59 A 31/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

59 A 31/2025- 41 - text [Sem zadejte text.] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobkyně: X trvale bytem X zastoupena advokátkou Mgr. Lenkou Šrámkovou sídlem Aloise Jiráska 1367/1, Teplice proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2025, č. j. SO/331/2025/106-inf KULK 24248/2025 takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 9. 4. 2025, č. j. SO/331/2025/106-inf KULK 24248/2025, a rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa ze dne 24. 3. 2025, č. j. MUCL/38112/2025, se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21 404 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Lenky Šrámkové. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Podanou žalobou je napadeno shora označené rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa, odboru správního (dále jen „správní orgán I. stupně“ či „povinný subjekt“), jakožto povinného subjektu dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ze dne 24. 3. 2025, č. j. MUCL/38112/2025. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla odmítnuta žádost žalobkyně o poskytnutí informací. 2. Z předloženého spisového materiálu vyplynulo, že žádostí ze dne 14. 3. 2025 žalobkyně požádala správní orgán I. stupně o poskytnutí zápisu z ústního jednání, které se u něj konalo dne 13. 11. 2024 ve věci konkrétně uvedené spisové značky. Správní orgán reagoval vydáním uvedeného rozhodnutí, v jehož odůvodnění uvedl, že žalobkyně žádá o poskytnutí informací z přestupkového spisu v rámci stále probíhajícího řízení. Uvedl, že žalobkyně nemá právo nahlížet do přestupkového spisu ve smyslu § 38 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a poukázal na úpravu § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím. Konstatoval, že po zvážení, zda převažuje veřejný zájem nad ochranou osobních údajů, dospěl k závěru, že žádný významný celospolečenský zájem, který by měl být upřednostněn před právem na ochranu osobnosti, není dán. Správní orgán I. stupně tedy požadovanou informaci, kterou má k dispozici, neposkytl, neboť upřednostnil právo na ochranu osobních údajů. Současně uvedl, že poskytnutí informace by mohlo ovlivnit probíhající řízení. 3. K odvolání žalobkyně přezkoumal prvostupňové rozhodnutí žalovaný. Ten v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uvedl, že požadovaná informace se týká probíhajícího řízení o přestupku, a jedná se tedy o informaci týkající se projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobních údajů. Jde o střet mezi právem na poskytnutí informace a právem na ochranu osobních údajů. Správní orgán I. stupně se jako povinný subjekt řádně vypořádal s tím, že žalobkyně nemá právo nahlížet do předmětného přestupkového spisu. Z dostatečně provedeného testu proporcionality je zřejmé, že povinný subjekt zjišťoval okolnosti, které by mohly přispět k zodpovězení otázky, zda v daném případě nepřevažuje veřejný zájem nad ochranou osobních údajů. Dospěl k závěru, že zde převážilo právo na ochranu osobních údajů, což odůvodnil zejména tím, že poskytnutí požadované informace by mohlo probíhající řízení ovlivnit. Žalovaný se ztotožnil se závěrem, že důvod pro odmítnutí žádosti dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím lze v tomto případě aplikovat, neboť jde o informace z probíhajícího správního řízení, které budou podkladem pro vydání budoucího rozhodnutí. Předmětný protokol o ústním jednání lze vyhodnotit jako novou informaci podle posledně uvedeného ustanovení. I. II. Žaloba 4. Žalobkyně ve včasné žalobě namítla, že v případě odmítnutí žádosti podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím nestanoví zákon imperativ k odmítnutí žádosti, dává pouze možnost poskytnutí informace omezit. Povinný subjekt tedy musí provést přezkoumatelnou správní úvahu nad tím, zda je takové omezení vskutku nutné. Taková úvaha učiněna nebyla. V rozhodnutí je uvedena toliko obecná teze o nutnosti ochrany osobních údajů účastníka řízení. Nutnost chránit osobní údaje účastníka řízení je však společná všem případům poskytování informace a nijak nesouvisí s tím, zda je poskytována informace, která vznikla při přípravě rozhodnutí. Proto nemůže sama o sobě odůvodňovat neposkytnutí informace z důvodu dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím. 5. Je