4 Azs 124/2023 — Nejvyšší správní soud

42 A 22/2024- 48 - text 11 42 A 22/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: B. S., narozený X státní příslušnost Indická republika bytem X zastoupený Mgr. Vítězslavem Zdeňkem, advokátem sídlem Mlýnká 938/4, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti sdělení žalovaného ze dne 7. 11. 2024, č. j. OAM-62611-9/ZM-2024, takto: I. Sdělení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 7. 11. 2024, č. j. OAM-62611-9/ZM-2024, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 362,70 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou se žalobce domáhal zrušení sdělení žalovaného ze dne 7. 11. 2024, č. j. OAM626119/ZM-2024, jímž žalovaný žalobci na základě jeho oznámení o změně zaměstnavatele ze dne 3. 10. 2024 sdělil, že podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), pro zaměstnání žalobce na pracovním místě „Řidiči autobusů, trolejbusů a tramvají (8331)“ u zaměstnavatele BLUE BUS s.r.o. nejsou splněny. Žaloba 2. Žalobce konstatoval, že žalovaný jako důvod pro vydání sdělení o nesplnění podmínek uvedl, že doklady doložené žalobcem k oznámení neprokazují odbornou způsobilost žalobce k výkonu práce na oznámeném pracovním místě. Žalobce namítá, že žalovaný porušil pravidla vedení řízení o oznámení změny zaměstnavatele podstatným způsobem, a to tím, že žalobce nevyzval k odstranění vad oznámení, tedy k doložení odborné způsobilosti. Toto pochybení žalovaného mělo dle žalobce za následek vydání nezákonného rozhodnutí. 3. Dále žalobce s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2022, č. j. 4 Azs 77/2022-25, konstatoval, že sdělení o nesplnění podmínek vydané dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). 4. Žalobce přiložil ke svému oznámení indický řidičský průkaz. Žalovaný tento řidičský průkaz nepovažoval za dostatečný k prokázání odborné způsobilosti žalobce vykonávat profesi řidiče autobusu. 5. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný pochybil, když žalobce nevyzval k odstranění vad podání podle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“). Žalobce trval na tom, že žalovaný měl v případě odstranitelných vad oznámení povinnost oznamovatele k odstranění vad vyzvat. V tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2023, č. j. 4 Azs 124/2023-34. 6. Žalobce trval na tom, že tím, že nebyl vyzván k odstranění vad podání, nebyla mu dána možnost doplnit důkazy k prokázání toho, že je odborně způsobilý k tomu, být na předmětném pracovním místě zaměstnán. Tím byl připraven o možnost na pracovní místo nastoupit a hrozí mu zánik zaměstnanecké karty dle § 63 zákona o pobytu cizinců. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 7. Žalovaný trval na tom, že z podání oznámení o změně zaměstnavatele vyplývalo, že pro výkon nového zaměstnání byla nutná odborná způsobilost, tedy zejména řidičské oprávnění. Požadavek na výměnu cizího řidičského oprávnění pro použití na území České republiky je popsán v žalobou napadeném sdělení. Žalovaný trval na tom, že vzhledem ke skutečnosti, že zaměstnanecká karta byla žalobci udělena již v květnu 2024, měl povinnost vyměnit si svůj indický řidičský průkaz za český. Žalovaný trval na tom, že indický řidičský průkaz neopravňuje žalobce řídit na území České republiky žádné motorové vozidlo. Navíc zákon o provozu na pozemních komunikacích dle žalovaného stanoví, že motorové vozidlo zařazené do skupiny vozidel C1, C1+E, C, C+E, D1, D1+E, D nebo D+E může řídit pouze osoba způsobilá k řízení těchto vozidel podle zvláštního právního předpisu. Tímto zákonem je zákon č. 247/2000 Sb., o odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Protože žalobci vydala řidičský průkaz Indie, která není členským státem Evropské unie, nemůže dle žalovaného tuto odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel prokazovat ani rozhodnutí příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie nebo Švýcarské konfederace. 8. Žalovaný trval na tom, že předložení indického řidičského průkazu svědčí o tom, že žalobce nesplnil povinnosti, které jsou vyžadovány českou právní úpravou, a že nevyměněný řidičský průkaz a absentující průkaz o profesní způsobilosti řidiče dokládá, že nedisponuje a ani v okamžiku oznámení změny zaměstnavatele nedisponoval náležitými doklady. Pokud by danými doklady disponoval, jistě by je předložil současně se svou žádostí. Žalovaný v tomto směru odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 12. 