7 As 269/2019 — Nejvyšší správní soud

60 A 8/2026- 20 - text 60 A 8/2026 - 20 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Bc. Petrem Machem sídlem Slezská 1297/3, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2026, č. j. OSH 332/25-28/67.1/25117/MP KULK 6041/2026 takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 28. 1. 2026, č. j. OSH 332/25-28/67.1/25117/MP KULK 6041/2026, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 140 Kč, k rukám Mgr. Bc. Petra Macha, advokáta, ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný opětovně (po vydání zrušujícího rozsudku zdejšího krajského soudu ze dne 16. 10. 2025, č. j. 60 A 12/2025-31) zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Železný Brod, odboru dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 15. 5. 2024 č. j. MUZB-OD-6831/2024-HUSR, a to pro opožděnost podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že po vydání zrušujícího rozsudku č. j. 60 A 12/2025-31 si k odstranění rozporu v údajích o ponechání poučení při doručování zásilky s prvostupňovým rozhodnutím zmocněnci žalobce (odtržení poučení s výzvou k vyzvednutí zásilky z obálky oproti absenci vyplnění příslušného údaje o ponechání poučení ve výzvě k vyzvednutí) vyžádal vyjádření České pošty, a. s., ze dne 4. 11. 2025 k zásilce RR798242895CZ. Česká pošta uvedla, že v případě zásilek, které mají jako součást poučení, zanechá doručovatel v místě adresy výzvu k vyzvednutí zásilky spolu s poučením v domovní schránce adresáta; pokud je adresát „neznámý“, zanechá výzvu spolu s poučením na jiném vhodném místě (např. na nástěnce či nad domovními schránkami) a zásilku uloží na příslušné ukládací poště. Údaj o zanechání výzvy spolu s poučením na předtisku obálky vyplňuje listovní doručovatel po neúspěšném pokusu o doručení. Ve vztahu ke konkrétní zásilce Česká pošta výslovně uvedla, že došlo k pochybení listovní doručovatelky, která zapomněla údaj o zanechání poučení na výzvě označit. Podle žalovaného z uvedeného vyplývá, že pochybení se týkalo vyplnění údaje na výzvě, nikoli tvrzení, že by výzva a poučení nebyly zanechány způsobem popsaným Českou poštou. Žalovaný dále hodnotil, že zásilka byla po uplynutí úložní doby vrácena s poznámkou „adresát neznámý“. Tato poznámka indikuje, že na doručovací adrese nebyly splněny podmínky pro standardní předání zásilky a pro vložení zásilky do domovní schránky. Současně vyjádření České pošty uvádí, že v takových případech zanechává výzvu spolu s poučením na jiném vhodném místě (např. na nástěnce či nad domovními schránkami). Za této situace nelze podle žalovaného čestné prohlášení zmocněnce, vycházející z jeho subjektivního vnímání, považovat za důkaz způsobilý vyvrátit údaje na obálce zásilky a závěry vyplývající z vyjádření České pošty ke konkrétní zásilce RR798242895CZ. Žalovaný znovu uzavřel, že prvostupňové rozhodnutí bylo doručováno zmocněnci žalobce a připraveno k vyzvednutí dne 21. 5. 2024. Rozhodnutí bylo doručeno fikcí dne 31. 5. 2024 v souladu s § 24 odst. 1 správního řádu. Poslední den 15denní lhůty pro odvolání připadl na 17. 6. 2024, dne 18. 6. 2024 nabylo rozhodnutí právní moci. Odvolání bylo podáno po uplynutí lhůty pro odvolání dne 8. 4. 2025, tedy opožděně. Žalovaný neshledal důvod pro přezkoumání napadeného rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení ani vydání nového rozhodnutí. II. Žaloba 4. Žalobce namítal, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor soudu, dle něhož bylo jeho povinností prokázat, že při doručování prvostupňového rozhodnutí bylo žalobci řádně zanecháno poučení o následcích nevyzvednutí písemnosti. 