6 As 108/2019 — Nejvyšší správní soud

16 A 11/2025- 59 - text  7 16 A 11/2025 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Bc. Ondřeje Šafránka ve věci žalobce: Ing. M. H., narozen dne X bytem X proti žalovanému: Městský úřad Litvínov sídlem náměstí Míru 11, 436 01 Litvínov o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nezahájení řízení a nepřijetí opatření podle § 132 stavebního zákona ve věci provozu tramvajové dráhy na poddolovaném území v ochranném pásmu nemovitých památek ve Smetanově ulici v Litvínově takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Částka 2 000 Kč bude žalobci vrácena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Podáním ze dne 16. 4. 2025, označeným jako „žaloba na nezákonný zásah spočívající v nečinnosti veřejné správy“, doručeným Okresnímu soudu v Mostě dne 15. 4. 2025, se žalobce vymezil proti faktické nečinnosti stavebního úřadu žalovaného. Žalovaný podle žalobce „dlouhodobě neřeší závažné problémy spojené s tramvajovou dopravou provozovanou na poddolovaném území ve X ulici v X“. Žalobce na výzvu Okresního soudu v Mostě doplnil podanou žalobu podáním ze dne 11. 6. 2025, přičemž v návaznosti na toto doplnění rozhodl Okresní soud v Mostě o své věcné nepříslušnosti a věc postoupil soudu zdejšímu (usnesení ze dne 23. 6. 2025, č. j. 15 C 109/2025-13). 2. Zdejší soud následně žalobce vyzval usnesením ze dne 28. 7. 2025, č. j. 16 A 11/2025-19, aby odstranil nedostatky žaloby. Konkrétně žalobci uložil, aby specifikoval žalobní návrh a z něho vyplývající žalobní typ ve smyslu zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen „s. ř. s.“), a současně ho poučil o nutnosti uvést, do kterých jeho subjektivních práv žalovaný zasáhl. Soud žalobci rovněž vyjevil podmínky, za nichž se lze úspěšně domáhat ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v nečinnosti správního orgánu, a to s odkazem na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, publ. pod č. 4178/2021 Sb. NSS, (věc „ŽAVES“). Mimo jiné žalobce poučil, aby uvedl, jaké prostředky ochrany, jež mu poskytuje procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu bezvýsledně vyčerpal (např. podnět podle § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, – dále jen „správní řád“). 3. Na poučení soudu žalobce reagoval podáním ze dne 5. 8. 2023, které ale soudu předložil zjevně v neúplné podobě (bez druhé strany textu), což znemožňuje zjistit jeho kompletní sdělení a především žalobní návrh. Soud následně žalobce vyzval, aby uvedené podání soudu zaslal v kompletním vyhotovení. Na tuto výzvu žalobce zareagoval podáním ze dne 12. 1. 2026, v němž výslovně uvedl, že jím podaná žaloba směřuje proti trvajícímu nezákonnému zásahu ze strany žalovaného, který spočívá v nezahájení řízení a nepřijetí opatření podle § 132 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, (dále jen „stavební zákon 2006“) ve věci provozu tramvajové dráhy na poddolovaném území v ochranném pásmu nemovitých památek ve X ulici v X. Žalobce navrhl, aby soud prohlásil tento zásah za nezákonný (výrok I. petitu), aby zakázal žalovanému v tomto zásahu pokračovat (výrok II. petitu) a aby přikázal obnovit zákonný stav přijetím konkrétních opatření tak, aby bez zbytečného odkladu zahájil řízení z moci úřední a přijal odpovídající opatření k ochraně staveb a nemovitých kulturních památek (výrok III. petitu). V odůvodnění žaloby je dále uvedeno, že žalobce zásah spatřuje v dlouhodobém, trvajícím a dosud neukončeném opomenutí žalovaného zahájit řízení a přijmout opatření z moci úřední podle § 132 stavebního zákona 2006, a to navzdory podnětům žalobce upozorňujícím na i) ohrožení stability staveb nacházejících se na poddolovaném území, ii) problematiku poškození kolejové dráhy vedené na poddolovaném území a v ochranném pásmu kulturních památek, iii) poškozování nemovitých kulturních památek, mj. vibracemi z tramvajové dopravy vedené na poškozené dráze. Žalovaný podle názoru žalobce v dané věci řádně nevykonává roli správního orgánu odpovědného za dozor nad dodržováním stavebních předpisů ve veřejném zájmu. 4. Žalobce uvedl, že spatřuje zásah do svého subjektivního veřejného práva vlastnit majetek, konkrétně uvedl, že negativní dopady špatného technického stavu tramvajové dráhy v ulici X v X se týkají stavby umístěné na adrese X, jejímž je vlastníkem. Tato stavba je zároveň památkově chráněná. 5. K uplatnění jiných prostředků ochrany před podáním žaloby uvedl, že dne 22. 