41 Ad 18/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

41 Ad 18/2024- 48 - text  9 41 Ad 18/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: P. S., narozen X zastoupen X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 4. 9. 2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 18. 6. 2024 žalovaná zamítla žalobcovu žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žalobcovy námitky proti uvedenému rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 4. 9. 2024, které je předmětem soudního přezkumu v této věci. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že žalovaná nesprávně vyhodnotila podklady od lékařů a zařadila jeho zdravotní postižení do nesprávné kategorie podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Zdůraznil, že se u něj nejedná o lehkou mentální retardaci, ale o středně těžkou. Psychologický nález podle žalobce potvrdil, že není schopen se soustavně připravovat na budoucí povolání či vykonávat výdělečnou činnost. Žalobce uvedl, že na základě psychologického posudku mu bylo naměřeno IQ 46 bodů, praktická část IQ 58 bodů. Podle žalobce nelze doporučení psychiatra vykládat tak, že by byl žalobce schopen standardního zaměstnaneckého poměru. 3. Žalobce označil za absurdní, že by byl schopen pracovat, když není schopen uzavřít pracovní smlouvu, pochopit její význam, dostavit se do zaměstnání a pochopit náplň práce. Žalobce nezná hodnotu peněz, neumí držet příbor, nakrájet si jídlo, orientovat se v prostoru (musí být neustále doprovázen), vyžaduje trvalou péči, neumí část ani psát, umí se jen podepsat. Žalobce pobírá příspěvek na péči v prvním stupni. Navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí ze dne 18. 6. 2024 a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že ze shromážděných lékařských podkladů vyplývá, že dominantním postižením u žalobce je lehká mentální retardace hodnocená podle kapitoly V, položky 8b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. V případě středně těžké mentální retardace ve smyslu položky 8c téže kapitoly by podle žalované muselo být u žalobce přítomno těžké snížení až vymizení ovládacích a rozpoznávacích schopností. Žalovaná podotkla, že pro kvalifikaci dominantního onemocnění žalobce jako středně těžké mentální retardace nesvědčí ani jím doložený psychologický nález ze dne 18. 3. 2024. Žalovaná rovněž upozornila, že pokles pracovní schopnosti v rámci řízení o přiznání invalidního důchodu neposuzuje klinický psycholog, ale IPZS. Replika žalobce 5. Žalobce v podání ze dne 12. 3. 2025 nesouhlasil se závěrem posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) ze dne 17. 2. 2025. Konstatoval, že u lékařů se jedná jen o odhad, zatímco psycholog X provedl psychologické IQ testy, které vykázaly IQ 46. Závěr tohoto psychologa podle žalobce žalované nevyhovuje, a proto jej bez dalších důkazů zpochybnila. Poukazy na lenost, štítění se práce a simulování označil žalobce za typické předsudky vůči romské menšině. Podle žalobce je třeba, aby soud vycházel ze skutečných závěrů psychologických testů, které přesně vypovídají o jeho inteligenci. Podotkl, že Ministerstvo práce a sociálních věcí je finančně zainteresováno v tom, aby co nejvíce žadatelů důchod nedostalo. K umístění do chráněné dílny potřebuje žalobce být důchodcem, normální pracovní poměr by nepochopil a neustál. Ústní jednání 6. Při jednání soudu konaném dne 1. 12. 2025 žalobcova zmocněnkyně uvedla, že žalobce je mentálně zaostalý. Psychologické testy prokázaly, že má IQ 46. Žalobce není schopen vykonávat výdělečnou činnost ani se na ni připravovat. Žalobcova zmocněnkyně musí žalobce všude doprovázet, protože nikam netrefí. Žalobce nezná cenu peněz, při nakupování nechává vrácené peníze v obchodě. Namítala, že posudková komise IQ test nedělala, pouze se žalobce ptala na jeho sexuální orientaci. Žalobcova zmocněnkyně by chtěla žalobce umístit do chráněné dílny, ale řekli jí, že na to musí být invalidním důchodcem. Do normální práce jej vzít nechtěli, protože ničemu nerozumí. Žalobcova zmocněnkyně odmítla, že by žalobce nechávala doma, dokonce ho do školy vozila a několikrát ho i zbila, když do školy nechtěl. Ředitel školy žalobcově zmocněnkyni řekl, že by jej vyloučil pro velkou absenci a že ho ve škole nechat nemůže, protože podle zprávy psychologa se nemůže připravovat na budoucí povolání. Žalobcova zmocněnkyně popřela, že by žalobce zanedbávala. 7. Pověřená pracovnice žalované při tomtéž jednání odkázala na písemné vyjádření k žalobě. Posudek posudkové komise označila za úplný, objektivní a přesvědčivý. S ohledem na závěry tohoto posudku pověřená pracovnice žalované navrhla, aby soud žalobu zamítl. 8. Soud při jednání v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. provedl dokazování čtením posudku posudkové komise ze dne 17. 2. 2025 včetně protokolu o jednání posudkové komise. Posouzení věci soudem 9. Žaloba není důvodná. 10. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 25. 3. 2024 žádost o invalidní důchod. Žalovaná si opatřila posudek ze dne 27. 5. 2024, který vypracovala posudková lékařka X. Tato lékařka posoudila zdravotní stav žalobce a dospěla k závěru, že žalobce není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti označila zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 8b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila na 30 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se podle § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nemění. Na základě uvedeného posudku žalovaná vydala rozhodnutí ze dne 18. 6. 2024, jímž žalobcovu žádost o invalidní důchod zamítla. 11. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky. Žalovaná si v řízení o námitkách nechala vyhotovit nový posudek o invaliditě. Dne 20. 8. 2024 jej vypracovala posudková lékařka X. Posudková lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a dospěla ke shodnému závěru. Vyslovila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 8b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila na 30 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se podle § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nemění. Na základě tohoto posudku žalovaná vydala žalobou napadené rozhodnutí, kterým žalobcovy námitky zamítla. 12. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 13. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné či