2 Azs 6/2003 — Nejvyšší správní soud

175 Az 3/2025- 35 - text  9 175 Az 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobkyně: D. T. G., narozená X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupená advokátem Mgr. Petrem Škopkem sídlem Dukelských hrdinů 59/II, 269 01 Rakovník proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2025, č. j. OAM494/ZAZA11-HA06-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou ve lhůtě stanovené zákonem domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2025, č. j. OAM 494/ZA ZA11-HA06-2025, kterým žalovaný rozhodl, že se žalobkyni neuděluje mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Žaloba 2. V žalobě žalobkyně namítla, že výrok napadeného rozhodnutí odporuje § 14 zákona o azylu. Podle žalobkyně žalovaný nesprávně právně posoudil žalovaným zjištěný skutkový stav, čímž porušil § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Podle žalobkyně žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav v rozporu s § 3 správního řádu, neboť si neopatřil dostatečné podklady pro rozhodnutí, čímž porušil § 50 odst. 2 a 3 správního řádu. 3. Žalobkyně označila za nesprávný závěr žalovaného, podle něhož její životní situace nepředstavuje případ zvláštního zřetele hodný ve smyslu § 14 zákona o azylu. Vyjádřila přesvědčení, že její osobní, rodinná a sociální situace vykazuje výjimečné okolnosti odůvodňující udělení humanitárního azylu. Žalobkyně namítla, že žalovaný nesprávně posoudil její poměry, kdy žalobkyni hodnotil jako dospělou, zdravou a práceschopnou osobu, avšak nedostatečně zohlednil její graviditu a skutečnost, že očekává narození dítěte se státním příslušníkem Vietnamu, který má na území České republiky povolen trvalý pobyt. Nesouhlasila ani se závěrem žalovaného, podle něhož rodiče mohou uvažovat o společném pobytu ve Vietnamu, a poukázala na to, že v jejím případě by neudělení humanitárního azylu bylo nehumánní. Žalobkyně dále vyjádřila domněnku, že právě její případ naplňuje výjimečné okolnosti, za nichž je podle § 14 zákona o azylu namístě humanitární azyl udělit. 4. Žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí vykazuje prvky libovůle, neboť žalovaný v rámci správního uvážení nedostatečně zohlednil její graviditu a skutečnost, že je nyní matkou nezletilé dcery, na níž je dítě plně existenčně závislé. Zdůraznila, že separace dítěte od matky by byla v rozporu s jeho nejlepším zájmem ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a představovala by nepřiměřený zásah do rodinného života. Nesouhlasila rovněž se závěrem o možnosti vycestování do Vietnamu, ať již samostatně, či společně s dítětem, s poukazem na absenci rodinného zázemí a zvýšené riziko ohrožení ze strany věřitelů. Žalobkyně dále odkázala na své postavení zranitelné osoby podle § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu a na povinnost zohledňovat zvláštní situaci zranitelných osob podle čl. 21 směrnice 2013/33/EU. 5. Neúplně zjištěný skutkový stav žalobkyně spatřuje v tom, že žalovaný bez dalšího shledal možnost žalobkyně, jejího partnera a nezletilého dítěte společně žít ve Vietnamu. Podle žalobkyně se žalovaný nezabýval tím, zda má rodina reálnou možnost takový pobyt uskutečňovat, opomenul probíhající pobytové řízení nezletilého dítěte v České republice, zahájené žádostí o povolení k trvalému pobytu dne 7. 7. 2025. Žalovaný se rovněž nedostatečně zabýval možností pobytového oprávnění žalobkyně podle zákona o pobytu cizinců, pouze konstatoval, že humanitární azyl není určen ke zřízení pobytového povolení. 6. Žalobkyně označila za nesprávný závěr žalovaného, že jí ve Vietnamu nehrozí vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu. Uvedla, že žalovaný nesprávně právně posoudil zjištěný skutkový stav. Zdůraznila, že v případě návratu do Vietnamu jí hrozí ze strany věřitelů fyzické násilí a ponižující zacházení v souvislosti s nesplácením dluhů, přičemž státní orgány nejsou schopny poskytnout účinnou ochranu proti jednání soukromých osob. Podle žalobkyně tyto okolnosti naplňují podmínky vážné újmy podle § 14a odst. 1, 2 písm. b) zákona o azylu a odůvodňují udělení doplňkové ochrany, a to zejména s ohledem na skutečnost, že je matkou nemluvněte. Dále žalobkyně uvedla, že hrozbu fyzického násilí ze strany věřitelů je třeba považovat za ponižující zacházení ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, a to zejména s ohledem na skutečnost, že je matkou nemluvněte. 7. Žalobkyně namítla, že v její věci mělo být aplikováno ustanovení § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, přičemž tomu nebrání ani § 2 odst. 6 téhož zákona, podle něhož může být původcem vážné újmy i soukromá osoba, pokud stát není schopen nebo ochoten zajistit odpovídající ochranu. Uvedla, že v jejím případě státní orgány nejsou schopny zabránit hrozbám fyzického násilí ze strany věřitelů. K odkazu žalovaného na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva žalobkyně uvedla, že výhrůžky fyzickým násilím ze strany věřitelů představují špatné zacházení dosahující intenzity ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech, posuzované v souhrnu všech okolností případu. 8. Žalobkyně odkázala na veřejně dostupné zdroje, podle nichž je ve Vietnamu rozšířeným problémem nelegální půjčování peněz, kdy smlouvy často nejsou uzavírány písemně a dlužníci nejsou seznamováni se svými právy a povinnostmi. Jmenovitě citovala zdroj dostupný na adrese https://www.gov.uk (Country policy and information note: fear of illegal moneylenders, Vietnam, February 2025 (accessible) – GOV.UK). Uvedla, že přes snahu vietnamských úřadů je postih těchto jednání často neúčinný a dlužníci i jejich rodiny jsou vystaveni vydírání a pronásledování, z čehož dovozuje neschopnost státu zajistit účinnou ochranu a nemožnost požadovat po ní vyčerpání vnitrostátních prostředků ochrany. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Uvedl, že při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti, které žalobkyně tvrdila, a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Zdůraznil, že vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a má za to, že napadené rozhodnutí je patřičně odůvodněno. Z těchto důvodů trvá na správnosti napadeného rozhodnutí. 10. Žalovaný uvedl, že v průběhu správního řízení bylo zřejmé, že žalobkyně usilovala výhradně o legalizaci svého pobytu na území České republiky, neboť zde nemá pobytové povolení. Žalobkyně se podle žalovaného do Vietnamu vrátit nehodlá, má ve své vlasti dluhy, obavy z věřitelů a je těhotná se svým přítelem. 11. Závěrem žalovaný zdůraznil, že skutečnost, že žalobkyně potřebuje z důvodů jí tvrzených legalizovat svůj další pobyt na území České republiky, nemůže představovat důvod pro udělení mezinárodní ochrany, neboť řízení o udělení mezinárodní ochrany v žádném případě neslouží jako náhrada pobytového řízení cizinců. 12. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Posouzení věci soudem 13. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť s tímto postupem vyslovil souhlas jak žalobkyně, tak i žalovaný. 14. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během jednoho měsíce ode dne doručení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 32 odst. 1 zákona o azylu. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 15. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu věci a po prostudování obsahu předloženého správního spisu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 16. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o žalobě. Dne 29. 4. 2025 podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice a dne 7. 5. 2025 poskytla údaje potřebné k této žádosti (za přítomnosti tlumočníka vietnamského jazyka). Žalobkyně při správním řízení prokázala svou totožnost a státní příslušnost platným cestovním dokladem Vietnamské socialistické republiky, platným do dne 16. 7. 2031, č. C9764508. Uvedla, že o mezinárodní ochranu žádá