75 Ad 7/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

75 Ad 7/2024- 75 - text  10 75 Ad 7/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobce: S. L., narozený dne X bytem X zastoupený opatrovnicí A. K., narozenou dne X bytem X adresa pro doručování X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 8. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 8. 2024, č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 1. 2024, č. j. X. Uvedeným rozhodnutím ze dne 31. 1. 2024 zamítla žalovaná žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 16. 1. 2024 byl žalobce uznán invalidním v prvním stupni invalidity, jelikož pokles jeho pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 45 %, avšak ke dni vzniku invalidity dne 16. 6. 2020 žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je v rozporu s § 38, § 39 a § 42 zákona o důchodovém pojištění, s vyhláškou č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) a rovněž s § 2 odst. 4, § 3, § 6 odst. 2, § 8, § 50 odst. 4 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 3. Namítal, že posudek vypracovaný v námitkovém řízení je v rozporu s podkladovou zdravotnickou dokumentací. Žalovaná se s mezerovitostí a nepřesvědčivostí posudku dostatečně nevypořádala a hodnotila jej jako závazný podklad, přičemž se rovněž nevypořádala s dalšími podklady rozhodnutí, zejména s lékařskými zprávami. 4. Žalobce vyjádřil souhlas s tím, že rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla určena smíšená porucha osobnosti, která je uvedena v kapitole V., položce 7 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Měl však za to, že byla nesprávně hodnocena závažnost funkčního postižení poruchy osobnosti, a tedy nesprávně podřazena pod jednotlivou položku dané kapitoly. V této časti je dle žalobce posudek v rozporu s principem individualizace, neboť posudkový lékař provedl pouze formalistickou negaci rozhodujících obecných kritérií a nevypořádal se s konkrétními námitkami. 5. Konstatoval, že v jeho případě je naplněno více alternativních posudkových kritérií, která sama o sobě musí vést k závěru, že se jedná o těžké postižení. Uvedl, že trpí smíšenou poruchou osobnosti, která je provázena hraničně lehkou až středně těžkou mentální retardací, jíž je třeba nutno hodnotit jako závažné duševní postižení. Žalobce namítal, že toto posudkové kritérium nebylo na rozdíl od ostatních posudkových kritériích uvedených v kapitole V., položce 7 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, v posudkovém zhodnocení vůbec zmíněno. Uvedl, že posudkový lékař konstatoval, že se v jeho případě jedná o vedle sebe stojící duševní poruchy, ale pro účely hodnocení závažnosti tento fakt opomněl. Navíc posudkový lékař negoval existenci chronické duševní poruchy vyvolané psychoaktivními látkami, která má charakter dalšího duševního postižení provázejícího smíšenou poruchu osobnosti. 6. Žalobce posudek označil za mezerovitý, neboť posudkový lékař nezohlednil halucinatorní stavy, které byly objektivizovány zdravotnickou dokumentací. Měl za to, že v jeho případě byla naplněna rozhodná kvalifikující kritéria na jejichž základě je nutno rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve formě smíšené poruchy osobnosti hodnotit jako těžké postižení dle kapitoly V., položky 7c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, u které činí pokles pracovní schopnosti 70 %. Dle žalobce se posudkový lékař opomněl vypořádat s rozhodujícími posudkovými kritérii, což mělo za následek nedosažení míry invalidity III. stupně, a tedy nenaplnění podmínek invalidity z mládí ve smyslu § 42 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. V návaznosti na to nemohl splnit podmínky nároku na invalidní důchod, neboť před dosažením zletilosti, a tedy též před okamžikem vzniku invalidity, nezískal žádné doby pojištění ve smyslu § 40 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 42 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. 7. Dále žalobce namítal, že stanovení vzniku invalidity dnem 16. 6. 2020 je zcela nepřesvědčivé, neboť se nemohl stát invalidním podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění v době, kdy nedokončil povinnou školní docházku. Konstatoval, že dle posudku vypracovaného v námitkovém řízení byl okamžik vzniku invalidity stanoven dnem 19. 3. 2021. Dodal, že smíšená porucha osobnosti byla potvrzena psychiatrickým vyšetřením MUDr. M. ze dne 6. 1. 2021. Žalobce měl za to, že pokud invalidity vznikla dnem potvrzujícího vyšetření ošetřujícího psychiatra MUDr. M., pak den vzniku invalidity byl určen zcela arbitrárně a v rozporu s § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění jakož i s judikaturou Nejvyššího správního soudu, zejména s rozsudkem ze dne 10. 7. 2018, č. j. 1 Ads 82/2018-30. Poznamenal, že jeho invalidita vznikla v přesně neurčeném okamžiku přede dnem nabytí jeho zletilosti a tedy nikdy nenabyl pracovní schopnosti, tedy ta ani nemohla poklesnout. 8. Žalobce uvedl, že se v jeho případě jedná o invaliditu z mládí ve smyslu § 42 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, tedy, že jeho zdravotní stav odpovídá invaliditě III. stupně, jeho invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a nárok na invalidní důchod mu tedy vznikl dosažením 18 let věku dnem 3. 11. 2021. Skutečnost, že se jedná o invaliditu z mládí je zřejmá z podkladové zdravotní dokumentace, dle které trpí třemi svébytnými duševními poruchami, k jejichž rozvoji došlo před dosažením 18 let věku. Těmito postiženími trpěl již jako nezletilý soustavně, bez jakéhokoliv pozitivního progresu a trpí jimi i nadále. Na podporu své argumentace navrhl žalobce provedení důkazu napadeným rozhodnutím a vypracováním posudku Posudkovou komisí. Vyjádření žalované 9. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě stručně zrekapitulovala dosavadní průběh správního řízení, shrnula relevantní právní úpravu a uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě lékařského posudku ze dne 15. 5. 2024, podle kterého od dne 19. 3. 2021 poklesla pracovní schopnost žalobce o 55 %. Konstatovala, že posudek splňuje náležitosti úplnosti, správností a přesvědčivosti. Žalovaná dodala, že posudkový lékař zdůvodnil změnu data a stupně invalidity, přičemž posoudil zdravotní stav žalobce, vyšel ze zdravotního stavu žalobce doloženého výsledky funkčních vyšetření a hodnotil lékařské zprávy a nálezy. Žalovaná upozornila, že důvodem uznání invalidity nejsou subjektivní pocity a úvahy zástupkyně žalobce, neboť se vychází jedině z objektivně zjištěného zdravotního stavu posudkovými lékaři dle platné vyhlášky o invaliditě. Připomněla, že jedině lékař se specializací posudkového lékařství je ze zákona oprávněn posoudit zdravotní stav žadatele o důchod. Žalovaná dodala, že jelikož žalobce nebyl uznán invalidním z mládí, tak zcela správně posuzovala obě zákonné podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod. S ohledem na žalobu navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, která je povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení. 10. Směrem k posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem žalovaný uvedla, že tímto posudkem byl žalobce uznán invalidním pro invaliditu prvního stupně, a to od 16. 6. 2020. Jelikož žalobce nebyl uznán invalidním z mládí a ke dni 16. 6. 2020 nezískal potřebnou dobu pojištění, tak žalobě nelze vyhovět a navrhla proto zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Vyjádření žalobce 11. Ve vyjádření k posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2025 (doručenému soudu dne 29. 5. 2025) žalobce uvedl, že ze strany zdejšího krajského soudu jsou posudky Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem v případech posuzování zdravotního stavu osob trpících duševními chorobami soustavně hodnoceny jako nepřesvědčivé. Dodal, že zdejší soud k těmto závěrům dospívá v řízeních týkajících se nároků na příspěvek na péči. Podle žalobce je však nutno tyto závěry obdobně vztáhnout i na hodnocení posudků vypracovaných v řízeních týkajících se invalidních důchodů. Žalobce uvedl, že posudek Posudkové komise ze dne 17. 3. 2025 je nepřesvědčivý z důvodu vnitřní roz