Z rozhodnutí: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 30. 9. 2024, č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 5. 2024, č. j. X, jímž byla podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítnuta žádost žalobkyn…
78 Ad 9/2024- 50 - text
13 78 Ad 9/2024
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci
žalobkyně: B. R., narozená X
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 9. 2024, č. j. X,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 30. 9. 2024, č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 5. 2024, č. j. X, jímž byla podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítnuta žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 20. 5. 2024 žalobkyně nebyla invalidní pro invaliditu druhého či třetího stupně.
Žaloba
2. V žalobě včetně jejího doplnění žalobkyně nejprve uvedla, že jí byla dne 20. 9. 2014 přiznána invalidita prvního stupně, a to v souvislosti se zdravotním stavem její levé horní končetiny. Dne 25. 11. 2021 nicméně žalobkyně utrpěla vážné poškození pravé horní končetiny následkem úrazu, a proto požádala o přehodnocení poklesu její pracovní schopnosti. Uvedla, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav její dominantní pravé horní končetiny má vliv na schopnost využít dosaženého vzdělání a znalostí. Žalobkyně je pak zásadně omezena v možnosti pokračovat v její výdělečné činnosti – pedikúra, manikúra a modeláži nehtů. K tomu žalobkyně doplnila, že vzhledem ke špatnému propojení kostí v předloktí a následkům zlomeniny v úrovni zápěstí nemůže provádět jakoukoliv činnost bez obtíží. V předloktí pravé horní končetiny je patrné neustálé prosáknutí, přičemž ruka není schopna zatížení a zápěstí má sníženou ohebnost (resp. neschopnost rotace zápěstím). Ani opakované operace pravé horní končetiny (dne 10. 5. 2024 a 22. 6. 2024) nevedly ke zlepšení jejího zdravotního stavu či vyléčení. Následkem úrazu pravé horní končetiny a v důsledku toho většího namáhání levé horní končetiny se poté dle žalobkyně projevuje i zhoršení stavu právě levé horní končetiny. Žalobkyně tedy namítla, že tento stav byl žalovanou nesprávně posouzen.
3. Dle názoru žalobkyně by přitom měla být míra poklesu její pracovní schopnosti ve smyslu vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), stanovena podle kapitoly XIII, odd. B, položky 2d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity v rozsahu 60 – 70 %, přičemž s přihlédnutím k poškození levé horní končetiny by bylo možno též přidat 10 procentních bodů, což by odpovídalo invaliditě třetího stupně. Žalobkyně proto soud požádala o to, aby byl její zdravotní stav znovu posouzen.
Vyjádření žalované
4. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě nejprve popsala průběh správního řízení a odkázala na dotčenou právní úpravu. Poté uvedla, že z posudku o invaliditě vypracovaného dne 6. 9. 2024 posudkovou lékařkou Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) pro námitkové řízení vyplývá, že žalobkyně je invalidní pro invaliditu prvního stupně. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddílu B, položky 6c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně přitom byla stanovena na 40 %, přičemž byla současně ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity zvýšena o 5 % – tj. na celkových 45 %. Žalovaná dále doplnila, že posudek posudkové lékařky Institutu posuzování zdravotního stavu pro námitkové řízení splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi.
5. Žalovaná pak s ohledem na uplatněné žalobní námitky navrhla důkaz posudkem posudkové komise MPSV. Dodala též, že předmětem daného soudního řízení je zjištění, zda k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal zdravotní stav žalobkyně některému stupni invalidity, a tudíž nelze přihlédnout ke zdravotní dokumentaci datované po dni vydání napadeného rozhodnutí.
6. Žalovaná proto setrvala na žalobou napadeném rozhodnutí a navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Replika žalobkyně
7. Žalobkyně v podané replice opětovně uvedla, že je její zdravotní stav dlouhodobě nepříznivý, neboť utrpěla vážný úraz pravé – dominantní – horní končetiny, která jí byla několikrát operována. Navzdory léčbě přitom došlo k trvalému poškození funkce této ruky, jak dle žalobkyně dokládají odborné lékařské zprávy a vyšetření magnetickou rezonancí. Tato dokumentace tedy popisuje strukturální i funkční změny mající přímý dopad na pracovní schopnost i běžné úkony denního života žalobkyně. Zmínila také, že zásadní komplikace u pravé horní končetiny nastaly kvůli podcenění jejího zdravotního stavu v počátku léčby, což vedlo k prohloubení trvalých následků.
