5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

42 A 14/2024- 32 - text  7 42 A 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: J. Č., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2024, č. j. KUUK/073280/2024/Kub, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 7. 6. 2024, č. j. KUUK/073280/2024/Kub, a rozhodnutí Magistrátu města Most ze dne 6. 2. 2024, č. j. MmM/018178/2024/OSČ-P/PŠ, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2024, č. j. KUUK/073280/2024/Kub, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Most (dále jen „magistrát“) ze dne 6. 2. 2024, č. j. MmM/018178/2024/OSČP/PŠ, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. d) ve spojení s § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) a dle § 16 odst. 2 ve spojení s § 17 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“). Za uvedené přestupky byla žalobci dle § 125c odst. 5 písm. a) a odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Současně byla žalobci dle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Prvního přestupku se žalobce z nedbalosti dopustil tím, že dne 25. 3. 2023 v 2:30 hodin v obci Louny, v ulici Rakovnická, jako řidič motorového vozidla tovární značky BMW, registrační značky X, při silniční kontrole, kterou provedli příslušníci Policie České republiky, se přes výzvu podle zvláštního právního předpisu odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem. 3. Druhého přestupku se žalobce z nedbalosti dopustil tím, že dne 25. 3. 2023 v 2:30 hodin v obci Louny, v ulici Rakovnická, jako řidič motorového vozidla tovární značky BMW, registrační značky X, nepředložil na požádání policisty zelenou kartu. 4. Současně žalobce navrhl, aby soud zrušil prvostupňové rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 5. Žalobce v žalobě konstatoval, že z přestupku stran nepředložení zelené karty na požádání policisty byl v napadeném rozhodnutí uznán vinným na základě znění zákona č. 168/1999 Sb. účinného do 31. 3. 2024. Uvedené přestupkové jednání dle zákona č. 168/1999 Sb. je však nutno posuzovat s ohledem na to, že zákon č. 168/1999 Sb. byl k 1. 4. 2024 zrušen a nahrazen zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“), který již řidičům povinnost předkládat zelenou kartu na požádání policistovi neukládá. Současně mělo být přihlédnuto k § 2 odst. 1 přestupkového zákona, dle něhož se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku příznivější. Z uvedených důvodů byl žalovaný povinen zrušit část prvostupňového rozhodnutí týkající se uvedeného přestupku a řízení o něm zastavit. Žalovaný však postupoval nezákonně, neboť při vydání napadeného rozhodnutí dne 7. 6. 2024 nevycházel z pro žalobce příznivější právní úpravy. 6. Stran přestupkového jednání odmítnutí podrobení se vyšetření, zda nebyl žalobce při řízení vozidla ovlivněn alkoholem, žalobce namítal, že nebyl policisty náležitě vyzván, aby se podrobil jakémukoliv vyšetření. Podotkl, že z výpovědi svědka K. a z videozáznamu vyplývá, že žalobce byl policistou pouze neformálně dotázán: „Jste ochoten podrobit se dechové zkoušce, případně k odběru biologického materiálu?“ Dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu musí být řidič policistou výslovně a kvalifikovaně vyzván k podrobení se vyšetření, nikoliv pouze neformálně dotázán, zda je ochoten se vyšetření podrobit. Kvalifikovaná výzva musí rovněž obsahovat náležité poučení o důsledcích nepodrobení se takové výzvě. V případě žalobce však žádná výzva nebyla dána a žalobce nebyl ani poučen o důsledcích nepodrobení se výzvě. K náležitostem kvalifikované výzvy žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 1 As 26/201441. Podle žalobce by výzva měla obsahovat direktivní obsah typu „vyzývám vás“ či „požaduji“, nikoliv pouze otázku. Výzva v právním kontextu znamená oficiální požadavek, aby někdo splnil určitou povinnost, nemůže se tedy jednat o otázku. Žalobce zdůraznil, že nebyl nikterak poučen o následcích neuposlechnutí výzvy. 7. Žalobce dále uvedl, že s ohledem na § 20 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek“) měl být žalobce nejprve vyzván k provedení orientačního vyšetření (dechové zkoušky) na přítomnost alkoholu a teprve v případě, že by takovouto zkoušku odmítl, měl být následně vyzván k provedení lékařského vyšetření. I za předpokladu, že žalobci položená otázka „Jste ochoten podrobit se dechové zkoušce, případně k odběru biologického materiálu?“ představuje výzvu, pak nebyl dodržen uvedený postup, jelikož nezazněly postupně dvě výzvy (k provedení dechové zkoušky a po jejím odmítnutí k provedení lékařského vyšetření), ale pouze jedna. 8. Podle žalobce otázka na odběr biologického materiálu není výzvou k provedení odborného lékařského vyšetření. Z takto zmatečné výzvy nebylo žalobci zřejmé, co je jejím obsahem. Nebyl tak splněn požadavek na to, aby výzva byla dostatečně konkrétní, aby její adresát věděl, co je jejím obsahem. Z dotazu na odběr biologického materiálu nijak nevyplývalo, že by měl být žalobce policisty převezen k vyšetření lékařem, ale že blíže nespecifikovaný biologický materiál bude žalobci nějakým způsobem odebírat policista na místě. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl pro její nedůvodnost. Dále žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení a stran nepředložení zelené karty žalobcem na výzvu policisty sdělil, že žalobce měl danou povinnost dle § 17 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Dotčené ustanovení bylo platné v době vydání prvostupňového rozhodnutí ze dne 6. 2. 2024. Dne 31. 3. 2024 byl sice zákon č. 168/1999 Sb. zrušen, avšak byl dne 1. 4. 2024 nahrazen zákonem č. 30/2024 Sb. (vyhlášený dne 24. 1. 2024), v němž již není zakotvena povinnost řidiče předkládat na výzvu doklad o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, toto pravidlo však platí až od 1. 10. 2024, a to podle § 94 odst. 4 zákona č. 30/2024 Sb. Podle žalobce z uvedeného ustanovení plyne, že řidiči mohli předkládat zelenou kartu v listinné či elektronické podobě (dostupný formát na mobilu). Podotkl, že pokud se řidič v případě silniční kontroly začne teprve shánět či dožadovat zaslání dokladu od pojišťovny nebo z domova, jedná se o přestupek nepředložení dokladu. 10. Dále žalovaný ohledně přestupku odmítnutí vyšetření na přítomnost alkoholu sdělil, že žalobce byl dle doložené dokumentace (videozáznam) policisty na místě řádně vyzván a byl i písemně poučen o následcích svého jednání, byl seznámen s protokolem (oznámení přestupku), který vlastnoručně podepsal a byla mu dána možnost se písemně k celé věci vyjádřit. Žalobce své možnosti vyjádřit se nevyužil, pole proškrtl a opět vlastnoručně podepsal. Žalovaný označil danou výzvu a poučení za dostačující pro prokázání přestupkového jednání žalobce a poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 114/2017-26. Posouzení věci soudem 11. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili. 12. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámen