75 Ad 8/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

75 Ad 8/2025- 32 - text  11 75 Ad 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D. ve věci žalobkyně: Z. M., narozená X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2025, č. j. MPSV-2025/111257-916, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 5. 11. 2024, č. j. 1480072/2024/MOS, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ústí nad Labem přiznal žalobkyni od srpna 2024 příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně s odůvodněním, že se žalobkyně považuje za osobu závislou na péči v I. stupni závislosti – lehká závislost, neboť nezvládá čtyři základní životní potřeby (oblékání a obouvání, tělesná hygiena, osobní aktivity a péče o domácnost). 2. Rozhodnutím ze dne 20. 5. 2025, č. j. MPSV-2025/111257-916, které je předmětem soudního přezkumu v této věci, žalovaný prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že žalobkyni od srpna 2024 přiznal příspěvek na péči ve výši 4 900 Kč měsíčně s odůvodněním, že se žalobkyně považuje za osobu závislou na péči ve II. stupni závislosti – středně těžká závislost, neboť nezvládá pět základních životních potřeb (mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, osobní aktivity a péče o domácnost). Žaloba 3. Žalobkyně v žalobě namítla, že jako nezvládnuté měly být hodnoceny též základní životní potřeby stravování, péče o zdraví, orientace a komunikace, a s ohledem na to jí měl být přiznán příspěvek na péči minimálně ve III. stupni závislosti – těžká závislost. 4. K základní životní potřebě stravování žalobkyně uvedla, že je podvyživená, nedostatečně přijímá potravu a není schopna si zajistit adekvátní výživu, a to ani v případech, kdy fyzicky jíst a pít zvládá. Vysvětlila, že nezvládá dodržovat dietní režim, tj. plánovat a organizovat stravování, neboť se zapomíná najíst, nenakoupí si, ani si jídlo nepřipraví. Konstatovala, že kromě genetického systémového onemocnění trpí ještě podvýživou, má žlučníkovou dietu a omezení stravy pro warfarin. Poukázala, že podle lékařské zprávy trpí úbytkem váhy, poklesem svalové hmoty, hypotrofií stehenního svalstva a sarkopenií. 5. K základní životní potřebě péče o zdraví žalobkyně uvedla, že zapomíná užívat léky, a to i přes používání dávkovače a upomínek v mobilním telefonu. Dále uvedla, že má potíže s dodržováním dietního stravování. Protože zapomíná dodržovat pitný a dietní režim, jen za poslední rok zhubla o 13 kg. Konstatovala, že trpí chronickým únavovým syndromem a denní spavostí (hypersomnií). Vysvětlila, že při zhoršení bolestí narůstá její deprese a apatie, a v důsledku toho není schopna ani základních aktivit. Zdůraznila, že je limitována pro mnestické potíže a narušení exekutivy, má proto potíže s plánováním, iniciací úkolů a rozvržením činností. Shrnula, že není schopna dodržovat léčebný režim, ani kontrolovat svůj zdravotní stav a adekvátně reagovat na jeho změny, a proto potřebuje pomoc a dohled při zajištění léčby, režimových opatření a návštěv lékaře. 6. K základní životní potřebě orientace žalobkyně uvedla, že trpí poruchami krátkodobé a recentní paměti a má potíže s orientací v čase a prostoru, neboť si plete dny a hodiny. Dále uvedla, že se obtížně vrací k tématu, což vede k narušení schopnosti orientovat se v běžných situacích. Podle žalobkyně s tím souvisí i to, že dělá chyby z nepozornosti a nedokáže regulovat své chování a emoce. 7. K základní životní potřebě komunikace žalobkyně uvedla, že trpí poruchou ve vyjadřování, neboť se zadrhává v řeči a obtížně hledá slova. Dále uvedla, že si zapisuje, kde má být, co má udělat a na co se má zeptat, přesto se nakonec nezeptá. Vysvětlila, že v důsledku únavy a poruch paměti a orientace trpí poruchou porozumění. Dále uvedla, že má obtíže v navazování a udržení smysluplného hovoru a v důsledku toho má omezenou schopnost dorozumět se s okolím. 8. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný ve svém vyjádření zrekapituloval průběh správního řízení a vyjádřil názor, že v odvolacím řízení postupoval v souladu s právními předpisy. Vysvětlil, proč posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. 4. 2025 (dále jen „posudek posudkové komise“) považoval za úplný a přesvědčivý. 