7 As 130/2018 — Nejvyšší správní soud

54 Ad 15/2024- 23 - text  6 54 Ad 15/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: PhDr. Z. P., narozený X bytem X zastoupený Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou sídlem Jaselská 14, 602 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 12. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 12. 2024, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7 670 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 12. 2024, č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 10. 2024, č. j. X, kterým žalovaná změnila rozhodnutí č. j. X ze dne 16. 11. 2022 tak, že podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) od 5. 4. 2010 zvýšila žalobci starobní důchod na 17 768 Kč měsíčně; výše starobního důchodu je dle příslušných právních předpisů valorizována, od 1. 1. 2024 náleží 32 084 Kč měsíčně. Dle výroku č. II napadeného rozhodnutí výplata starobního důchodu náleží podle § 55 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění od 14. 10. 2017. Žaloba 2. V žalobě žalobce konstatoval, že řízení o doplatku důchodu předcházelo řízení o přiznání důchodu, ve kterém mu původně nebyla zhodnocena doba reprezentační činnosti, která byla zhodnocena až na základě rozhodnutí soudu. Předmětný doplatek důchodu byl vyplacen v souladu s dodatečným zhodnocením doby reprezentační činnosti. Žalobce nesouhlasil s tím, že doplatek důchodu je účtován za období od 14. 10. 2017. Dle názoru žalobce doplatek měl být účtován od 5. 4. 2010, tedy ode dne vzniku nároku na starobní důchod dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Poukázal na to, že o započtení doby reprezentační činnosti žádal opakovaně, přičemž doložil listiny, z nichž vyplýval výkon reprezentační činnosti. Žádost žalobce o započtení doby reprezentační činnosti byla vždy zamítnuta s tím, že žalovaná odmítla započítat reprezentační činnost do doby pojištění. Zdůraznil, že žalovaná měla od počátku dostatek informací o tom, že žalobce vykonával reprezentační činnost a za jakých podmínek ji vykonával, tedy i o skutečnosti, že žalobci byla v souvislosti s reprezentační činností poskytována úplata a tato byla vykonávána pod vedením a „na plný úvazek“. Žalovaná tedy měla dostatek informací k tomu, aby dobu reprezentační činnosti zohlednila jako dobu zaměstnání. Skutečnost, že žalobce jako žadatel o starobní důchod předmětnou dobu pojištění nesprávně právně podřadil, nemá vliv na povinnost žalované tuto dobu správně započíst. 3. Poukázal na to, že žalovaná uvádí, že doplatek přiznala 5 let zpětně od data, kdy žalobce poprvé uplatnil žádost o započtení doby od 4. 2. 1972 do 1. 12. 1973 jako doby zaměstnání. Žalobce však nemá povinnost určovat, jakým způsobem má být určitá doba započtena, žalobce splnil své povinnosti spočívající v doložení dokladů potřebných pro započtení předmětné doby. Započtení této doby se nadále aktivně domáhal. Nezapočtení této doby žalovanou nebylo způsobeno nedostatkem podkladů ze strany žalobce, ale nesprávným právním názorem žalované. Důchod měl tak být v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění přiznán ve vyšší částce ode dne vzniku nároku na důchod. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná k výzvě soudu předložila správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhla její zamítnutí. Žalovaná konstatovala, že žalobce v počátku požadoval zohlednění doby reprezentační činnosti jako doby studia, a nikoliv jako doby zaměstnání, což nebylo možné, neboť žalobce měl dobu studia zhodnocenou v maximálním možném rozsahu 6 let v období od 5. 2. 1966 do 4. 2. 1972. Až podáním ze dne 14. 10. 2022 žalobce žádal o zhodnocení doby od 4. 2. 1972 do 1. 12. 1973 jako doby zaměstnání s argumentací, že v uvedené době nejen studoval na vysoké škole, ale hlavně se věnoval reprezentační sportovní činnosti. Žalovaná uvedla, že doplatek přiznala 5 let zpětně od data, kdy žalobce poprvé uplatnil žádost o započtení doby od 4. 2. 1972 do 1. 12. 1973 jako doby zaměstnání. Replika k vyjádření žalované 5. Žalobce zopakoval, že doplatek měl být účtován od 5. 4. 