54 A 14/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

54 A 14/2024- 46 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 8 54 A 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: Q. B. T., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupený advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti sdělení žalovaného ze dne 23. 5. 2024, č. j. OAM-82441-14/ZM-2022, takto: I. Sdělení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 23. 5. 2024, č. j. OAM-82441-14/ZM-2022, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení opakovaného sdělení žalovaného ze dne 23. 5. 2024, č. j. OAM-82441-14/ZM-2022, jímž bylo sděleno podle § 42g odst. 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), že nebyly splněny podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců pro zaměstnání žalobce u zaměstnavatele Thi Binh Trinh, IČO: 04549767, sídlem V Hliníku 991/1, Zábřeh (dále jen „nový zaměstnavatel“), na pracovním místě – druh práce (CZ-ISCO) „Prodavači smíšeného zboží (52231), místo výkonu práce Dolní Čermná 233, Dolní Čermná, číslo volného pracovního místa 26 389 500 774“. Žaloba 2. Žalobce nejprve uvedl, že spisový materiál a předcházející rozhodnutí žalovaného již byla předmětem soudní přezkumu, přičemž Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku sp. zn. 15 A 2/2023 v bodě 35 odůvodnění uložil žalovanému, aby v dalším řízení dal možnost žalobci, aby se vyjádřil k podkladům zařazeným do správního spisu z úřední činnosti žalovaného. Zdůraznil, že žalovaný nepostupoval v souladu s uvedeným závazným právním názorem krajského soudu, neboť mu neumožnil seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí a k těmto podkladům se vyjádřit. Již jen tento postup dle žalobce zakládá nezákonnost rozhodnutí žalovaného, ale i jeho nepřezkoumatelnost. Připomněl, že nebylo jeho povinností iniciovat nějakou žádost o umožnění do spisového materiálu nahlédnout, naopak bylo povinností žalovaného respektovat právně závazný názor správního soudu. Navíc spisový materiál byl žalovaným, aniž by o tom žalobce byl jakkoliv informován, přesunut na pracoviště žalovaného v Brně, přičemž zůstává žalobci záhadou, jaký byl zákonný podklad pro takový postup. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě nejprve shrnul průběh řízení v dané věci. Poté podotknul, že bohužel skutečně opomněl pokyn, který mu dal Krajský soud v Ústí nad Labem v bodě 35 odůvodnění rozsudku ze dne 3. 4. 2024, č. j. 15 A 2/2023-32, o tom, že má umožnit žalobci seznámit se s obsahem sdělení jeho bývalé zaměstnavatelky, že jeho pracovní poměr skončil ke dni 1. 9. 2022. Nebylo úmyslem žalovaného nerespektovat právní názor či spíše pokyn krajského soudu, stalo se tak v důsledku opomenutí. Nicméně přesto se žalovaný domníval, že toto jeho opomenutí nemohlo mít vliv na celkové vyznění opakovaného sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele. Žalovaný totiž vycházel především z dodatku k pracovní smlouvě, který byl uzavřen 8. 11. 2022 a který jasně dokazuje, že byl uzavřen až poté, co pracovní poměr žalobci skončil uplynutím doby, na kterou byl pracovní poměr sjednán. Tato doba skončila dnem 1. 9. 2022. Tedy prodlužovat dobu, na kterou byl pracovní poměr uzavřen až poté, co tato doba uplynula, není prakticky možné. Pokud by žalobce i nadále s vědomím zaměstnavatelky pokračoval v práci i pro 1. 9. 2022, nebylo nutné prodlužovat pracovní poměr nějakým dodatkem k pracovní smlouvě o dva měsíce později. Tento dodatek byl dle žalovaného vytvořen mnohem později, a zejména nikoliv za trvání stávajícího pracovního poměru, nejspíše s cílem nasimulovat podmínky pro to, aby mohl žalobce úspěšně oznámit změnu zaměstnavatele. Pokud jde tedy o samotný pokyn krajského soudu, aby se žalovaný vypořádal s existencí dodatku k pracovní smlouvě, tomuto pokynu žalovaný dostál. Žalovaný měl za to, že skutečnost, že žalobci skončil pracovní poměr u bývalé zaměstnavatelky již dnem 1. 9. 2022, vyplývá jednak s žalobcem předložené pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2020 a jednak právě z předloženého dodatku k této pracovní smlouvě ze dne 8. 