9 As 21/2009 — Nejvyšší správní soud

16 A 3/2024- 35 - text  15 16 A 3/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Bc. Ondřeje Šafránka ve věci žalobce: M. Š., narozen X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2023, č. j. KUUK/176090/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včasně podanou žalobou ze dne 21. 2. 2024 se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného a zároveň prvostupňového rozhodnutí, které mu předcházelo. Prvostupňové rozhodnutí vydal Městský úřad Litoměřice, jako příslušný prvostupňový stavební úřad (dále jen „prvostupňový orgán“), dne 25. 8. 2023 pod č. j. MULTM/0065651/23/SÚ, kterým zamítl žádost žalobce o vydání rozhodnutí o umístění stavby. Žádost se týkala nové stavby „Přípojka NN a chránička HDPE k pozemku p. p. č. XA v k. ú. X“. Prvostupňový orgán rozhodl o žalobcově žádosti zamítavě s odkazem na závazné stanovisko. 2. Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí, přičemž změna spočívala v doplnění odkazu na zákonné ustanovení, které ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí chybělo, a ve zbytku ponechal rozhodnutí beze změn. 3. Žalobce zároveň požadoval, aby soud zrušil závazné stanovisko Agentury ochrany přírody a krajiny ze dne 12. 7. 2023, č. j. SR/1594/UL/2023-16, (dále jen „AOPK“ a „stanovisko AOPK“) a závazné stanovisko Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 2. 11. 2023, č. j. MZP/2023/221/1416, (dále jen „MŽP“ a „stanovisko MŽP“), ze kterých prvostupňový orgán i žalovaný při vydání napadených aktů vycházely. Žaloba 4. Žalobce všechny napadené správní akty považuje za nezákonné. Jeho žalobní námitky ale většinově směřují proti obsahu závazných stanovisek AOPK a MŽP. 5. Žalobce uvedl, že jeho záměrem coby stavebníka bylo připojení jeho pozemků p. č. XA a st. p. č. XB v k. ú. X k distribuční elektrické síti a zároveň položení chráničky pro budoucí připojení k datové síti. Záměr je navržen cca 100 m za posledním rodinným domem v obci Libochovany, a to ve IV. zóně CHKO České Středohoří. Přestože se jedná dle žalobce o bagatelní stavební záměr zajišťující připojení stávající stavby a vedený v pozemní komunikaci, byl tento zamítnut ze strany AOPK a toto bylo potvrzeno ze strany MŽP v rámci odvolacího přezkumu. 6. Žalobce argumentoval, že napadená rozhodnutí v prvním i druhém stupni správního řízení vychází z nesouhlasného (negativního) závazného stanoviska orgánů ochrany přírody. Žalobce uvedl, že si je vědom té skutečnosti, že stavební úřad musí rozhodnout v souladu či po dohodě s dotčeným orgánem. Namítal ovšem, že v daném případě se správní orgány obou stupňů nekriticky spokojily s pouhým akceptováním negativních závazných stanovisek, která jsou vadná a nezákonná. Podle žalobce jejich nezákonnost plyne z obsahu jejich odůvodnění, a jsou v kolizi s kladným závazným stanoviskem orgánu územního plánování vydaným v předmětném řízení. Žalovanému a prvostupňovému orgánu vytkl, že nepodnikly žádné další kroky k odstranění rozporu mezi názory dotčených orgánů, když je podle něj jednoznačné, že orgány ochrany přírody překročily svou pravomoc, neboť návrh stavby posuzovaly z hlediska souladu s územním plánem, což jim nikdy nepříslušelo a nepřísluší. 7. Žalobce dále uvedl, že stanovisko AOPK není kromě údajného nesouladu s územněplánovací dokumentací nijak srozumitelně odůvodněno. Ze zamítavého závazného stanoviska podle žalobce není možné vůbec seznat správní úvahu, která vedla AOPK k zamítavému stanovisku. To samé podle mínění žalobce nastalo u odvolacího přezkumu tohoto závazného stanoviska, kdy nadřízený orgán (MŽP) postupoval zcela totožně, a tedy opět nezákonně. Dle žalobce je stavební záměr v souladu s územněplánovací dokumentací, protože má za cíl připojit stávající historickou stavbu na inženýrské sítě, a zároveň zamýšlená stavba nemá podle § 18 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, účinného do 31. 12. 2023, (dále jen „starý stavební zákon“) žádné omezení pro připojení na inženýrské sítě. Dotčené orgány mají posuzovat návrh stavby pouze z hlediska zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „ZOPK“), což se dle žalobce nestalo. Podle žalobce není patrné, proč má být záměr v rozporu se ZOPK. Žalobce trval na tom, že toto nebylo ze strany dotčených orgánů nikdy řádně vysvětleno a bylo zcela odhlédnuto od skutečnosti, že je záměr navrhován ve IV. zóně CHKO České středohoří, tedy v té nejméně chráněné, která je již nejvíce urbanizována. 