78 Az 2/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 Az 2/2025- 39 - text  16 78 Az 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: C. D. P., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2025, č. j. OAM-239/ZA-ZA11-HA13-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2025, č. j. OAM-239/ZA-ZA11-HA13-2025, jímž žalovaný vyslovil, že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana podle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a doplňkovou ochranu mu pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu nelze udělit. Současně se žalobce domáhal toho, aby soud žalovanému uložil povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce předně namítl, že žalovaný při zjišťování stavu věci porušil § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jakož i § 14 zákona o azylu. Uvedl, že o udělení mezinárodní ochrany požádal zejména z důvodu existence důvodů hodných zvláštního zřetele, neboť na území České republiky žije již 40 let a má zde veškeré sociální i rodinné zázemí. Žije zde celá jeho rodina, a to manželka a 7 dětí. Manželka žalobce a jeho dvě nejmladší (nezletilé) děti mají v České republice povolen trvalý pobyt, starší (zletilé) děti žlobce jsou státními příslušníky České republiky. Dodal, že jeho manželka zde podniká, avšak je dlouhodobě vážně nemocná, jelikož jí postupně selhávají ledviny a musí docházet na dialýzu. O chod obchodu se tak stará spíše žalobce, přičemž také pomáhá s péčí o děti a domácnost. Ve Vietnamu už žalobce nikoho nemá, a tudíž se nemá kam vrátit. Žalobce podotkl, že se blíží k důchodovému věku a bylo by pro něj těžké se ve Vietnamu o sebe postarat a vybudovat si nové zázemí. Jeho vycestování by tak mělo nepřiměřené dopady do rodinného a soukromého života celé rodiny žalobce, nadto za situace, že má záznam v trestním rejstříku, a vycestování by se u něj proto rovnalo vyhoštění bez možnosti návratu. Byl by tedy nucen na území zanechat všechny své děti, a to v péči vážně nemocné manželky, která potřebuje péči a pomoc žalobce. Následně žalobce namítl, že na území domovského státu bude nucen žít v nedemokratických poměrech, neboť je státní režim Vietnamu autokratickou vládou, a nejsou tak dodržována elementární lidská práva a svobody. 3. Žalobce měl za to, že vzhledem k uvedeným okolnostem jeho případu mu měl být udělen alespoň tzv. humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu, jelikož je jeho situace hodná zvláštního zřetele. 4. Žalobce dále poukázal na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Jeunesse vs. Nizozemsko, č. 12738/10, na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci „Zambrano“ a na rozsudek Chavez-Vilchez, č. C-133/15, podle kterých by v případě, že dítě je občanem Evropské unie, mělo být rodiči umožněno s ním zůstat, aby nedošlo k jejich odloučení a porušení nejlepšího zájmu dítěte. Dále odkázal na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Tuquabo-Tekle vs. Nizozemsko, č. 60665/00, podle něhož, je čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv chráněn i tzv. rodinný život mezi manželi, který nesmí být neúměrně narušen formalistickým rozhodnutím. Žalobce též konstatoval, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 7. 2010, č. j. 6 Azs 12/2010-80, uvedl, že existenci tzv. vážné újmy lze spatřovat i v situaci, kdy vycestování cizince bude v rozporu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv. 5. Následně žalobce namítl, že žalovaný nepostupoval v souladu s principy správního řízení, porušil procesní práva žalobce a nevycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, resp. situaci jeho a jeho rodiny řádně neposoudil, své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, zejména pokud jde o rodinné vazby, jeho zázemí a celkovou rodinou situaci na území České republiky, a to s ohledem posouzení, zda tato těžká situace může být podřazena pod důvody humanitárního azylu, což v komplexu činí rozhodnutím nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů a tedy nezákonným. Dodal, že jeho vycestováním by došlo k zásahu do jeho práva na rodinný život, protože rozdělení rodiny by mohlo poškodit jeho nezletilé děti i nemocnou manželku, která je na jeho pomoci závislá. