9 Afs 139/2013 — Nejvyšší správní soud

59 Af 27/2025- 58 - text  59 Af 27/2025 - 58 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X, IČ X místem podnikání X proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2025, č. j. 25630-6/2025-900000-24160 takto: I. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 22. 10. 2025, č. j. 25630-6/2025-900000-24160, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzena rozhodnutí Celního úřadu pro Liberecký kraj (dále jen „celní úřad“, případně „správce daně“) – dodatečné platební výměry ve věci nároku na vrácení spotřební daně ze dne 15. 4. 2025, jimiž celní úřad žalobci přiznal nárok ve výši 0 Kč namísto za zdaňovací období duben až září 2024 uplatněného nároku v souhrnné výši 18 370 Kč. 2. Celní úřad po přijetí daňových přiznání za předmětná zdaňovací období zahájil k jednotlivým podáním postup k odstranění pochybností dle § 89 a § 90 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, vydáním příslušných výzev dne 13. 11. 2024. Dne 15. 1. 2025 celní úřad sepsal úřední záznam o průběhu výsledku postupu k odstranění pochybností, kterým žalobce informoval, že pochybnosti nebyly odstraněny a uplatněný nárok nebyl prokázán. 3. V reakci na sdělení dosavadního výsledku postupu k odstranění pochybností ze dne 15. 1. 2025 zaslal žalobce celnímu úřadu podání ze dne 31. 1. 2025, jehož přílohou byl odborný posudek Ing. Ferdinanda Brádlera. V něm bylo mimo jiné popsáno užití tzv. historických příměrných měřidel žalobcem. Na místním šetření konaném dne 17. 2. 2025 žalobce předložil měrné tyče (příměrná měřidla) a demonstroval zjištění stavu topných olejů v nádržích za využití těchto měřících tyčí. Podáním ze dne 14. 3. 2025 doplnil svá tvrzení ohledně způsobu zjišťování spotřeby topných olejů. Žalobce v tomto podání uvedl, že zůstatek topných olejů v předmětných zdaňovacích obdobích zjišťoval vždy na konci a na začátku měsíce, a to za využití příměrných měřidel. Jejich přiložením k nádrži odečetl výšku hladiny a následně na základě údajů na měřidle dopočítal stav topných olejů v litrech. 4. Celní úřad v platebních výměrech ze dne 15. 4. 2025 uvedl, že o existenci příměrných měřidel nebyl před konáním místního šetření dne 17. 2. 2025 ani v průběhu daňové kontroly informován. Příměrná měřidla proto nelze zpětně považovat za relevantní důkaz pro ověřování správnosti měření za předchozí období. Tvrzení žalobce o existenci příměrných měřidel proto považoval za účelové a neodpovídající skutečnosti. Rovněž odborný posudek datovaný dne 17. 1. 2025 nemůže být podle celního úřadu akceptován pro ověření způsob zjišťování spotřeby topných olejů před tímto datem, neboť zachycuje stav k uvedenému dni. V podaném odvolání žalobce navrhl k prokázání existence a užití příměrných měřidel provést jako důkaz dodatek k odbornému posouzení a výslech svědků X a X, jejichž písemná prohlášení předložil. 5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobcem předložené doklady o prodeji osvědčují nákup topných olejů za cenu včetně spotřební daně, označkovaných a obarvených v souladu s požadavky zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. O splnění této podmínky není sporu. Stejně tak není sporu v otázce posouzení žalobce jako osoby, která topné oleje pro výrobu tepla sama spotřebovávala. K samotnému způsobu zjišťování spotřeby topných olejů žalovaný odkázal na protokol o místním šetření ze dne 14. 7. 2023, v němž je doslovně uvedeno: „Na žádost úředních osob provedl X zjištění aktuálního stavu zásob topného oleje, a to tak že za pomoci světla baterky zjistil přes stěnu každého zásobníku. Podle takto provedeného zjištění aktuální zůstatek topného oleje činí v každé nádrži cca 1 050 l.“ V prostoru s kotli a prostoru se zásobníky nebylo vizuální kontrolou zjištěno žádné měřící zařízení, kterým by bylo možno zjistit spotřebu topných olejů či jejich úbytek v nádržích. Totožné zjištění bylo konstatováno i k nádrži TZ 2. K nádrži TZ 2 je v protokolu dále uvedeno: „Na žádost úředních osob provedl pan X zjištění aktuálního stavu zásob topného oleje a to tak, že za pomoci světla z baterky zjistil přes stěnu zásobníku výšku hladiny topného oleje. Podle takto provedeného zjištění aktuální zůstatek topného olej činí v nádrži cca 1 800 l. Objem nádrže je dle vyjádření pana X 3 000 l. Výška hladiny topného oleje se nacházela nad ryskou s hodnotou 1 500.