4 Azs 23/2009 — Nejvyšší správní soud

54 Az 2/2024- 40 - text  6 54 Az 2/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaškem ve věci žalobce: B. T. A., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2024, č. j. OAM-1603/ZA-ZA12-HA13-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2024, č. j. OAM-1603/ZA-ZA12-HA13-2023, jímž žalovaný rozhodl, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), nepřípustná a že se řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že je zcela nedostatečné posouzení jednotlivých důvodů pro udělení azylu a neodůvodnění závěrů žalovaného, které nerespektuje požadavky § 68 odst. 3 správního řádu. Dále dle žalobce došlo k porušení § 2 odst. 1 a 4, § 3, § 50 a § 52 správního řádu a § 10a a § 11a zákona o azylu. Napadené rozhodnutí je také v rozporu s mezinárodními závazky ČR a porušuje žalobcovo ústavně zaručené právo na život. Byl toho názoru, že žalovaný nesprávně argumentuje tím, že ona nová skutečnost by nemohla změnit verdikt rozhodnutí. Dle § 11a odst. 1 zákona o azylu je správní orgán povinen zkoumat přípustnost opakované žádosti ve světle nových skutečností, pokud tyto nové skutečnosti nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání v předchozím řízení. V rámci nového posuzování měl žalovaný zohlednit obavy žalobce ze svého krajana, který mu ve vězení vyhrožoval zabitím po návratu do Vietnamu. 3. Podle názoru žalobce žalovaný nereflektoval závěry Nejvyššího správního soudu týkající se institutu správního uvážení ve spojení s § 14 zákona o azylu. Z rozhodnutí žalovaného nelze dobře vysledovat úvahy a hodnocení žalovaného ve vztahu k důvodům hodného zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. Je proto třeba, aby se správní orgán v dalším řízení náležitě s § 14 zákona o azylu vypořádal. Zda důvody k jeho udělení budou, či nebudou dány, pak bude předmětem jeho úvahy a odůvodnění. Žalobce uvedl v rámci správního řízení, že chce v ČR zůstat, protože má v ČR veškeré rodinné zázemí, především dvě nezletilé děti, o které se stará. Dle názoru žalobce je tedy zcela jednoznačně naplněn důvod pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný popřel oprávněnost žalobcem uvedených námitek a nesouhlasil s nimi, neboť neprokazují, že by žalovaný porušil některé ustanovení správního řádu. Své rozhodnutí nepovažoval za nesprávné, nezákonné či vadné. Žalovaný uvedl, že zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech jeho souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl, a opatřil si potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí. 5. K tvrzení žalobce, že se obává o svůj život, žalovaný uvedl, že tuto námitku nemohl meritorně posoudit, neboť žalobci údajná výhružka smrtí od spoluvězně byla prokazatelně známa při prvním řízení, měl a mohl ji tedy uvést již tehdy, ale nezmínil ji. Žalovaný posoudil důvody současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany a provedl srovnání s tvrzeními, která žalobce učinil v rámci předchozího správního řízení, a konstatoval, že žalobce uvedl pouze jednu novou skutečnost, která však neznamená žádnou podstatnou změnu okolností jeho případu. Žalovaný neshledal žádnou novou skutečnosti či okolnost, na základě které by bylo možné se důvodně domnívat, že by žalobce byl vystaven pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. 6. K námitce žalobce, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, žalovaný uvedl, že to byl právě žalobce, kdo měl v řízení o udělení mezinárodní ochrany povinnost tvrzení a žalovaný udělal maximum pro to, aby žalobce mohl tuto svou povinnost splnit. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že v případě žalobce došlo k jednoznačnému naplnění podmínek pro zamítnutí jeho žádosti jako nepřípustné podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Posouzení věci soudem 7. