178 A 7/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

178 A 7/2025- 29 - text  14 178 A 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobců: a) N. M. K., narozená dne X státní příslušnice Ruská federace t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců, Jezová 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem b) nezl. M. S. I. G., narozený dne X státní příslušník Ruské federace t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců, Jezová 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem c) nezl. M. S. I. G., narozený dne X státní příslušník Ruské federace t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců, Jezová 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort sídlem Masarykova 925/27, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 4. 2025, č. j. KRPU-81455-29/ČJ-2025-040022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se žalobou domáhali zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 4. 2025, č.j. KRPU81455-29/ČJ-2025-040022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byli žalobci podle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců”) zajištěni za účelem správního vyhoštění a podle § 129 odst. 7 zákona o pobytu cizinců byla doba trvání zajištění stanovena na třicet dnů od okamžiku omezení osobní svobody žalobců. 2. Křestní jména žalobců b) a c), a data narození žalobkyně a) a žalobce c) byla v žalobě uvedena odlišně od jejich jmen a dat narození, uvedených v jejich osobních dokladech, které jsou součástí správního spisu. Soud proto označil v záhlaví tohoto rozsudku jména žalobců a data jejich narození tak, jak jsou uvedena v jejich dokladech. Stejně tak bylo nesprávně označeno č. j. napadeného rozhodnutí. S ohledem na obsah rozhodnutí, které bylo přiloženo k žalobě, vycházel soud při svém rozhodnutí z toho, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnutí žalované vydané pod č. j. KRPU-81455-29/ČJ-2025-040022. Žaloba 3. Napadenému rozhodnutí žalobci vytýkali nezákonnost a nepřezkoumatelnost, neboť měli za to, že žalovaná vycházela z nesprávně a nedostatečně zjištěného skutkového stavu a své rozhodnutí zdůvodnila pouze obecnými úvahami, aniž by se blíže zabývala proporcionalitou omezení osobní svobody žalobců a pregnantně vysvětlila, proč se uchýlila k jejich zajištění. 4. Žalobci především zdůraznili, že žalovaná je povinna ve všech případech vážit možnost aplikace mírnějších opatření předtím, než přistoupí k zajištění cizince, a to zejména s ohledem na zajištění nezletilých žalobců - dětí žalobkyně, kterými jsou M. S. I. G., narozený dne X a M. S. I. G., narozený dne X. 5. Dle žalobců je odůvodnění napadeného rozhodnutí všeobecné a nezabývá se dostatečně konkrétní situací žalobců, když žalovaná nedostála povinnosti ani předběžného zjišťování existence překážek, systémových nedostatků azylového řízení či podmínek přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu v jiném členském státě. Přitom závěry správního orgánu o tom, zda přemístění žadatele o mezinárodní ochranu do státu primárně určeného jako stát příslušný pro posouzení jeho žádosti nebrání systémové nedostatky, pokud jde o azylové řízení nebo podmínky přijetí žadatelů v daném státě ve smyslu čl. 3 odst. 2 druhého pododstavce nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, jež s sebou nesou pro žadatele o mezinárodní ochranu riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 Listiny základních práv Evropské unie, musí mít oporu ve zprávách o fungování azylového systému v tomto státě, případně v dalších podkladech, které budou obsaženy ve správním spise. Na podporu své argumentace citovali žalobci příslušné pasáže rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 91/2016-27 a č. j. 1 Azs 248/2014-27. 