2010, tedy ode dne vzniku nároku na starobní důchod dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Žalobce o započtení doby reprezentační činnosti žádal opakovaně, doložil listiny, z nichž vyplýval výkon reprezentační činnosti a charakter reprezentační činnosti. Žádost žalobce o započtení doby reprezentační činnosti byla vždy zamítnuta s tím, že žalovaná odmítla započítat reprezentační činnost do doby pojištění. Nezapočtení doby reprezentační činnosti ze strany žalované nebylo způsobeno nedostatkem podkladů ze strany žalobce, ale nesprávným právním názorem žalované, tedy v důsledku nesprávného postupu orgánu sociálního zabezpečení. Posouzení věci soudem 6. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 7. Žaloba je důvodná. 8. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce uplatnil dne 18. 3. 2010 žádost o starobní důchod s požadovaným datem přiznání od 5. 4. 2010. Na základě této žádosti mu byl rozhodnutím ze dne 8. 6. 2010 od 5. 4. 2010 přiznán starobní důchod ve výši 16 728 Kč měsíčně. Tímto rozhodnutím byla žalobci zhodnocena doba studia po 18. roce věku v období od 5. 2. 1966 do 4. 2. 1972, tj. v maximálním možném rozsahu 6 let dle § 13 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, ve kterých mimo jiné žádal o započtení celé doby studia na Univerzitě Karlově (tj. rovněž v období od 4. 2. 1972 do 1. 12. 1973). Uvedl, že v té době byl státní reprezentant ve vodním slalomu a v té době bylo platné nařízení, že vrcholoví sportovci mají právo si prodloužit studium o dva roky. Toho využil. Rozhodnutím o námitkách ze dne 5. 10. 2010 bylo rozhodnutí ze dne 5. 4. 2010 zčásti změněno tak, že se podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění od 5. 4. 2010 zvyšuje starobní důchod na výši 17 075 Kč měsíčně (došlo k dodatečnému zápočtu doby zaměstnání od 1. 1. 1981 do 30. 6. 1981) a ve zbytku bylo rozhodnutí potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil podáním doručeným žalované dne 10. 1. 2011, v němž opět žádal o započtení vysokoškolského studia v období od 4. 2. 1972 do 1. 12. 1973 vzhledem k tomu, že jeho studium bylo prodlouženo z důvodu státní reprezentace z iniciativy ČSTV. Žalobce měl za to, že účelem úpravy bylo postihnout ty, kteří si studium prodloužili bezdůvodně. Toto podání bylo posouzeno jako žaloba a postoupeno Městskému soudu v Praze. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2011, č. j. 4 Ad 8/2011–15, byla žaloba odmítnuta pro opožděnost. Žalobce rovněž požádal o odstranění tvrdosti. Rozhodnutím ministra práce a sociálních věcí ze dne 8. 6. 2011 nebylo žádosti o odstranění tvrdosti zákona vyhověno, neboť v zákonné podmínce hodnocení doby studia jen v rozsahu prvních šesti let tohoto studia po 18. roce věku nebyla shledána tvrdost předpisů o sociálním zabezpečení. Žalobce se v roce 2021 obrátil také na veřejného ochránce práv, který v jeho důchodové záležitosti provedl šetření. Dle názoru veřejného ochránce práv by měl být žalobce po dobu, kdy byl začleněn do reprezentačního družstva, považován za zaměstnance podle § 2 odst. 2 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném do 30. 6. 1990. Žalovaná s tímto názorem nesouhlasila. 9. Žádostí ze dne 14. 10. 2022 požádal žalobce o změnu starobního důchodu. V této žádosti uvedl, že se domnívá, že mu jako doba důchodového pojištění mělo být zhodnoceno také období od 4. 2. 1972 do 1. 12. 1973 jako doba zaměstnání dle § 13 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a § 8 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995. V tomto období nejen studoval na vysoké škole, ale hlavně se věnoval reprezentační sportovní činnosti, která dle jeho názoru splňuje podmínky pro to, aby byla pro účely důchodového pojištění hodnocena jako doba zaměstnání. Již dříve doložil, že jeho vysokoškolské studium bylo prodlouženo a sportovní činnost byla vykonávána v zájmu státní reprezentace. Tuto žádost o zvýšení důchodu žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 16. 11. 2022 s tím, že k době studia od 4. 2. 1972 do 1. 12. 1973 nemůže být přihlédnuto, neboť se jedná o dobu studia po 18. roce věku, kterou lze hodnotit v rozsahu prvních šesti let tohoto studia, tj. od 5. 2. 1966 do 4. 2. 1972. Toto rozhodnutí žalobce napadl námitkami a žalovaná jej potvrdila rozhodnutím o námitkách ze dne 11. 1. 2023. Rozhodnu