42 A 19/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

42 A 19/2024- 36 - text  11 42 A 19/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: J. Š., narozený dne X bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Zuzanou Juppovou sídlem Slovenského národního povstání 2654/26, 434 01 Most proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2024, č. j. KUUK/112637/2024/Kub, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím své právní zástupkyně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2024, č. j. KUUK/112637/2024/Kub, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odboru správních činností (dále jen „magistrát“) ze dne 11. 4. 2024, č. j. MgMT/022257/2024, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, (dále jen „zákon o silničním provozu“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč dle § 125c odst. 5 písm. g) téhož zákona a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč dle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). 2. Přestupku se žalobce z nedbalosti dopustil tím, že dne 25. 2. 2022 v 16:24 hodin v obci Teplice, na silnici I/8, před zastávkou BUS „Zámecká zahrada“, jako řidič motorového vozidla tovární značky Toyota RAV4, registrační značky X, se neřídil svislým dopravním značením B20a „nejvyšší dovolená rychlost“ v obci, kde je tímto dopravním značením dovolená nejvyšší 70 km/h, kdy mu byla Policií ČR, DI Teplice, naměřena rychlost jízdy 88 km/h, po odečtení odchylky měřícího zařízení ±3 km/h, byla tedy žalobci naměřena rychlost 85 km/h. 3. Současně žalobce navrhl, aby soud zrušil prvostupňové rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 4. Žalobce v žalobě namítal, že rozhodnutí magistrátu i žalovaného jsou nezákonná, resp. trpí závažnými vadami, jelikož správní orgány řádně nezjistily skutkový stav věci, překročily meze správního uvážení a rozhodly v rozporu s právní úpravou i ustálenou rozhodovací praxí, přičemž jejich rozhodnutí nemají oporu v provedeném dokazování. Z výroků obou rozhodnutí není zřejmé, jakými podklady se řídily, neboť skutkové závěry jsou převážně spekulativní a obě rozhodnutí jsou tedy nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. 5. Žalobce dále namítal, že správní orgány se nevypořádaly s některými body odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2023, č. j. 42 A 1/2023-18, kterým byla zrušena předchozí rozhodnutí žalovaného i magistrátu. Konkrétně uvedl, že krajský soud v bodě 25 citovaného rozsudku komentoval názor žalovaného, že rychloměr by v případě nesprávného měření nezaznamenal žádnou hodnotu a měření by fakticky neproběhlo, což dokladuje, že byl dodržen návod k obsluze rychloměru a výsledek měření potom musí být správný. Soud sice nevyloučil, že výše uvedený rychloměr může fungovat tímto způsobem, avšak tento závěr měly správní orgány podložit dalšími podklady, což se však ani nyní nestalo a nadále platí nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Dodal, že ani výslech svědků neobsahuje příslušné podklady, které by potvrzovaly fungování rychloměru tímto způsobem. Jakékoliv podklady k této teorii stále absentují. 6. Žalobce měl za to, že magistrát se nezabýval rozporem uvedeným v bodě 26 rozsudku, kde krajský soud uvedl, že odkaz magistrátu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013 č. j. 1 As 83/2013-60, není přiléhavý, neboť v tomto rozsudku se soud zabýval radarem AD9C, zatímco v žalobcově případě byl použit lidar LaserCam4. Magistrát však uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu v novém rozhodnutí opět citoval a uvedl, že v řešeném případě se sice jedná o laserový rychloměr ProLaserCam4, kdy nastavení tohoto druhu rychloměru je podle názoru magistrátu stejné jako AD9C. Žalobce konstatoval, že magistrát tedy opět nepostupoval v souladu s názorem vyjádřeným krajským soudem ve zrušujícím rozsudku. 7. Žalobce rovněž konstatoval, že v bodě 27 citovaného rozsudku soud uvedl, že námitky žalobce týkající se chybného měření, zejména neuvedení souřadnic GPS a nedodržení návodu k obsluze mohly být vyvráceny výslechem policistů, ovšem nestalo se tak. Podotkl, že výslechy policistů sice byly provedeny, ale zasahující policisté doslova úmyslně neodpovídali právě na tyto otázky. K tomuto žalobce citoval část svého odvolání ze dne 25. 