41 Ad 13/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

41 Ad 13/2025- 38 - text  7 41 Ad 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobkyně: A. Š., narozena X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 27. 5. 2025 takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 27. 5. 2025 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 21. 2. 2025 žalovaná zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Námitky žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 27. 5. 2025, které je předmětem soudního přezkumu v této věci. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně namítala, že provedené zhodnocení jejího zdravotního stavu bylo nedostatečné. Zdůraznila, že rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jsou dlouhodobé psychické potíže, které jí výrazně brání v zapojení do běžného pracovního života. Podotkla, že je vedeno řízení o omezení její svéprávnosti, neboť není sama schopna se rozumně rozhodovat, není schopna samostatného života ani zapojení do pracovního života. Potřebnou pomoc a asistenci jí zajišťuje sociální pracovnice Magistrátu města Ústí nad Labem. 3. Žalobkyně popsala, že je od dětství v péči psychologů a psychiatrů. Několik lékařů se podle žalobkyně vyjádřilo, že není zařaditelná do pracovního procesu, má nedostatečnou pozornost, silné úzkosti, sociální fóbii, poruchy nálad a mentální postižení. Konstatovala, že s obtížemi absolvovala klasickou základní školu a vyučila se na cukrářku. Nepodařilo se jí však v tomto oboru pracovat. Bez pomoci a dohledu sociální pracovnice se žalobkyni nepodařilo ani být uchazečem o zaměstnání a plnit s tím spojené povinnosti. Žalobkyně uvedla, že by se ráda pracovně uplatnila na chráněném pracovním trhu, což ovšem není možné bez uznané invalidity. 4. Podle žalobkyně porušila žalovaná zásady správního řízení podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“). Nezjistila totiž stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a nedostatečně vyhodnotila zdravotní stav žalobkyně. Namítala, že obě posudková zhodnocení proběhla bez její přítomnosti. Žalovaná podle žalobkyně nedostatečně vyhodnotila charakter a intenzitu jejího duševního onemocnění, a to v rozporu s kapitolou V přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Dodala, že při poruchách depresivního či úzkostného spektra se běžně stanovuje pokles pracovní schopnosti 30 až 50 %. 5. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná ve svém vyjádření poukázala na posudek o invaliditě ze dne 23. 4. 2025, podle kterého poklesla pracovní schopnost žalobkyně jen o 30 %. Tento posudek považovala žalovaná za úplný, celistvý a přesvědčivý. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu žalovaná na svém rozhodnutí trvala. S ohledem na námitky žalobkyně pak žalovaná navrhla, aby zdravotní stav žalobkyně posoudila Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Posouzení věci soudem 7. Soud o žalobě rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Žalobkyně ani žalovaná totiž nesdělily soudu svůj nesouhlas s tímto postupem, ačkoli byly v přípisu ze dne 10. 2. 2026 výslovně poučeny, že nevyjádří-li se ve lhůtě dvou týdnů od doručení přípisu, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. Soud zároveň rozhodoval jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit. 8. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyně dne 10. 12. 2024 požádala o invalidní důchod. Žalovaná si proto vyžádala zpracování posudku o invaliditě žalobkyně. Posudkový lékař MUDr. P. O., CSc., v posudku ze dne 18. 2. 2025 vyslovil, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 8a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila 20 % s tím, že se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nemění. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná dne 21. 2. 2025 rozhodnutí, jímž žádost žalobkyně zamítla. V odůvodnění uvedla, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla pouze o 20 %, avšak pojištěnec je invalidní, jestliže pokles jeho pracovní schopnosti činí nejméně 35 %. 9. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky ze dne 28. 2. 2025. Žalovaná si v řízení o námitkách vyžádala nový posudek o invaliditě žalobkyně. Posudková lékařka MUDr. D. K. v posudku ze dne 23. 4. 2025 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 8b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková lékařka stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 30 %. Na základě tohoto nového posudku vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 27. 5. 2025, jímž námitky žalobkyně zamítla a své rozhodnutí ze dne 21. 2. 2025 potvrdila. 10. Soud na rozdíl od žalobkyně nespatřuje pochybení v tom, že nebyla v průběhu správního řízení osobně vyšetřena. Soud podotýká, že nebylo povinností posudkových lékařů za účelem zpracování posudku pozvat žalobkyni a osobně ji vyšetřit, pokud o jejím zdravotním stavu tak, jak jej zjistili z předložené zdravotní dokumentace, neměli pochybnosti. V tomto ohledu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 3 Ads 254/2016-64, podle kterého „úkolem posudkových lékařů i posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí není primárně vyšetřování posuzovaných osob, ale pouze posudkové zhodnocení nálezů klinických lékařů, které jsou pro vypracování posudku podkladem. Lékař či posudková komise sice mohou v případě pochybností o průkaznosti některých nálezů provést při jednání orientační vyšetření posuzované osoby, není to však zákonem předepsáno a závažné pochybnosti o zdravotním stavu by musely být řešeny vysláním posuzované osoby k vyšetření na některém z klinických pracovišť“. V nyní řešené věci byla pro vypracování posudku k dispozici četná dostatečně průkazná zdravotnická dokumentace, a osobní vyšetření žalobkyně posudkovými lékaři Institutu posuzování zdravotního stavu tak nebylo třeba. 11. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 12. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 13. V § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 téhož ustano