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2023, č. j. 6 Azs 269/202217. 6. Podle žalobce se žalovaný dostatečně nezabýval možností udělení tzv. humanitárního azylu. Žalovaný měl posuzovat celkový kontext případu žalobce, tedy nejen jeho trestní minulost, ale také délku jeho pobytu na území, integraci, rodinné vazby, chování po výkonu trestu, roli ve výchově dětí a pomoc manželce. Namítl tak, že dojde-li k rozhodnutí, kterým bude hrozit rozpad rodiny, neboť nebude moci pomáhat své nemocné manželce a být v bezprostředním kontaktu se svými dětmi, které jsou na něm citově závislé. Podle žalobce tudíž dojde k nepřiměřenému porušení lidských práv jeho dětí a manželky. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2019, č. j. 7 Azs 435/2018-32, podle kterého může být důvodem udělení tzv. humanitární ochrany zdravotní stav jeho manželky a nutnost o ní pečovat. 7. Žalobce též konstatoval, že vyčerpal všechny dostupné možnosti, když požádal o udělení pobytového oprávnění, které mu však nebylo uděleno, přičemž po vycestování již nebude moci pobytové oprávnění získat, neboť má záznam v trestním rejstříku. 8. Postup žalovaného, kterým podle § 15a zákona o azylu vyloučil možnost udělení doplňkové ochrany, označil žalobce za rozporný s principy materiálního právního státu a nejlepšími zájmy jeho nezletilých dětí. Podotkl, že tím bylo i nepřiměřeně zasaženo do rodinného a soukromého života celé jeho rodiny, což však žalovaný nijak nezohlednil. 9. S poukazem na judikaturu správních soudů (konkrétně rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové ve věci vedené pod sp. zn. 52 Az 46/2003, Krajského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 47 Az 114/2003 a Nejvyššího správního soudu ve věci vedené pod sp. zn. 4 Azs 421/2004), podle níž je sice udělení azylu na volné úvaze příslušného správního orgánu, avšak musí být zřejmé, o co se jeho úvahy opíraly, z jakých podkladů při své úvaze vycházel a k jakým závěrům dospěl, aby bylo možno přezkoumat, zda daný správní orgán nevybočil z obecných mezí daných základními principy platného právního řádu, či z hlediska procesních předpisů, měl žalobce za to, že žalovaný těmto požadavkům nedostál. Podle žalobce totiž není z odůvodnění napadeného rozhodnutí patrno, jak žalovaný situaci žalobce posoudil. Žalovaný se rovněž nevypořádal s tím, zda je schopen se ve svém věku vystěhovat do Vietnamu a postarat se o sebe. Napadené rozhodnutí je tedy dle žalobce neurčité, nepřezkoumatelné a vydané bez ohledu na práva jeho rodiny, nemocné manželky a 7 dětí. 10. Žalobce byl vzhledem k uvedenému toho názoru, že rozhodnutí správního orgánu je v rozporu s § 2, § 3, § 4, § 36 odst. 3, § 68 odst. 3 správního řádu a dále s § 14 a § 15a zákona o azylu, jakož i s pro Českou republiku závaznými mezinárodními dokumenty, zejména čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě úvodem konstatoval, že námitky žalobce jsou zcela neopodstatněné, přičemž plně odkázal na obsah správního spisu. Uvedl, že v rámci správního řízení postupoval v souladu se zákonem o azylu a správním řádem a napadené rozhodnutí je řádně odůvodněno a podloženo příslušnými informacemi o zemi původu. Žalovaný dále zdůraznil, že bylo v průběhu předmětného správního řízení objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce byla pouze legalizace jeho pobytu, neboť má v České republice rodinu. K tomu žalovaný zmínil, že snahu zůstat v České republice a legalizovat si zde pobyt, stejně jako poukazované rodinné a osobní důvody, nelze podřadit pod taxativně stanovené důvody dle zákona o azylu. Žalovaný poznamenal, že mezinárodní ochrana je výjimečným právním institutem, jehož smyslem je poskytnout žalobci ochranu, nikoliv však před jakýmikoliv negativními jevy v zemi původu, nýbrž jen z důvodů upravených zákonem o azylu. Ty však v případě žalobce shledány nebyly. Žalobce přitom v rámci správního řízení netvrdil a ani žalovaný nezjistil žádné skutečnosti svědčící o tom, že by byl žalobce ve vlasti vystaven jednání vykazujícímu znaky pronásledování. Žalovaný připomněl, že rodinné vazby v České republice nejsou důvodem pro udělení azylu a dodal, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu či rozhodnutí o neudělení azylu v situaci, kdy žalobce ne