4. 2024, kde rovněž uvedl, že magistrát předložil velice chybnou úvahu, že není účelem řízení o přestupku spočívajícím v porušení nevyšší dovolené rychlosti, aby správní orgány prokazovaly soulad měření s návodem k obsluze, čímž oponuje názoru krajskému soudu vyjádřenému v bodě 25 rozsudku. Zdůvodnil to tím, že laserový rychloměr byl řádně ověřen a ověřovací list žádným způsobem nepodmiňuje (na rozdíl od radarových měřičů) platnost měření v souladu s návodem k obsluze. Podle žalobce magistrát ponížil návod k obsluze pouze na jakýsi manuál, který slouží k obsluze zařízení pro usnadnění zacházení s přístrojem, což podle žalobce znamená, že dle magistrátu není návod k obsluze tím důležitým prvkem, jak uvedl soud v bodě 25 citovaného rozsudku. Žalobce dodal, že po výslechu svědků není jisté, že neexistují pochybnosti o jejich způsobilosti provádět měření, jelikož nejsou schopni odpovídat na běžné otázky. Měl tedy za to, že se magistrát nezabýval námitkami, které se týkají nedodržení návodu k obsluze a chybného měření. 8. K výslechu svědků žalobce poznamenal, že svědek S. odmítl uvést, jak nastavoval rychloměr před měřením vozidel, tedy i GPS. Na konkrétní otázku, proč není ve výstupu místo měření formou GPS, bylo odpovězeno, že do toho seřízení nezasahují. Ovšem je na operátorovi, aby tam souřadnice GPS zadal právě on. Což se však nestalo a svědek odmítl uvést proč. Žalobce dodal, že k objektivnímu stanovení úhlu měření je potřebné, aby zaměřené vozidlo bylo ohraničeno souřadnicemi GPS. Nevyužitím satelitního navigačního systému totiž dochází k nepřesnému zjištění, kde přesně bylo místo měřeného vozidla, jelikož z fotografie z výstupu rychloměru to nelze vyčíst i s ohledem na zkreslení fotozoomem. Je nutné, aby správní orgán místo upřesnil vhodným a přesvědčivým způsobem. Místo měření nebylo zcela vysvětleno, ale bez souřadnic GPS, nebo alespoň fotografie místa měření to nebude jasné zcela vůbec v podstatě nikdy. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že svědek S. reagoval na otázku, zda může popsat, jak rychloměr funguje na nastavení ručního režimu, tak, že uvedl, že nemůže, že to ví, ale nemusí to uvádět. Zde se jednalo o svědka s nejpřesnější informací v tomto směru, ale paradoxně od osoby nejzodpovědnější nebyla odpověď úmyslně dána. Žalobce namítal, že i přes to správní orgán žádné doplňující otázky při výslechu svědků neměl a byl spokojen, a tedy ani v tomto směru nebral správní orgán v potaz právní názor soudu, kterým je vázán. 9. Na podporu své argumentace žalobce navrhl provedení důkazu rozhodnutím magistrátu, odvolání, napadeným rozhodnutím, rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2023, č. j. 42 A 1/2023-18 a spisovou dokumentací. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný předložil k výzvě soudu správní spis spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž navrhl žalobu zamítnout pro nedůvodnost a předně konstatoval, že žalobcem uvedené formální a obsahové vady nejsou nikterak specifikovány. Žalovaný uvedl, že magistrát i žalovaný vycházeli z dokumentace Policie České republiky, která obsahuje všechny potřebné podklady a důkazy pro konstatování zavinění žalobce. Konkrétně se jedná o úřední záznam, výstup z měřícího zařízení ze dne 25. 2. 2022 s fotografií předmětného motorového vozidla, ověřovací list měřícího zařízení LaserCam4, školení operátorů pro obsluhu silničního rychloměru LaserCam4 – osvědčení způsobilosti a výpis z evidenční karty řidiče žalobce. Výše uvedené podklady jsou součástí spisové dokumentace, žalobce byl s těmito podklady seznámen a vyzvedl si jejich kopii. Dodal, že magistrát vyvrátil námitky o nesprávném použití měřícího zařízení LaserCam4 policisty, kdy již nepoužil argumentaci spojenou s měřícím zařízením AD9C a rovněž vyvrátil námitku týkající se místa měření. 11. K námitkám týkajícím se měření rychlosti žalovaný uvedl, že součástí oznámení o spáchaném přestupku je i dokumentace k měřícímu zařízení LaserCam4 výrobní číslo LE0501, jeho platný ověřovací list, proškolení operátorů pro obsluhu předmětného silničního rychloměru a tiskový výstup z měřícího zařízení, ze kterého lze určit místo měření. Dodal, že po provedeném měření bylo vozidlo žalobce zastaveno, jelikož jelo ve směru k měřícímu zařízení a ze správní p