8. Následně žalobkyně namítla, že se k ní předsedkyně posudkové komise MPSV chovala necitlivě, arogantně a ponižujícím způsobem. Dle tvrzení žalobkyně předsedkyně posudkové komise MPSV „měnila a znevažovala“ diagnózu vztahující se k levé horní končetině, přičemž v rozporu se zdravotní dokumentací konstatovala, že „jde pouze o karpální tunely“. Stran pravé horní končetiny pak byly podhodnoceny „nejrůznější“ lékařské zprávy a nálezy. V rámci jednání posudkové komise žalobkyni také neměl být dán prostor k oponování. Žalobkyně poté zmínila, že jednání posudkové komise MPSV nebyl přítomen lékař se specializací neurologie, přičemž lékař se specializací na ortopedii dle jejího názoru neprovedl odpovídající vyšetření – provedl pouze test hybnosti, aniž by podrobně hodnotil rozsah omezení, bolesti a reflexy. K posudku posudkové komise MPSV žalobkyně závěrem uvedla, že v něm nebyl kladen důraz na důležité skutečnosti plynoucí z lékařských zpráv z období od 27. 6. 2023 do 7. 8. 2024 (resp. do 4. 12. 2024), které prokazují velmi vážné a nevratné poškození jejího zápěstí. Žalobkyně navrhla, aby soud nechal vypracovat nový posudek nezávislou posudkovou komisí, popř. aby ve věci ustanovil soudního znalce z odvětví ortopedie a nechal vypracovat znalecký posudek.
Ústní jednání
9. Žalobkyně při jednání soudu, které bylo nařízeno na den 29. 7. 2025, úvodem plně odkázala na argumentaci obsaženou v podané žalobě včetně jejího doplnění a repliky. Uvedla, že posudková komise MPSV bagatelizovala její zdravotní stav a zmínila též nevhodné chování členů této komise vůči její osobě (resp. jí neměl být dán dostatečný prostor k vyjádření se, neměla jí být věnována patřičná péče a nemělo s ní být jednáno slušně). K tomu blíže doplnila, že se posudková komise MPSV v posudku dopustila písařských chyb v označení lékařů a uvedení termínů některých vyšetření, že bylo její vyšetření ortopedem při jednání posudkové komise MPSV příliš rychlé a neúplné (zvláště ve vztahu k hybnosti pravé horní končetiny), že s ní nebyly dostatečně projednány důsledky jejích zdravotních potíží a že byly nesprávně aplikovány závěry plynoucí z lékařských zpráv odborných lékařů, resp. že byly ve věci použity lékařské zprávy, které nic nevypovídaly o jejím zdravotním postižení. Žalobkyně pak uzavřela, že se dle jejího názoru najisto nejednalo o střední poškození, ale o vážné poškození jejího zdravotního stavu. V tomto ohledu též uvedla, že jí bylo na magnetické rezonanci řečeno, že byla její pravá ruka velmi vážně poškozena. S tím se však dle žalobkyně posudková komise MPSV nevypořádala, přičemž je tak její posudkový závěr v rozporu se skutečností. Žalobkyně poté popsala negativní reakci její pravé horní končetiny na jakoukoliv fyzickou námahu, což označila za neměnné zdravotní postižení; tj. pravou ruku nelze dle žalobkyně zrehabilitovat. Levá horní končetina je pak již dlouhodobě postižena částečnou paralýzou, přičemž žalobkyně poukázala také na svůj zdravotní stav v roce 2015.
10. Při tomtéž jednání pověřená pracovnice žalované odkázala na dosavadní vyjádření ve věci a navrhla žalobu zamítnout. Poukázala přitom na skutečnost, že posudek posudkové komise ze dne 22. 5. 2025 považuje za úplný, objektivní a přesvědčivý.
11. Soud provedl podle § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dokazování protokolem z jednání posudkové komise ze dne 22. 5. 2025 a posudkem posudkové komise ze dne 22. 5. 2025, který nechal soud vypracovat pro účely předmětného řízení. Soud provedl dokazování též operačním protokolem Ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie k operaci provedené dne 10. 5. 2024, z něhož se podává operační tým a operační nález – modelace centrální léze TFCC – pravá horní končetina (pozn. soudu – tento operační protokol předchází dalším lékařským zprávám popisujícím pooperační stav žalo