“ Na otázku, jakým způsobem zjišťuje žalobce spotřebu topných olejů u jednotlivých topných zařízení, žalobce uvedl: „Spotřebu topných olejů zjišťuji 1x až 2x měsíčně, ale vždy ke konci měsíce, a to odečtem výšky hladiny topného oleje v nádržích. Hodnotu cca v litrech pak získám zohledněním objemu nádrže a mnou zjištěné výšky hladiny oleje. U zásobníku u Kotelny 2 (nádrž TZ 2) přihlížím i k ryskám, které jsou vyznačené na stěně nádrže. Způsob měření jsem fyzicky předvedl dnes při zjišťování aktuálních zůstatků topného oleje v nádržích. Rozdíl mezi stavem topného oleje v nádržích na začátku a na konci měsíce je spotřeba topného oleje.“ Žalovaný se dále vyjadřoval k odbornému posudku předloženému žalobcem spolu s odvoláním. Konstatoval, že znalcem byla posuzována relevance žalobcem k posouzení předložených měrných tyčí (dřevěných latí) vybavených stupnicí jak v centimetrech, tak v litrech, příměrná měřidla však nebyla na místním šetření užita, nebyla pracovníkům celního úřadu prezentována ani zmíněna, a to ani v reakci na žádost pracovníků celního úřadu na zjištění aktuálního stavu zásob. V průběhu daňové kontroly byl žalobce celním úřadem vyzván k prokázání skutečností ve věci uplatněného nároku, dále seznámen s dosavadním výsledkem daňové kontroly a vyzván k uplatnění práva se k tomuto dosavadnímu výsledku vyjádřit. Žalovaný proto nepřijal ani námitku žalobce, podle níž se o závěrech celního úřadu dozvěděl až ze zprávy o daňové kontrole. Závěr o způsobu zjišťování spotřeby topných olejů v předmětných zdaňovacích obdobích bez užití příměrných měřidel žalovaný nevyvozoval jen z místního šetření ze dne 14. 7. 2023, ale z celého průběhu řízení. Žalobce uplatnil námitku užití příměrných měřidel až v podaném odvolání v roce 2025. Žalovaný proto shodně s celním úřadem shledal tvrzení žalobce o užití příměrných měřidel v rámci předmětných zdaňovacích období, zaznamenané do protokolu o místním šetření ze dne 17. 2. 2025, jako účelová. Za podstatné považoval žalovaný i to, že žalobce v řízeních zpětně tvrdil užití příměrných měřidel i v ostatních zdaňovacích obdobích, která byla předmětem daňové kontroly. Podle žalovaného proto bylo nezbytné hodnotit věc shodně již od března 2020. K předloženým písemným prohlášením X a X žalovaný uvedl, že ze samotné případné existence příměrných měřidel již v předmětných zdaňovacích obdobích nelze automaticky dovozovat jejich pravidelné užívání ke zjišťování spotřeby topných olejů pro účely uplatnění nároku na vrácení spotřební daně dle § 56 zákona o spotřebních daních, zejména za situace, kdy sám žalobce popsal způsob zjišťování stavu topných olejů, při kterém příměrná měřidla užívána nebyla. Tato argumentace zároveň neodpovídá jednání žalobce, který i přes skutečnosti popsané v písemných prohlášeních žádná speciálně vyrobená příměrná měřidla neprezentoval, a to ani v rámci reakcí na výzvy celního úřadu. Jelikož z písemných prohlášení obou osob bylo zřejmé povědomí obou osob o příměrných měřidlech, nepovažoval žalovaný za nezbytné je vyslýchat. Žalovaný dále zdůraznil, že odborný posudek popisuje stav ke dni 17. 1. 2025, závěry v něm formulované reflektují stav k danému datu a nelze je zpětně aplikovat na období, které mu předcházelo. Shodný závěr platí i na dodatek k odbornému posudku, který je dle svého obsahu nedílnou součástí odborného posudku. Výslech znalce shledal nedůvodným, neboť z obsahu spisu nebylo možné dojít k závěru, že znalcem posuzovaná příměrná měřidla byla žalobcem užívána ke zjišťování spotřeby topných olejů v předmětných zdaňovacích obdobích. II. Žaloba 6. Ve včasně podané žalobě žalobce především namítal, že správce daně neprovedl navržené důkazy k ověření metod používaných žalobcem, konkrétně odborný posudek, doplnění odborného posudku, výslech znalce, písemná prohlášení pana X a pana X a jejich svědecký výslech. Správce daně i žalovaný nesprávně vycházeli z místního šetření prováděného dne 14. 7. 2023 a zjištění aplikovali i do budoucna, tedy ve vztahu k následným zdaňovacím obdobím duben až září 2024, namísto toho, aby reflektovali průběh místního šetření konaného dne 17. 2. 2025. Správce daně pochybil také při místním šetření prováděném