6. Dle žalobců Chorvatsko čelí různým problémům v oblasti azylového systému, který není připraven na současné migrační tlaky. Jedním z hlavních nedostatků je kapacita přijímacích center, která často nestačí zvládnout vysoký počet žadatelů o azyl. Tento problém je společný pro mnoho států EU, přičemž Chorvatsko jako hraniční stát Schengenského prostoru je pod větším tlakem kvůli tranzitnímu charakteru země. Tato skutečnost je zřejmá i z toho, že po sejmutí otisků prstů a podepsání příslušných dokumentů jsou žadatelé o mezinárodní ochranu pouze odvezeni na vlakové nádraží bez dostatečných informací. I proto se žalobci domnívali, že mohou Chorvatsko opustit a dále cestovat. Dalším problémem Chorvatska je dle žalobců délka azylových řízení, která se často zpožďují kvůli nedostatečným administrativním kapacitám a pomalým procesům. Zároveň jsou kritizovány i postupy na hranicích, kde dochází k občasnému porušování práv migrantů, včetně případů neoprávněného zadržování či špatných podmínek v detenčních zařízeních. Chorvatsko také čelí výzvám v integraci žadatelů o azyl a zlepšení dlouhodobého přístupu k sociálním službám. 7. Žalobci se tedy domnívali, že mohou dále legálně překročit hranice Chorvatska a cestovat po zemích EU. Žalobci uvedli, že mají finanční prostředky potřebné k pokrytí nákladů na vycestování celé rodiny zpět do Chorvatska, přičemž tuto skutečnost sdělila žalobkyně a) při sepsání úředního záznamu žalované, jakož i ochotu vrátit se v případě propuštění zpět do Chorvatska, což ovšem žalovaná nevzala při svém rozhodnutí v úvahu. 8. Dále žalobci namítali nepřiměřenost délky trvání zajištění a absenci odůvodnění stanovené délky v napadeném rozhodnutí, ovšem bez bližší argumentace vztahující se k danému případu, neboť námitky byly zcela obecné a vztahovaly se spíše k rozhodnutí, jímž byla doba zajištění prodlužována. Vyjádření žalované k žalobě 9. Žalovaná k výzvě soudu předložila správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhla její zamítnutí, neboť měla za to, že postupovala v souladu s právními předpisy a napadené rozhodnutí vydala v souladu se zákonem a náležitě jej odůvodnila. 10. Žalovaná konstatovala, že přistoupila k zajištění žalobkyně za účelem jejího předání do státu odpovědného za konečné posouzení její žádosti o mezinárodní ochranu, protože v daném případě žalobkyně naplňuje veškeré předpoklady pro zajištění a následnou realizaci předání. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně vstoupila a pobývala na území neoprávněně, čímž byla naplněna jedna ze stěžejních podmínek zajištění, když žalobkyně nedisponuje žádným oprávněním k pobytu a pobývá na území České republiky v rozporu nejen se zákonem o pobytu cizinců, ale taktéž v rozporu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806/EU ze dne 14. 11. 2018, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jehož příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušnící jsou od této povinnosti osvobozeni a taktéž v rozporu s Schengenským hraničním kodexem tak, jak je odůvodněno v napadeném rozhodnutí. Shoda otisků prstů v systému Eurodac pak prokázala, že žalobkyně podala na území Chorvatska žádost o azyl. Žalobkyně jednoznačně spadá do působnosti Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států. Žalovaná obdržela dne 9. 5. 2025 oznámení o tom, že Chorvatsko přijalo svoji odpovědnost a zaslalo souhlas s přijetím žalobkyně zpět na své území. Žalovaná doplnila, že je jí z vlastní činnosti a komunikace s dublinským střediskem známo, že realizace předání cizinců do Chorvatska v rámci dublinského řízení je reálná a možná. 11. K žalobní námitce, že žalobkyně projevila ochotu se vrátit sama do Chorvatska žalovaná uvedla, že u žalobkyně bylo prokázáno vážné nebezpečí útěku, neboť žalobkyně pobývala na území České republiky neoprávněně, má být předána do Chorvatska tedy do státu, který přímo nesousedí s Českou republikou a žalobkyně nemůže oprávněně samostatně do tohoto státu cestovat; žalobkyně vědomě nesetrvala do konečného posouzení svého pobytu ve státě, kde požádala o azyl, ale neoprávněně cestovala přes další státy EU a dne 26. 4. 2025 se pokusila vstoupit na území Spolkové republiky Německo. V podrobnostech pak žalovaná odkázala na str. 10 napadeného rozhodnutí. Na základě uvedených zjištění pak nebylo dle žalované možné spoléhat na tvrzení, že žalobkyně po propuštění odcestuje do Chorvatska. 12. Žalovaná dále uvedla, že při svém rozhodnutí vzala v potaz rovněž skutečnost, že žalobkyně cestovala s nezletilými dětmi. Před zajištění žalobkyně se zabývala i možností užití mírnějších opatření. Dospěla přitom k závěru, že vzhledem k okolnostem případu a úmyslu žalobkyně nelze její tvrzení považovat za záruky skýtající jistotu, že by se s rodinou neskrývala