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během patnáctidenní lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 32 odst. 1 zákona o azylu. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 8. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobce touto žalobou napadá již druhé rozhodnutí žalovaného, jímž žalobci nebyla přiznána mezinárodní ochrana dle zákona o azylu. Poprvé žádal žalobce o mezinárodní ochranu dne 16. 7. 2019, žalovaný o této žádosti rozhodl dne 19. 10. 2020 rozhodnutím č. j. OAM-437/ZA-ZA11-HA13-2020 tak, že se žalobci neudělil azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu a že žalobci nelze udělit doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu. Následně žalobce podal opakovanou žádost dne 22. 11. 2023. O této žádosti žalovaný rozhodl dne 8. 4. 2024 napadeným rozhodnutím. 9. Ze správního spisu soud dále zjistil, že žalovaný si před rozhodnutím o žádosti ze dne 22. 11. 2023 obstaral spisový materiál k řízení o první žádosti žalobce ze dne 16. 7. 2019. Dle protokolu o seznámení s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany ze dne 18. 3. 2024 plyne, že žalovaný shromáždil jako podklad pro své rozhodnutí mimo jiné též údaje k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 28. 11. 2023, informace z Cizineckého informačního systému, opis z evidence rejstříku trestů fyzických osob ze dne 18. 1. 2024 a informace OAMP MV ČR Vietnam – Bezpečností a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 14. 6. 2023. Dle citovaného protokolu se žalobce se všemi těmito podklady seznámil a uvedl, že doplnění podkladů pro rozhodnutí nenavrhuje. 10. V rámci pohovoru ke své první žádosti o mezinárodní ochranu žalobce dne 28. 7. 2020 uvedl, že do ČR přicestoval za rodiči a byl mu zde povolen trvalý pobyt. V roce 2013 byl obviněn a následně byl odsouzen za výrobu drog k trestu odnětí svobody ve výměře deseti a půl roku a na základě toho mu bylo zrušeno povolení k trvalému pobytu. Z výkonu trestu odnětí svobody byl propuštěn dne 26. 6. 2020 a požádal o mezinárodní ochranu, protože se nechtěl vrátit zpět do Vietnamu. Ve věznici před vietnamskými spoluvězni pomlouval bývalého prezidenta Ho Či Mina, že má nemanželské děti. Žalobce si myslel si, že by to bývalí spoluvězni mohli po návratu do Vietnamu sdělit tamním úřadům, a že za pomluvy ve Vietnamu hrozí nějaký trest. Dále žalobce uvedl, že chce získat azyl a začít pracovat a že je v pravidelném kontaktu se synem, jiné důvody k žádosti o mezinárodní ochranu neuvedl. 11. Žalobce dne 28. 11. 2023 poskytl údaje potřebné ke své druhé žádosti, konkrétně sdělil, že je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky, národnosti kinh, budhistického vyznání a bez politického angažmá. Dále uvedl, že je svobodný a má jedno nezletilé dítě, které žije s babičkou ve Vietnamu. Z Vietnamu vycestoval v prosinci roku 2002 za účelem sloučení rodiny, aby mohl být s rodiči. V ČR byl odsouzen za výrobu pervitinu, z uloženého trestu vykonal sedm let a dva měsíce. Jako první důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že ve vězení měl rvačku s jedním Vietnamcem, který mu vyhrožoval, že ho zabije, jakmile se žalobce vrátí do Vietnamu. K tomuto důvodu uvedl, že jej uváděl již při své první žádosti. Jako další důvod žádosti uvedl, že hrál hazardní hry, nyní dluží dost peněz, přišel o dům ve Vietnamu, a nemá tam tak kde bydlet, také ve Vietnamu nesežene práci a nezaplatí dluhy. K tomuto důvodu uvedl, že jej v první žádosti neuváděl, protože v době první žádosti ještě dluh neměl. 12. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 15. 1. 2024, sp. zn. 9 T 15/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze rozsudkem ze dne 6. 5. 2014, sp. Zn. 12 To 33/2014, které nabyly právní moci dn