42 Ad 16/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

42 Ad 16/2025- 32 - text  11 42 Ad 16/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: Bc. M. D., narozený X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Patrikem Bauerem sídlem Chelčického 97/1, 430 01 Chomutov proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2025, č. j. MPSV-2025/142713/916, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 7. 7. 2025, č. j. MPSV2025/142713/916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 404,10 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2025, č. j. MPSV2025/142713/916, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Chomutov, (dále jen „úřad práce“) ze dne 29. 11. 2024, č. j. 368867/24/CV, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost žalobce o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo. 2. Současně se žalobce domáhal zrušení i prvostupňového rozhodnutí. Žaloba 3. Žalobce v podané žalobě namítal, že řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, je vadné z důvodů skutkových i právních, dále namítal, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, neboť závěry žalovaného nejsou objektivní a neopírají se o relevantní zjištění, medicínské posouzení a o úplný a přesvědčivý posudek. 4. Žalobce v podané žalobě s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že na posudky posudkových komisí má být nahlíženo jako na kterýkoliv jiný důkazní prostředek, nikoliv jako na závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Z toho důvodu není správnost posudku presumována, posudek proto podléhá hodnocení správního orgánu a nemůže být bez dalšího převzat jako pravdivý. Při rozhodování ve věci příspěvku správní orgán neposuzuje věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Je však kladen zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. 5. Žalobce trval na tom, že správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí pouze opisoval znění příslušných ustanovení zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o poskytování dávek“) vč. přílohy upravující taxativní výčet zdravotních postižení odůvodňujících přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání, a k rozhodování přistoupil ryze formalisticky. Písařská chyba v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně spočívající v záměně pohlaví žadatele dle názoru žalobce poukazuje na formalistický a formulářový přístup správního orgánu prvního stupně. 6. Žalobce namítal, že správní orgán prvního stupně vnesl důvodné pochybnosti do zjištěného skutkového stavu ve smyslu § 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“). Žalobce vyjádřil své přesvědčení, že žalovaný nesplnil svou povinnost řídit se zásadou zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností s přihlédnutím k zákonnosti, sledování účelu svěřené pravomoci, proporcionalitě při rozhodování, souladu s veřejným zájmem, specifickým okolnostem případu a k materiální rovnosti dle § 3 správního řádu a § 50 a násl. správního řádu. Žalobce uvedl, že měl od počátku za to, že posudková komise nehodnotila správně a pečlivě zdravotní stav žalobce, a především okolnost, zda tento zdravotní stav odpovídá těžkým vadám nosného nebo pohybového ústrojí. Žalovaný se ve svém rozhodnutí o odvolání opíral o posudkové závěry posudkové komise, jejíž odbornost žalobce nerozporuje. Se skutečnostmi, které žalobce namítal v odvolání, se žalovaný zabýval pouhým konstatováním, že namítané skutečnosti byly zohledněny, avšak z doložených lékařských nálezů nelze popisované zdravotní postižení dovodit, přičemž takové postižení neodpovídá posudkově medicinským kritériím stanoveným pro přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku. K jednotlivým námitkám a výhradám žalobce se žalovaný formálně staví tak, že se odkazuje na lékařské zprávy, v nichž absentují popisy či hodnocení. Žalovanému namísto vlastního vyšetření, popř. svého odborného posouzení lege artis v posouzení rozhodných otázek postačilo pouhé sdělení, že v lékařských zprávách a nálezech nebylo popsáno, v jakém úhlu je kloub fixován, rozsah pohybu a svalová síla. Žalovaný citací posudkových závěrů vyslovil hodnocení medicínské otázky, a to otázky svalové síly pro posouzení těžké parézy. K tomu, aby žalovaný vyvrátil, že se nejedená o těžkou parézu předestírá bez dalšího prosté konstatování stupňů svalové síly. Obdobně je tomu při hodnocení kontraktur hlezen a kyčlí žalobce. Žalovaný opakovaně odkazoval na lékařské nálezy a zprávy, které „něco“ nepopisují a postavil tak důkazní prostředek proti absentujícímu hodnocení důkazů. Žalobce v takovém postupu spatřoval porušení zásady bezprostřednosti, ústnosti a volného hodnocení důkazů k tíži žalobce. 