10. Žalovaný z posudku posudkové komise citoval pasáže obsahující zhodnocení zvládání základních životních potřeb orientace, stravování a péče o zdraví. Zdůraznil, že posudkovým kritériem není a nemůže být pouze tvrzení žadatele nebo pečující osoby, posudkovým kritériem není ani tvrzené nezvládání úkonů, jestliže tíže onemocnění toto neodůvodňuje. Poukázal na instrukci náměstkyně ministra práce a sociálních věcí č. 15/2016 o posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči (dále jen „instrukce č. 15/2016“) a shrnul principy hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby formulované v čl. 5 citované instrukce. 11. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Replika žalobkyně 12. Žalobkyně ve své replice ze dne 29. 8. 2025 uvedla, že žalovaný nedostatečně reagoval na její žalobní námitky stran základních životních potřeb stravování, péče o zdraví, orientace a komunikace. 13. K základní životní potřebě stravování žalobkyně uvedla, že žalovaný tuto potřebu redukuje pouze na technické aspekty přijímání potravy (použití příboru, vložení jídla do úst, pití z nádoby). Takový výklad je podle žalobkyně v rozporu s § 9 odst. 1 písm. d) zákona č. 108/2006 Sb. a přílohou č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., podle níž zvládání základní životní potřeby stravování zahrnuje krom manipulace s příborem a samotné konzumace též schopnost vybrat vhodnou stravu, nápoj, naservírovat je, rozdělit a zejména dodržovat dietní režim. Zdůraznila, že trpí těžkou protein-energetickou podvýživou, má předepsanou žlučníkovou dietu a dietní omezení při léčbě warfarinem. Uvedla, že pro poruchy paměti a kognitivní deficity nedokáže zajistit dietní režim, což je doloženo lékařskými zprávami. Upozornila, že podle zprávy z neurologické kliniky ze dne 19. 12. 2024 spí mnoho – někdy až 24 – hodin denně. To podle žalobkyně znemožňuje pravidelný stravovací režim (pětkrát až šestkrát denně), který jí byl doporučen ve zprávě z metabolické ambulance ze dne 10. 12. 2024. 14. K základní životní potřebě péče o zdraví žalobkyně uvedla, že přestože má dostačené motorické schopnosti k užití léku, není schopná samostatně zajistit dodržování komplexního léčebného režimu, což zahrnuje pravidelné užívání léků, dodržování dietních omezení a kontrolu zdravotního stavu včetně reakce na jeho případné změny. Dále uvedla, že i přes používání dávkovače a nastavení připomínek v mobilním telefonu stále zapomíná užívat léky. Vysvětlila, že když jí připomínka zazvoní u lékaře, nemůže lék ihned užít a následně po opuštění ordinace si již nevzpomene. Shrnula, že kognitivní potíže, únava a deprese jí znemožňují samostatnou péči o zdraví a dohled rodinných příslušníků je nezbytný. 15. K základní životní potřebě orientace žalobkyně uvedla, že si plete dny a hodiny, má poruchy regulace emocí a chování. Podotkla, že si musí vše zapisovat, a i podle posudkové komise dosáhla v testu MMSE (pozn. soudu: zkratka z anglického Mini Mental State Examination) pouze 22 bodů, což odpovídá lehké demenci. Tyto skutečnosti podle žalobkyně svědčí o narušení schopnosti orientace, zejména v čase a v každodenních situacích. Popsala, že se jí mnohokrát stalo, že jela na kontrolu do Prahy o den dříve, nebo naopak kontrolu zmeškala. Namítla, že žalovaný se s těmito jejími obtížemi nevypořádal, a že posudek posudkové komise je vnitřně rozporný a nepřezkoumatelný. Navrhla, aby byl posudek posudkové komise doplněn. 16. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaný ve svém vyjádření k žalobě reagoval jen na tři sporné základní životní potřeby a zcela přešel základní životní potřebu komunikace. Žalovaný se tak podle žalobkyně ve svém vyjádření nevypořádal se všemi žalobními námitkami, avšak soud by měl posoudit všechny žalobní body, popřípadě též uložit žalovanému, aby své vyjádření doplnil. K základní životní potřebě komunikace žalobkyně uvedla, že podle lékařských zpráv obtížně hledá slova a pomáhá si hledáním v dokumentaci a v lístcích. Posouzení věci soudem 17. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobkyně nesouhlas s takovým projednáním věci ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli byla řádně poučena o tom, že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas. 18. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c),