175 Ad 14/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

175 Ad 14/2025- 64 - text  8 175 Ad 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobkyně: M. K., narozena X bytem X zastoupena advokátem JUDr. Viktorem Štěpánem sídlem Lidická 1023/63c, 602 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2025, č.j. X takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 6. 2025, č.j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 538,80 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 25. 2. 2025, č. j. X, žalovaná zamítla žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek v § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) s odůvodněním, že podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 6. 2. 2025 není žalobkyně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. Proti uvedenému prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně námitky, které však žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 11. 6. 2025, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“). Následně podala žalobkyně proti napadenému rozhodnutí žalobu projednávanou v tomto soudním řízení, přičemž navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. Zároveň žalobkyně požadovala přiznat náhradu nákladů řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně namítala, že považuje posudek o invaliditě vypracovaný posudkovým lékařem Institutu dne 7. 4. 2025, č. j. LPS/2025/54-NR-ZLN_CSSZ, o který se napadené rozhodnutí opírá, za nepřesvědčivý, věcně nesprávný a odporující skutečnému zdravotnímu stavu, jak byl doložen dostupnou zdravotnickou dokumentací. Dle žalobkyně posudkový lékař v rámci svého hodnocení zcela opomenul (resp. naprosto nedostatečně k této skutečnosti přihlédl) některé závěry z lékařských zpráv, na které žalobkyně v rámci řízení o námitkách upozorňovala. 3. Dle žalobkyně byla ve zmíněném posudku o invaliditě rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu shledána podle kapitoly VI, položky 11b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), středně těžká forma migrény, se stanovením míry poklesu pracovní schopnosti o 20 %. Žalobkyně však v námitkovém řízení opakovaně upozorňovala na nesoulad posudkového zhodnocení se skutečným průběhem onemocnění. Na základě doložených lékařských zpráv, neurologických nálezů, záznamů o četnosti záchvatů a jejich závažnosti, je dle žalobkyně zřejmé, že její stav odpovídá kritériím kapitoly VI, položky 11c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity (těžká forma migrény – dlouhotrvající záchvaty se silně vyjádřenými průvodními projevy, pauzy mezi záchvaty jen několik dní, status migrenosus, omezení některých denních aktivit již při záchvatu a mezi nimi vykonávaných s obtížemi). 4. Navíc z posudkového zhodnocení dle žalobkyně vyplývá, že žalobkyně trpí i dalšími diagnózami, které snižují její pracovní schopnost: trvalý výpadek zorného pole oboustranně dle perimetru, chronický bolestivý syndrom krční a bederní páteře s potvrzenými degenerativními změnami na MRI, a anamnesticky stav po mozkovém infarktu. Tyto diagnózy dle žalobkyně posudkový lékař bagatelizoval konstatováním, že „ostatní nemoci se podílejí na celkovém zdravotním stavu s menším funkčním i posudkovým dopadem“, aniž by vyhodnotil možnost aplikace § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity, který v případě více příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu umožňuje zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti až o 10 procentních bodů. 5. Žalobkyně dále namítala, že napadeným rozhodnutím byly její námitky zamítnuty, aniž by se s nimi žalovaná věcně vypořádala, a aniž by poskytla přesvědčivé odůvodnění. Naopak v odůvodnění napadeného rozhodnutí se dle žalobkyně objevuje zásadní rozpor – v jedné části textu je uvedeno, že míra poklesu pracovní schopnosti činí 30 %, zatímco v závěru a ve výroku je uváděno 20 %. Tento rozpor není dle žalobkyně v napadeném rozhodnutí vysvětlen, což svědčí o chybě v rozhodovacím procesu a vyvolává závažné pochybnosti o řádném, úplném a pečlivém posouzení věci ze strany správního orgánu v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb, správní řád (dále jen „správní řád“). 