2024, č. j. 17 A 16/2024-33. 9. Ve vztahu k současné judikatuře týkající se povinnosti vyzývat žadatele k odstranění případných vad oznámení žalovaný uvedl, že řidičský průkaz, který žalobce k oznámení přiložil nebyl dokladem, který by prokazoval odbornou způsobilost žalobce k výkonu daného povolání, ale naopak tento doklad prokazoval, že žalobce takovou způsobilost naopak nemá. Žalovaný trval na tom, že neměl povinnost instruovat žalobce, že si má řidičský průkaz vydaný cizím státem vyměnit a získat průkaz profesní způsobilosti. Dle žalovaného se v daném případě nejednalo o odstranitelnou vadu podání, ale o případ, kdy žalobce podmínky zákona o pobytu cizinců nesplňoval a k jeho oznámení tedy nebylo ve smyslu § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců možno přihlížet. Žalovaný s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2010, č. j. 5 As 1/2010-76, trval na tom, že do poučovací povinnosti správního orgánu nepatří udělování návodu, co má účastník činit, aby dosáhl žádaného výsledku. 10. Žalovaný trval na tom, že podmínky pro změnu zaměstnavatele musí být naplněny již ke dni doručení oznámení, což dle žalovaného v případě žalobce zjevně nebyly, neboť nebyl držitelem českého řidičského průkazu ani průkazu o profesní způsobilosti. Pokud by totiž měl k dispozici český řidičský průkaz, nemohl by předložil indický řidičský průkaz, protože ten by byl v úschově obecního úřadu s rozšířenou působností. 11. Dále žalovaný trval na tom, že na oznámení změny zaměstnavatele nelze aplikovat § 37 odst. 3 správního řádu. Trval na tom, že pokud je doručeno oznámení změny zaměstnavatele, které nesplňuje podmínky stanovené zákonem o pobytu cizinců v § 42g odst. 7 a 8, pak se k takovému oznámení nepřihlíží. Replika žalobce 12. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které uvedl, že disponuje mezinárodním řidičským průkazem, a proto si indický průkaz vyměnit nemusel, a že je držitelem průkazu profesní způsobilosti řidiče. Dále uvedl, že žalovaný nebyl oprávněn požadovat doložení dokladů prokazujících odbornou způsobilost žalobce a že průkaz profesní způsobilosti řidiče není všeobecnou podmínkou výkonu povolání řidiče autobusu. 13. Žalobce uvedl, že si je vědom, že se jedná z jeho strany o podstatné rozšíření argumentace oproti podané žalobě, ale chtěl reagovat na podstatné doplnění odůvodnění žalobou napadeného sdělení ze strany žalovaného. 14. Žalobce trval na tom, dle § 104 odst. 2 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, (dále jen „zákon o silničním provozu“) může řidičské oprávnění doložit i mezinárodní řidičský průkaz vydaný cizím státem. Žalobce trval na tom, že držitelem takového řidičského průkazu je. 15. Dále žalobce trval na tom, že je rovněž držitelem polského průkazu profesní způsobilosti řidiče. Absenci průkazu profesní způsobilosti žalovaný poprvé namítal až ve vyjádření k žalobě, což je dle žalovaného nepřípustným rozšiřováním odůvodnění napadeného rozhodnutí. 16. Žalobce trval na tom, že žalovaný nebyl oprávněn po něm požadovat doložení jiného dokladu o odborné způsobilosti než bylo prohlášení budoucího zaměstnavatele o tom, že žalobce je odborně způsobilý. Navíc dle žalobce průkaz odborné způsobilosti není podmínkou pro výkon povolání řidiče autobusu. Doplnění repliky 17. V doplnění repliky ze dne 25. 4. 2025 žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaný ve dvou obdobných případech žadatelů R. J. B. a W. A. vyhověl oznámení o změně zaměstnavatele, aniž by požadoval předložení průkazu profesní způsobilosti řidiče, mezinárodního průkazu či vyměněného českého řidičského průkazu. 18. V doplnění repliky ze dne 2. 7. 2025 pak žalobce uvedl, že si opatřil mezinárodní řidičský průkaz dle Úmluvy o silničním provozu, přijaté v Ženevě dne 19. září 1949. Tento nový průkaz dle jeho názoru prokazuje, že je oprávněn k řízení vozidel na území České republiky a případná absence samotného průkazu v době podání oznámení na tom nemohla nic změnit. Rovněž to dle žalobce dokládá, že pokud by byl vyzván k odstranění vad doložením řidičského průkazu, měl by žalobce možnost tuto tvrzenou vadu oznáme