi. V souvislosti s tím žalobkyně dále namítala, že žalovaný ani správní orgán prvního stupně nepostupovali v souladu s ustanovením § 50 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), když nepřihlíželi ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, vč. toho, co uvedla žalobkyně. Žalobkyně v tom spatřovala porušení zásady oficiality a zásady in dubio pro reo. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Konstatoval, že v řízení bylo postupováno v souladu s platnými právními předpisy a že jak napadené rozhodnutí žalovaného, tak i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vycházejí ze spolehlivě zjištěného stavu věci. K námitkám žalobkyně žalovaný uvedl, že žalobkyně v podané žalobě v podstatě pouze rekapitulovala průběh správního řízení a svá tvrzení v průběhu správního řízení, opětovně se odvolávala na zdravotní stav přepravované osoby. Žalovaný k tvrzení žalobkyně ohledně zdravotního stavu opatrovance uvedl, že žalobkyně si tohoto stavu měla být vědoma a přizpůsobit mu své chování, neboť k přepravě tělesně postižených osob ve zdravotnickém zařízení je možné si bezplatně zapůjčit invalidní vozík, čehož žalobkyně nevyužila. 6. K námitce žalobkyně, že žalovaný ani správní orgán prvního stupně nepřihlédli k možnosti naplnění podmínek krajní nouze, žalovaný uvedl, že vycházel ze zjištěných a doložených podkladů, důkazů a výpovědi samotné žalobkyně, ze kterých nebylo nikterak zřejmé, že by ze strany žalobkyně došlo k naplnění ustanovení § 28 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“), jelikož žalobkyní uváděné nebezpečí bylo možné za daných okolností odvrátit jinak. 7. K výši a druhu uložené sankce za daný přestupek žalovaný uvedl, že využil možnosti uložit žalobkyni mírnější sankci dle zákona o přestupcích ve znění účinném do 31. 12. 2023. Replika žalobkyně 8. Žalobkyně v podané replice uvedla, že zastavení vozidla v místě označeném dopravní značkou zákazu zastavení skutečně nebylo z důvodu, který by bezprostředně spočíval ve zdravotním stavu opatrovance, ale nesouhlasí s tím, že by jednání žalobkyně nemělo mít charakter jednání v krajní nouzi. Zopakovala, že opatrovanec byl dezorientovaný a žalobkyně, která o něj pečovala, jej nemohla nechat o samotě, tak jej vzala na návštěvu svého hospitalizovaného otce s sebou. K tomu uvedla, že dokládala zdravotní dokumentaci opatrovance prokazující jeho nepříznivý zdravotní stav. Dále uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že mohla k převozu opatrovance použít invalidní vozík, protože parkoviště bylo příliš vzdáleno od vstupu do nemocnice a žalobkyně není natolik fyzicky zdatná, aby jej tlačila tak velkou vzdálenost. Žalobkyni se krátké zastavení za účelem nastoupení a vystoupení v tu chvíli jevilo jako méně nebezpečnou a jedinou vhodnou volbou. Zopakovala, že žalovaný ani správní orgán prvního stupně dostatečně nepřihlédli ke zdravotnímu stavu pana Š. Jednání před soudem 9. Při jednání soudu konaném dne 22. 7. 2025 žalobkyně setrvala na žalobě, zdůraznila její nosné argumenty a trvala na tom, že předmětné jednání naplňuje znaky krajní nouze. 10. Pověřený zaměstnanec žalovaného při tomtéž jednání odkázal na vyjádření k žalobě s tím, že žalobkyně nejednala v krajní nouzi a navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. 11. Soud při jednání v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. neprovedl žalobkyní navržený důkaz lékařskou zprávou ošetřující lékařky opatrovance žalobkyně a kopií jeho propouštěcí zprávy Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ze dne 5. 12. 2023, jimiž chtěla žalobkyně prokázat závažnost zdravotního stavu opatrovance, a to především proto, že onemocnění a zdravotní stav opatrovance nebyl mezi účastníky řízení sporný a rovněž proto, že zdravotní stav opatrovance nebyl rozhodnou skutečností pro skutkové zjištění a rozhodnutí ve věci. Posouzení věci soudem 12. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 13. Soud po přezkoumání skutkového i právního stavu věci a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o žalobě. Žalobkyně dne 21. 12. 2023 zaparkovala své vozidlo tov. zn. Volkswagen Touran na levé straně jednosměrné pozemní komunikace vedoucí z ulice Žitenická k Nemocnici Litoměřice, a to v místě, kde je to svislým dopravním značením zákazu zastavení zakázáno; vpravo v místě, kde žalobkyně zaparkovala, je přímo na pozemní komunikaci žlutě vyznačeno stanoviště autobusu přiléhající k autobusové zastávce. Jedná se o jedinou příjezdovou cestu k nemocnici, po které do areálu