8. Žalobce dále nesouhlasil s argumentem AOPK a MŽP, že by záměr měl vést k větší urbanizaci v daném místě, když zde existuje stávající historická stavba. Sama AOPK dříve souhlasila s realizací ohrady pozemku p. č. XA a je zde přiléhající štěrková pozemní komunikace. Navíc dotčené pozemky v podstatě přiléhají k poslední zástavbě obce Libochovany. Umístění elektroměrného rozvaděče do vzdálenosti cca 100 m od posledního domu nemůže podle žalobce být považováno za zásah do volné krajiny. 9. Podle žalobce mu s ohledem na dřívější povolení stavby ohrady vzniklo legitimní očekávání, že AOPK bude rovněž souhlasit s připojením stávající stavby k inženýrským sítím. Žalobce rovněž označuje jako nezákonné, když stanovisko MŽP odkazuje na jiné stavební záměry žalobce ve vztahu k dotčeným pozemkům, neboť tyto nejsou předmětem tohoto správního řízení. 10. Žalobce se domníval, že AOPK a MŽP vykročily z mezí svých pravomocí, když hodnotily zamýšlený záměr s odkazem na platný územní plán, konkrétně s odkazem na funkční určení a nezastavitelnost dotčených pozemků. S tím také souvisí nezákonné hodnocení důvodnosti žalobcova stavebního záměru, neboť dotčené orgány ve stanoviscích sdělily, že k zamýšlenému chovu koní není potřeba stabilní připojení k inženýrským sítím a v podobných případech je běžné využití mobilních technologií. Takové úvahy jim ale podle názoru žalobce nepřísluší. 11. V dalším žalobním bodě namítal, že dotčené orgány argumentovaly rozporem záměru s Plánem péče o CHKO České Středohoří 2015–2024, ovšem tento dokument není pro stavebníky závazný. MŽP se podle žaloby rovněž nevypořádalo s obsahem souhlasného stanoviska orgánu územního plánování. 12. Žalobce rovněž namítal, že stavební záměr není v rozporu se ZOPK, zejména s odkazem na § 26 ZOPK, jež stanoví limity pro jednotlivé zóny CHKO. 13. Žalobce také odkazoval na „solitérní“ stavby v okolní krajině, z čehož dovozuje nerovný přístup správních orgánů. Poukazoval na argumentaci dotčených orgánů, že tyto stavby jsou v souladu s územněplánovací dokumentací, přičemž dovozuje, že tím spíše není zřejmé, proč dotčené orgány jeho stavbě brání, když je také v souladu s územněplánovací dokumentací, jak uvedl orgán územního plánování. Vyjádření k žalobě 14. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 2. 4. 2024. V něm primárně poukázal na skutečnost, že podle § 149 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, (dále jen „správní řád“) byly orgány obou stupňů vázány obsahem závazných stanovisek, a proto nemohly vydat jiné než zamítavé rozhodnutí. S ohledem na charakter žalobních námitek směřujících do obsahu závazných stanovisek AOPK a MŽP žalovaný dále uvedl, že požádal MŽP o součinnost. MŽP reagovalo vyjádřením ze dne 27. 3. 2024, č. j. MZP/2024/220/641, na něž žalovaný plně odkázal. Závěrem navrhl, aby žaloba byla zamítnuta jako nedůvodná. 15. MŽP primárně odkázalo na znění svého závazného stanoviska a zdůraznilo, že je nadřízeným orgánem AOPK, a proto se k záměru vyjadřuje pouze z hlediska ochrany přírody a krajiny. Závazné stanovisko orgánu územního plánování posuzuje navržený záměr pouze z hlediska využití ploch určených k zastavění. AOPK své závazné stanovisko posuzuje z celkového hlediska zájmů ochrany přírody a k tomu je tento orgán podle § 44 odst. 1 ZOPK přímo zmocněn. 16. MŽP trvalo na tom, že kladné závazné stanovisko na oplocení dotčeného pozemku nezakládá žádné očekávání kladného výsledku závazného stanoviska pro přípojku nízkého napětí na stejném pozemku. MŽP ve svém závazném stanovisku uvedlo, že předmětný záměr stavby přípojky se nachází mimo zastavěné a zastavitelné území obce Libochovany ve IV. zóně odstupňované ochrany přírody na území CHKO České středohoří. Na dotčeném pozemku p. č. XA v k. ú. X je dle katastru nemovitostí vymezen trvalý travní porost. V podstatě uvnitř tohoto pozemku je vymezen pozemek st. p. č. XB v k. ú. X, na němž je umístěna stará dřevěná stavba (dle katastru nemovitostí má pozemek výměru 18 m2). Územní plán obce Libochovany na daných pozemcích vymezuje plochy zemědělské – trvalé travní porosty, louky a pastviny. Převažující účel využití je určen pro produkční a neprodukční plochy zemědělského půdního fondu s protipovodňovou funkcí, přístupné bez omezení z hlediska vlastnictví pozemků. Dále jsou přípu