5. 2023 podal podnět k zahájení řízení o opatřeních podle § 132 stavebního zákona 2006, který adresoval žalovanému (stavebnímu odboru a odboru památkové péče) a Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odboru kultury a památkové péče. Toto podání podle žalobce splňuje materiální znaky podnětu ve smyslu § 42 správního řádu. Upozornil jím na existenci poddolovaného území pod tramvajovou tratí v ulici X v X, na absenci bezpečného a stavebně-technicky správného založení tramvajového tělesa, neprovedení inženýrsko-geologického průzkumu, posudků vibrací a nevyhodnocení dopadů na památkové objekty. Tento podnět nebyl ze strany žalovaného žádným způsobem formálně vyřízen a ani nedošlo k zahájení řízení ve smyslu § 132 stavebního zákona 2006. 6. Žalovaný na žalobu nejprve reagoval podáním ze dne 15. 10. 2025, v němž uvedl, že Městský úřad Litvínov, stavební úřad, není, a ani v minulosti nikdy nebyl, správním orgánem příslušným k rozhodování v dané věci. V současné době je správním orgánem příslušným o rozhodování v dané věci Dopravní a energetický stavební úřad, v minulosti pak tímto správním orgánem byl jakožto předchůdce v oblasti povolování staveb příslušný odbor Drážního úřadu. Ve věcech provozu tramvajové trati je pak Drážní úřad příslušný i v současnosti. Ve vztahu k dopisu žalobce ze dne 22. 5. 2023, žalovaný uvedl, že na rozdíl od žalobce ho nepovažuje za podnět ve smyslu § 42 správního řádu. Žalovaný uvedl, že z formulace tohoto dopisu je jednoznačně patrné, že se nejedná o výzvu k zahájení řízení a žádost o informaci (nejsou uvedeny ani zmiňované paragrafy právního předpisu), ale je formulován – tak jako v ostatních případech – jako popis stavu, výčet právních předpisů, údajných povinností a návrhu řešení. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že Dopravní a energetický stavební úřad, odbor staveb drah, vydal dne 24. 2. 2025 povolení záměru pro stavbu dráhy „Modernizace tramvajové trati ul. Nádražní – Poliklinika, Litvínov“, které se týká mj. i úseku tramvajové trati vedoucí v sousedství nemovitosti žalobce. Žalovaný zároveň podotkl, že před vydáním tohoto rozhodnutí, bylo v rámci správního řízení předloženo mj. také vyjádření Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého ze dne 30. 1. 2025, č. j. SBS 04635/2025/OBÚ-04/1. Žalobce byl v tomto řízení jeho účastníkem, přesto se podle informací žalovaného žádným způsobem ke stavbě nevyjádřil, ani se jiným způsobem nedomáhal svých práv. Žalovaný upozornil, že žalobce v tomto případě jednoznačně nevyužil všech zákonných možností u nadřízeného správního orgánu uvedených v § 80 správního řádu a obrátil se přímo na soud. 7. V podání ze dne 30. 1. 2026 žalovaný odkázal na své dřívější podání a nad rámec něj uvedl, že žalobce nikdy nepředložil žádné relevantní důkazy o tom, že dochází ke stavům, které popisuje, a nikdy neproběhla žádná měření, z nichž by bylo patrné porušování příslušných právních předpisů. Žalovaný rovněž sdělil, že žádný jiný vlastník sousedních domů v ulici Smetanova neupozorňoval na skutečnosti zdůrazňované žalobcem. 8. Soud podanou žalobu nejprve hodnotil z hlediska naplnění všech procesních podmínek. 9. Žalobce koncipoval žalobu jako žalobu proti trvajícímu nezákonnému zásahu ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s., který má spočívat ve faktické nečinnosti žalovaného, jenž doposud nezahájil z moci úřední žádné řízení ani neučinil žádné opatření ve smyslu § 132 stavebního zákona 2006. 10. Prvně tedy soud zkoumal, zdali namítaná nečinnost žalovaného může představovat nezákonný zásah správního orgánu. Zejména platí premisa, že správní soudy poskytují ochranu pouze konkrétním veřejným subjektivním právům (srov. § 2 s. ř. s.), a je tedy vyloučené podávat obecné žaloby na ochranu práv třetích osob (tzv. actio popularis) bez toho, aniž by bylo zasaženo žalobcovo konkrétní subjektivní právo. Aby byla žaloba vůbec přípustná, postačí, že žalobce zásah do jeho subjektivních veřejných práv uvede v rovině tvrzení, a to tím způsobem, že se na první pohled nejedná o zjevnou nepravdu či pojmovou nesprávnost. Otázka posouzení (ne)zákonnosti samotného zásahu je pak předmětem meritorního přezkumu ze strany soudu, a to včetně otázky pasivní věcné legitimace žalovaného správního orgánu, kterého žalobce označil jako subjekt odpovědný za daný zásah. V daném případě žalobce tvrdí, že bylo dotčeno jeho veřejné subjektivní prá