7. Dále žalobce namítal, že nebyl osobně vyšetřen posudkovou komisí a uvedl, že na osobní vyšetření lékařem v rámci jednání před dotčenými orgány v případě pochybností odkazuje i Ministerstvo práce a sociálních věcí v Instrukci náměstkyně ministryně sekce sociálně pojistných systémů č. 2016, ve věci Posuzování zdravotního stavu pro účely zákona o poskytování dávek (dále jen „instrukce“). 8. K námitce, že řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, je stiženo právní vadou, žalobce blíže uvedl, že správní orgán nezhodnotil podklady pro vydání rozhodnutí v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu. Správní orgán prvního stupně i žalovaný se řádně nevypořádali ani s procedurálním postupem, když zcela opomenuli zhodnocení podmínek pro nárok příspěvku na zvláštní pomůcku, podle § 9 odst. 5 písm. b) a c), jakož i odst. 6 téhož ustanovení zákona o poskytování dávek. 9. Ke svému zdravotnímu stavu žalobce uvedl, že má trvalou ztrátu motorických funkcí, s lokomocí v těžkém spastickém vzorci a s absentující opěrnou schopností, nerovnoměrný fyziologický vývoj s poruchami růstu a tělesnými deformitami, konkrétně skoliózou páteře, odlišnou dynamikou růstu dolních končetin, zapříčiněnou operační korekcí hlezna a dále trvalou dislokací patel u obou dolních končetin. K tomu žalobce namítl, že se žalovaný ve svých úvahách vůbec nezabýval dislokací patel obou kolenních kloubů pro účely objektivního posouzení těžkých vad nosného a pohybového aparátu a nesplnil povinnost řádného zjištění medicinských otázek. Žalobce vyjádřil své přesvědčení, že celkový zdravotní stav žalobce zcela objektivně vypovídá o funkční ztrátě dolních končetin se ztrátou opěrných funkcí, který lze subsumovat pod zdravotní postižení uvedené v ustanovení části I. bodu 1, písm. b) přílohy zákona o poskytování dávek a nemůže být sporu o tom, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 zákona o poskytování dávek. V medicinské otázce svalové síly žalovaný uvedl, že aby se mohlo jednat o těžkou parézu musí dosahovat svalová síla škály 1. - 2. stupně, aniž by se sám zabýval, zda této svalové síly žalobce dosahuje nebo vysvětlil důvod nedosažení této škály žalobcem. Žalovaný pouze konstatoval bez jakékoliv opory ve vlastních zjištěních, že tato okolnost není uvedena v lékařských zprávách. Žalobce namítal, že ve skutkových závěrech žalovaného zcela absentuje hodnocení tělesných schopností, stejně jako relevantní a spravedlivé hodnocení závažnosti funkčního postižení s přihlédnutím k tělesným schopnostem odvolatele. 10. Námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalobce blíže zdůvodnil tím, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný v rámci právního posouzení věci učinil pouhý odkaz na závěry posudku, aniž by v něm alespoň stručně vyložil svou právně kvalifikační úvahu tak, aby bylo zřejmé, které konkrétní funkční, motorické, patologické, korekční, lokomoční aj. schopnosti či předpoklady, popř. neschopnosti při daném klinickém obrazu žalobce, byly pro bezpochybný závěr o skutkovém stavu aplikovány. K tomu žalobce poukázal na skutečnost, že v minulosti byl jeho zdravotní stav pro účely dávek vždy posouzen jako dlouhodobě nepříznivý pro těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný v písemném vyjádření citoval na případ dopadající právní úpravu a konkrétní zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku motorové vozidlo dle přílohy k zákonu o poskytování dávek. Zdůraznil, že zákon taxativně vyjmenovává zdravotní postižení, která zakládají nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku motorové vozidlo, přičemž neumožňuje výjimky ze splnění podmínky zdravotního stavu. Žalovaný zastával názor, že postupoval v odvolacím řízení v souladu s platnými právními předpisy a posudek posudkové komise byl vypracován na základě vyhodnocen