6. Dle žalobkyně je závěr posudkového lékaře v námitkovém řízení zjevně nepodložený, když neobsahuje hodnocení konkrétní frekvence záchvatů, neuvádí délku jednotlivých epizod a nevěnuje se vůbec dopadu onemocnění na každodenní fungování žalobkyně. Obecné konstatování, že jde o středně těžkou formu migrény bez konkrétní analýzy skutkových zjištění odporuje dle žalobkyně požadavkům na řádné odůvodnění rozhodnutí a neumožňuje soudní přezkum. Takový postup žalované je v rozporu se zásadou materiální pravdy (§ 3 správního řádu), neboť neodpovídá skutečnému zdravotnímu stavu žalobkyně, a vede k nesprávnému určení míry poklesu pracovní schopnosti. Z uvedeného je dle žalobkyně zřejmé, že žalovaná rozhodovala na základě skutkového stavu, který byl buď zcela nesprávný, nebo nebyl řádně zjištěn, čímž došlo k porušení základních zásad správního řízení. Rozhodnutí, které takto zásadním způsobem opomíjí skutečný stav věci, nemůže obstát ve správním ani soudním přezkumu. 7. Dle žalobkyně je napadené rozhodnutí zároveň i nepřezkoumatelné z důvodu nedostatečného hodnocení důkazů, nesprávného zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně a opomenutí vypořádání věcných námitek žalobkyně. Vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 22. 8. 2025 uvedla, že v rámci přezkumu prvostupňového rozhodnutí se pečlivě zabývala všemi námitkami žalobkyně, přičemž posoudila invaliditu ve smyslu ustanovení § 6b odst. 2 a § 8 odst. 7 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“). Žalovaná upozornila, že byl vypracován posudkovým lékařem Institutu pro námitkové řízení nový posudek o invaliditě ze dne 7. 4. 2025, kterým bylo zjištěno, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona o důchodovém pojištění. Z posudku vyplývá, že žalobkyně není invalidní, pokles její pracovní schopnosti činí celkově 20 %. U žalobkyně se jedná o postižení, které je uvedeno v kapitole VI, položce 11b, přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pro toto postižení se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10 až 20 %. Žalovaná připomněla, že v rámci námitkového řízení byl zdravotní stav žalobkyně posouzen shodně s první instancí, žalobkyně není invalidní. Na základě shora uvedeného žalovaná svým žalobou napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. 9. Dále žalovaná uvedla, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí se skutečně nedopatřením objevila písařská chyba, na kterou žalobkyně poukazuje, když v části textu je chybně uvedena míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 30 %, zatímco v závěru a ve výroku je správně uváděna míra poklesu ve výši 20 %. Tato písařská chyba však neměla dle žalované žádný vliv na výsledek správního řízení ani na správnost rozhodnutí žalované. Ústní jednání 10. Při jednání soudu konaném dne 16. 3. 2026 zástupce žalobkyně odkázal na písemné vyhotovení žaloby a na repliku ze dne 13. 2. 2026 spojenou s vyjádřením k soudem vyžádanému posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“). Uvedl, že žalobkyně souhlasí se závěry posudkové komise, které potvrzují důvodnost žaloby. 11. Pověřená pracovnice žalované při tomto jednání odkázala na písemné vyjádření k žalobě a s ohledem na závěry posudku ponechala rozhodnutí na úvaze soudu. 12. Soud při jednání v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) provedl dokazování sdělením obsahu posudku posudkové komise ze dne 22. 1. 2026, včetně protokolu o jednání posudkové komise. Posouzení věci soudem 13. Žaloba je důvodná. 14. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyně dne 25. 10. 2024 požádala o přiznání invalidního důchodu. Dne 6. 2. 2025 posudkový lékař MUDr. P. O., CSc., pověřený vypracováním posudku pro Institut, dospěl v prvostupňovém posudku o invaliditě k závěru, že žalobkyně není invalidní ani v prvním stupni. Posudkový lékař konstatoval, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 20 %, a že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 11b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Pro