4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

175 A 4/2026- 33 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 7 175 A 4/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobce: B. B. N., narozen X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupen Mgr. Markem Eichlerem, advokátem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2026, č. j. CPR-7005-3/ČJ-2026-930310-V248, takto: I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 20. 2. 2026, č. j. CPR-7005-3/ČJ-2026-930310-V248, a rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, ze dne 7. 1. 2026, č. j. KRPU-205735-18/ČJ-2025-040026-SV, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2026, č. j. CPR-7005-3/ČJ-2026-930310-V248, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 7. 1. 2026, č. j. KRPU-205735-18/ČJ-2025-040026-SV, kterým bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a zároveň stanovena doba jednoho roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států. Počátek této doby byl určen v souladu s § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku, kdy žalobce vycestuje z území států EU a smluvních států, přičemž doba k jeho vycestování z území členských států byla podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena na 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Konečně bylo podle § 120a zákona o pobytu cizinců vysloveno, že se na žalobce nevztahují důvody stanovené v § 179 zákona o pobytu cizinců znemožňující mu vycestovat. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že primární pochybení ve vztahu k zákonnosti celého procesu spatřuje v tom, že žalovaná ani správní orgán I. stupně nenechaly zpracovat závazné stanovisko na možnost vycestování žalobce, ač žalobce uvedl, že má v domovském státu dluhy u banky i lichvářů, kdy se obává o své zdraví a život, o který by mohl přijít v případě vycestování do Vietnamu. Žalobce již lichváři několikrát kontaktovali, tudíž správní orgán I. stupně měl dle žalobce povinnost nechat zpracovat závazné stanovisko, jelikož žalobce uvedl individuální skutečnosti a okolnosti týkající se jeho osoby svědčící o tom, že by mohl být vystaven skutečnému nebezpečí. 3. Dále žalobce namítal, že se žalovaná zcela nedostatečně vypořádala s nepřiměřeností zásahu vydaného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života je neurčitým právním pojmem, nikoliv správním uvážením, což však dle žalobce správní orgány nikterak nereflektovaly. 4. Byl toho názoru, že správní orgány způsobily nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, neboť absentovaly na zjištění veškerých hledisek k posouzení přiměřenosti dopadů k osobě žalobce. Správní orgány zcela ignorovaly skutečnost, že žalobce sám sjednal schůzku, kdy chtěl řešit svůj nelegální pobyt a poskytl maximální součinnost. Správní orgán se odchýlil od své praxe, kdy v obdobných případech uložil správní vyhoštění toliko na 6 měsíců, nikoliv na dobu 1 roku. Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná předložila soudu správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které stručně reprodukovala. Dle žalované správní orgány nepochybily, a proto navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Posouzení věci soudem 6. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během desetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 7. Žaloba je důvodná. 8. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že situace byla taková, jak ji popsala žalovaná v napadeném rozhodnutí. Žalobce se dne 10. 11. 2025 v 10:10 hodin dostavil ke správnímu orgánu I. stupně ohledně řešení svých pobytových záležitostí. Ke kontrole předložil svůj cestovní pas č. X s platností do 20. 9. 2032, opatřen vízem č. XA vydaným Maďarskem, platným od 4. 10. 2023 do 2. 10. 2024, typ D, jednovstupní s dobou pobytu 30 dní. První vstup na území smluvních států schengenského prostoru je dne 18. 10. 2023 přes hraniční přechod Ferihegy (Maďarsko). Toto bylo zjištěno dle otisku vstupního přechodového razítka na str. 9 uvedeného cestovního dokladu. Dále se na této straně nachází další otisk vstupního přechodového razítka ze dne 21. 5. 2025 z hraničního přechodu Ferihegy (Maďarsko), nad kterým je napsáno číslo XB, kdy se jedná o číslo pobytového oprávnění účastníka řízení na území Maďarska (viz níže). Dotazem do dostupných evidencí nebylo ze strany správního orgánu I. stupně zjištěno, že by účastník řízení disponoval na území ČR platným oprávněním k pobytu. Dožádáním příslušných úřadů Maďarska ze dne 12. 11. 2025 obdržel správní orgán I. stupně dne 18. 11. 2025 odpověď, že žalobci bylo uděleno pracovní povolení č. XC s platností do 16. 8. 2025, které však skončilo již dne 19. 6. 2025 a od 20. 6. 2025 žalobce není držitelem žádného pobytového oprávnění v Maďarsku. 9. V protokolu o výslechu žalobce uvedl, že přicestoval do Maďarska v říjnu 2023 s vízem za účelem zaměstnání, přičemž veškeré náležitosti, včetně letenky, pobytového povolení i zprostředkování práce, mu zajistila agentura. V Maďarsku pracoval na drůbeží farmě Farm Tojás KFT až do března 2025, poté vykonával příležitostné brigády, zejména ve stavebnictví. Měl vydánu pobytovou kartu, o jejíž přesné platnosti nebyl informován – domníval se, že platí do srpna 2025, a nevěděl, že podle maďarských úřadů skončila už v červnu téhož roku. Ze Slovenska, kde asi měsíc pracoval na stavbách, odcestoval počátkem listopadu 2025 do České republiky, a to vlakem přes Bratislavu do Prahy, kam přijel na tržnici SAPA. Do ČR přijel podle svých slov za účelem hledání práce a v posledních dvou týdnech před výslechem se zdržoval ve Štětí, kde bydlel s vietnamským spolubydlícím v ubytování zajištěném zaměstnavateli. Pobyt si financoval brigádami. Uvedl, že do ČR přijel sám, že si nezjišťoval podmínky pobytu a že si je vědom, že se na území ČR zdržuje neoprávněně. Do Vietnamu od příjezdu do EU dvakrát cestoval – v roce 2024 a 2025, vždy na návštěvu rodiny. Ve Vietnamu má manželku, dvě děti, rodiče a sourozence a vlastní dům, který je zastavený u banky. Přiznal značné dluhy nejen u banky, ale i u lichvářů, přičemž jejich vymáhání podle něj představuje pro něj riziko násilí či ohrožení života, pokud by se musel vrátit. Uvedl, že lichváři se již opakovaně dotazovali na jeho pobyt. Jinak však netvrdil ohrožení ze strany státu Vietnam, ani že by mu tam hrozilo věznění, nucené práce či jiná perzekuce. Na území EU ani ČR nemá žádné rodinné vazby a neuvedl žádné ekonomické či společenské závazky v ČR. Český jazyk neovládá. V závěru výslechu požádal správní orgán I. stupně o možnost dále se zdržovat na území ČR a získat povolení k pobytu, aby zde mohl vydělat prostředky na splacení svých dluhů ve Vietnamu. 10. Soud se nejprve zabýval námitkou žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že žalovaná nezjistila veškerá hlediska k posouzení přiměřenosti dopadů k osobě žalobce, kdy žalobce zdůraznil, že sám sjednal schůzku, kdy chtěl řešit svůj nelegální pobyt a poskytl maximální součinnost. 11. Soud v první řadě upozorňuje na skutečnost, že předmětné správní řízení bylo dvoustupňové, přičemž prvostupňové a odvolací rozhodnutí tvoří jeden celek. Již správní orgán I. stupně řešil v prvostupňovém rozhodnutí otázku přiměřenosti rozhodnutí. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí o vyhoštění odvolání, a to podáním ze dne 16. 1. 2