11. 2022. Samotné oznámení této zaměstnavatelky o skončení pracovního poměru žalobce učiněné vůči úřadu práce je spíše jakýmsi potvrzením toho, co vyplývá se žalobcem předložených dokumentů, proto měl žalovaný za to, že i když opomněl seznámit žalobce s obsahem tohoto oznámení, nebyl tím žalobce ve skutečnosti nikterak zkrácen na svých právech. I kdyby žalovaný nechal žalobce se seznámit s obsahem tohoto sdělení, jehož obsah byl žalobci dávno znám, nic by to nezměnilo na tom, že z předložené pracovní smlouvy a dodatku k této pracovní smlouvu vyplývá, že žalobci pracovní poměr skončil uplynutím doby, na kterou byl sjednán, tedy již dnem 1. 9. 2022. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Replika a další vyjádření žalobce 4. Žalobce v replice a jejím doplnění ze dne 11. 7. 2024 k argumentaci žalovaného k podané žalobě uvedl, že dle jeho názoru je žaloba zcela důvodná, nerespektování závazného právního názoru správního soudu nelze zlehčovat, již jen sama o sobě tato skutečnost zakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce proto setrval na stanovisku, že žalovaný jej zkrátil na právech s tím, že důsledky vydání nezákonného napadeného sdělení vedly k ukončení pobytového oprávnění žalobce na území České republiky, přičemž žalobce již nemá možnost nové oznámení o změně zaměstnavatele podat, neboť jeho pracovněprávní poměr dle doložených dokladů u původního zaměstnavatele skončil v listopadu 2022. 5. V podání ze dne 8. 10. 2025 žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2025, sp. zn. 3 Azs 85/2024, jímž byly potvrzeny závěry rozsudku sp. zn. 15 A 2/2023 jako věcně správné. Posouzení věci soudem 6. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný nesdělil soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 7. Soud předně poukazuje na usnesení ze dne 17. 9. 2021, č. j. 8 Azs 56/2021-41, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že sdělením podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců je autoritativně postaveno najisto, zda oznámení cizince splňuje požadavky § 42g odst. 7 a 8 téhož zákona. Obsah sdělení podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců závazně předurčuje, jaké účinky ze zákona o pobytu cizinců nastanou, tj. zda cizinec může oprávněně pobývat na území a vykonávat zaměstnání na oznámené pozici (§ 42g odst. 1 zákona o pobytu cizinců), nebo zda se na oznámení hledí, jako by nebylo učiněno (§ 42g odst. 9 téhož zákona). To je významné nejen pro účely samotného výkonu zaměstnání na nově oznámené pozici, nýbrž i z hlediska případného zániku platnosti zaměstnanecké karty podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že správní orgán sdělením podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců autoritativně určuje, zda byly splněny podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele a zda může být cizinec na tomto místě zaměstnáván. Sdělení je tak z materiálního hlediska rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. a zasahuje do právní sféry cizince, neboť přestože účinky týkající se oznámení nastávají ze zákona, sdělení žalobce závazně určuje, které účinky předvídané zákonem o pobytu cizinců mají nastat. S ohledem na tyto judikaturní závěry soud konstatuje, že napadené sdělení je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. 8. Žaloba je důvodná. 9. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 28. 11. 2022 oznámení držitele zaměstnanecké karty o změně zaměstnavatele, z něhož vyplynulo, že žalobce bude zaměstnán u nového zaměstnavatele coby prodavač smíšeného zboží, přičemž změna se měla uskutečnit ke dni 1. 12. 2022. Žalobce k oznámení přiložil pracovní smlouvu u původního zaměstnavatele na pracovním místě – druh práce „Manikéři a pedikéři (51422)“, místo výkonu práce Obránců míru 166, Žatec. Dnem nástupu do práce byl 1. 9. 2020 a pracovní poměr byl sjednán na dobu dvou let. Žalobce rovněž k oznámení doložil dodatek k pracovní smlouvě u původního zaměstnavatele, podle něhož byl mj. pracovní poměr nově sjednán do 30. 11. 2022. Žalobce dále doložil svůj cestovní pas a pracovní smlouvu u nového zaměstnavatel