5. Žalovaný tuto povinnost nenaplnil. Namísto odstranění pochybností založil své rozhodnutí na selektivním a nekritickém převzetí části vyjádření České pošty, a to navzdory tomu, že tentýž důkaz současně obsahuje tvrzení, podle nichž nelze průběh doručování zpětně nijak ověřit. Žalovaný nehodnotil pravdivost a věrohodnost tvrzení České pošty, že v daném případě došlo k pochybení listovní doručovatelky. Podle žalobce není zřejmé, na základě jakých skutečností vyhodnotil žalovaný tvrzení o pouhém administrativním pochybení při vyplnění výzvy jako věrohodné a pravdivé. Sama Česká pošta totiž přiznala, že příslušnými informacemi nedisponuje. Dále nelze odhlížet od faktu, že Česká poště není zcela nezávislým subjektem. Pokud by přiznala pochybení, byla by žalovanému, s nímž má uzavřenou poštovní smlouvu, odpovědna za škodu způsobenou vadami při doručování. Česká pošta v tomto konkrétním případu výslovně neprohlásila, že bylo poučení na místě s jistotou zanecháno, neupřesnila kde. 6. Důkazní situace tak zůstala rozporná a nejistá. Proti sobě stojí doručenka založená ve spise, podporovaná tvrzením České pošty o administrativním pochybení při vyplnění výzvy k vyzvednutí zásilky, a výzva k vyzvednutí zásilky, dle které poučení zanecháno nebylo, podporovaná čestným prohlášením zástupce žalobce, dle nějž poučení zanecháno nebylo, a tvrzením České pošty, dle nějž není možné zpětně bližší informace o doručení zjistit. Za takového stavu nelze pochybnosti ohledně zanechání poučení přenášet na účastníka řízení, ale musí jít k tíži správního orgánu, který z doručení vyvozuje pro žalobce zásadní procesní důsledky. Důkazní břemeno ohledně splnění podmínek fikce doručení nese správní orgán. Pokud žalovaný nebyl schopen prokázat splnění zákonných podmínek fikce doručení, nemohl učinit závěr o opožděnosti odvolání žalobce. 7. Napadené rozhodnutí je proto nezákonné a žalobce navrhoval, aby jej soud zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný uvedl, že se se řídil právním názorem krajského soudu. Již v odůvodnění rozhodnutí vypořádal všechny námitky žalobce a na svém stanovisku trvá. Vyjádření České pošty hodnotil v kontextu všech podkladů ve spise, zejména ve spojení s údaji vyznačenými na obálce zásilky. Závěr o administrativním pochybení při vyplnění výzvy vychází z vyjádření České pošty, které se vztahovalo ke konkrétní zásilce a nepředstavuje selektivní hodnocení důkazu. Skutečnost, že Česká pošta není schopna s časovým odstupem detailně rekonstruovat průběh doručování neznamená, že k řádnému doručení nedošlo a nevylučuje závěr o splnění podmínek fikce doručení. 9. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl, náhradu nákladů nežádal. Pro případ, že soud žalobě vyhoví, požadoval, aby mu nebyla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. III. Replika žalobce 10. Podle žalobce se žalovaný ve vyjádření nevypořádal s klíčovou námitkou, že v napadeném rozhodnutí neřešil protichůdnost tvrzení České pošty a nezvážil, že je zcela obecné a nebylo blíže vysvětleno. Nejedná se ani o tvrzení samotné poštovní doručovatelky, nebyla předložená věrohodná evidence. Žalobce dále uvedl shodné skutečnosti jako v žalobě, zdůraznil, že Česká pošta není schopna s odstupem času rekonstruovat průběh doručování. Jako důkaz předložil emailovou komunikaci s Českou poštou z března 2026, z níž vyplývá, že Česká pošta o zásilkách doručovaných před více než rokem nevede záznamy. Poukázal na to, že doručování provázely další nesrovnalosti. V. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal v řízení dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále je „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních námitek dle § 75 odst. 2 s. ř. s., kterými je soud v duchu dispoziční zásady vázán. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. 12. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného, jímž bylo opětovně zamítnuto jako opožděné žalobcovo odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Při přezkumu takového, svou povahou procesního rozhodnutí, soud pouze zkoumá, zda byly splněny podmínky pro zamítnutí odvolání jako opožděného podle § 92 odst. 1 správního řádu. 13. Podle § 92 odst. 1 věta první správního řádu, opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne. Podle § 83 odst. 1 věta první správního řádu, odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákone nestanoví jinak. 14. Pro posouzení běhu odvolací lhůty je podstatný okamžik oznámení rozhodnutí. V dané věci doručením písemného vyhotovení prvostupňového