třeba rozlišovat mezi omezením práva na informace dle § 8a odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím a § 11 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Zatímco prvé ustanovení směřuje k ochraně osobních údajů, druhé ustanovení směřuje k ochraně rozhodovací činnosti správního orgánu. Žalovaný potvrdil odmítnutí informace z důvodu dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím, avšak argumentuje důvody pro odmítnutí dle § 8a odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. K ochraně osobních údajů však důvod dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím nesměřuje. V napadeném rozhodnutí nelze nalézt argument, proč by měla být rozhodovací činnost správního orgánu poskytnutím informace narušena. 6. Správními orgány provedený test proporcionality je nepřezkoumatelný. Takovým přezkoumatelným testem není neodůvodněné tvrzení o tom, že právo na ochranu osobních údajů převážilo nad veřejným zájmem na poskytnutí informace. Není ani zřejmé, jak mohl žalovaný posoudit, zda převažuje právo na ochranu osobních údajů nad veřejným zájmem na poskytnutí informace, když od žalobkyně ani nezjišťoval, zda je tento veřejný zájem dán, resp. v čem jej žalobkyně spatřuje. Z rozhodnutí pak nelze zjistit, proč bylo poskytnutí informace odmítnuto zcela. Ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím dává správnímu orgánu možnost informace omezit. To bez dalšího neznamená, že informace může být zcela neposkytnuta. Rozhodnutí o odmítnutí žádosti musí obsahovat úvahu, proč nebylo možné informaci poskytnout alespoň v omezeném rozsahu. Ke své argumentaci žalobkyně odkázala na komentářovou literaturu. III. Vyjádření žalovaného 7. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. Uvedl, že předmětný protokol o ústním jednání v přestupkové věci je podkladovou informací, tedy novou informací, která vznikla při přípravě rozhodnutí o přestupku. Žalovaný odmítnutí žádosti akceptoval, neboť měl za to, že případná ochrana identifikátorů a osobních údajů konkrétních osob spojených s projednáváním předmětného přestupku a obava, že by poskytnutí (a zveřejnění) požadované informace mohlo řízení ovlivnit, má přednost před právem žalobkyně na poskytnutí informace. Jakým konkrétním způsobem by k uvedenému ovlivnění řízení mohlo dojít, nemohly správní orgány konkrétně uvést, neboť by se jednalo o spekulaci, nicméně obecně jistě nelze vyloučit, že poskytnutí a zveřejnění předmětného protokolu by mohlo ovlivnit probíhající řízení, např. různými ataky jednotlivců či skupin vůči povinnému subjektu. 8. S odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. 14 A 149/2023-39, žalovaný uvedl, že existuje veřejný zájem na řádném fungování povinného subjektu, který rozhoduje jako orgán první instance v řízení o přestupcích. Byly přitom splněny všechny tři podmínky testu proporcionality tak, jak je stanovil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 28. 6. 2023, č. j. 4 As 111/2023-32. I dle Nejvyššího správního soudu je ochrana řádného průběhu rozhodování správních orgánů legitimním důvodem pro omezení poskytnutí podkladové informace. Vzhledem k charakteru předmětného protokolu o ústním jednání bylo třeba žádost odmítnout zcela, neboť nebylo možné použít šetrnější způsob. K tomu žalovaný znovu odkázal na výše zmíněný rozsudek Městského soudu v Praze. Veřejným zájmem v projednávané věci byla předběžná ochrana informací, identifikátorů a osobních údajů osob zúčastněných na projednávání předmětného přestupku, dále pak ochrana řádného výkonu veřejné moci. Proto má žalovaný za to, že nebylo možné vyhovět informační žádosti žalobkyně, u které nebyl veřejný zájem na poskytnutí předmětného protokolu zjištěn, když dle správního řádu je ústní jednání neveřejné. IV. Replika 9. V podané replice žalobkyně uvedla, že argumenty žalovaného o ochraně osobních údajů jsou mimoběžné s důvodem, pro který byla žádost odmítnuta. Ochrany osobních údajů lze docílit též jejich anonymizací. Úvaha o tom, že převažuje veřejný zájem na neposkytnutí informace, je mylná. Žalovaný měl posoudit, zda převažuje veřejný zájem na poskytnutí informace nad ochranou rozhodovací činnosti povinného subjektu, a to po posouzení vhodnosti a potřebnosti využití práva informaci omezit. Žádost nebyla odmítnuta z důvodu ochrany osobních údajů dle § 8a odst. 1 zákona o svo