75 Az 3/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

75 Az 3/2025- 35 - text  9 75 Az 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobce: T. T. T., narozený dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Škopkem sídlem Dukelských hrdinů 59, 269 01 Rakovník proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2025, č. j. OAM-129/ZA-ZA11-HA13-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2025, č. j. OAM-129/ZA-ZA11-HA13-2025, jímž žalovaný rozhodl, že se žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. Žaloba 2. V žalobě žalobce předně namítl, že napadené rozhodnutí odporuje § 12 písm. a) a b), § 14 a § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. Podle žalobce žalovaný též neúplně zjistil skutkový stav, zjištěný skutkový stav nesprávně právně posoudil, přičemž napadené rozhodnutí označil za nepřezkoumatelné. Uvedl, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný měl pochybnosti o věrohodnosti některých částí jeho výpovědi, ale nespecifikoval kterých. Dodal, že není zřejmé, zda žalovaný považoval jeho tvrzení o účasti na demonstraci za věrohodné, resp. zda posoudil jako věrohodné tvrzení o demonstraci proti dvěma společnostem. Namítal, že mu byl dán prostor k vysvětlení jen některých nesrovnalostí, resp. z odůvodnění napadeného rozhodnutí není patrné, že by měl možnost se ke všem nesrovnalostem vyjádřit. 3. Za nesprávný označil závěr žalovaného, dle něhož by jakožto osoba, kterou by chtěl vietnamský režim uvěznit, z vlasti nevycestoval legálně a bez jakýchkoli potíží. Naopak podle žalobce je notorietou, že nedemokratické režimy někdy motivují nebo nutí nepohodlné občany, aby opustili svoji vlast a po případném návratu jim pak hrozí represe včetně uvěznění. Směrem k demonstracím uvedl, že z Informace Human Rights Watch ze dne 14. 5. 2024 vyplývá, že policie a další bezpečnostní složky použily proti demonstrantům nikoli nutnou a současně nepřiměřenou sílu, napadaly lidi a zatýkaly je, přičemž vláda v následujících letech nadále umlčovala kritiky. Z důvodu strachu z pronásledování pro zastávání politických názorů ve vlasti měl být aplikován § 12 písm. b) zákona o azylu. 4. Dle žalobce je zřejmé, že byl ze strany státní moci postižen v důsledku své účasti na demonstraci, neboť byl s odstupem času dvakrát vyslýchán a policisté mu sdělili, že se pokusí najít nějaké důkazy, aby ho zatkli. Tento skutkový stav měl být posouzen podle § 12 písm. a) zákona o azylu, protože žalobce je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. 5. Žalobce měl za to, že žalovaný v rámci rozhodování o udělení humanitárního azylu nevzal v úvahu konflikt s vietnamským režimem, když byl v důsledku své účasti na výše popsané demonstraci dvakrát vyslýchán a policisté mu sdělili, že se pokusí najít nějaké důkazy, aby ho zatkli. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by se žalovaný s uvedenou skutečností vypořádal a napadené rozhodnutí proto žalobce považoval za nepřezkoumatelné. 6. Podle žalobce je v jeho případě možné za politické přesvědčení a politickou aktivitu považovat výkon jeho politických práv a svobod, práva pokojně se shromažďovat a svobody projevu, jež realizoval svou účastí na demonstraci. Podotkl, že výkon uvedených politických práv byl příčinou jeho pronásledování ve Vietnamu. Za nepřiléhavou považoval žalovaným citovanou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Dodal, že po návratu do Vietnamu mu hrozí uvěznění, přičemž tento postup lze považovat za nelidské či ponižující zacházení. Žalobce měl za to, že splňuje zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě konstatoval, že napadené rozhodnutí je věcně správné, zákonné a přezkoumatelné. Podrobně se vypořádal se všemi žalobcem uvedenými důvody a vysvětlil proč je nelze považovat za azylově relevantní. Podle žalovaného jsou námitky žalobce proti odůvodnění napadeného rozhodnutí založeny na pouhém nesouhlasu s hodnocením důkazů provedeným správním orgánem. Žalobcův výklad skutečností označil za tendenční, účelový a izolovaný. K námitce ohledně neudělení humanitárního azylu žalovaný uvedl, že svůj závěr řádně odůvodnil a jeho správní uvážení nikterak nevybočilo z jeho rozhodovací praxe. Konstatoval, že sdělení žalobce ve svém souhrnu nevedly k předpokladům, jež by mohly být považovány za zdroj důvodných obav z pronásledování či vážné újmy. Ani doplňkovou ochranu žalobci neudělil, neboť na základě individuálního posouzení jeho případu neshledal přítomnost opodstatněných obav ze skutečného nebezpečí vážné újmy. Skutečnosti uvedené žalobcem ani po zohlednění shromážděných podkladových informací o zemi původu netvoří logický předpoklad vystavení žalobce riziku pronásledování či skutečného nebezpečí vážné újmy pro případ návratu do Vietnamu. Posouzení věci soudem 8. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobce i žalovaný shodně uvedli, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání. 9. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během jednoho měsíce ode dne doručení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 32 odst. 1 zákona o azylu. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 10. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o žalobě. Dne 31. 1. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice a dne 13. 2. 2025 poskytl údaje potřebné k této žádosti (za přítomnosti tlumočníka vietnamského jazyka). Konkrétně sdělil, že se narodil dne X v obci X (Vietnam), je vietnamské státní příslušnosti, bez vyznání a konkrétního politického přesvědčení a nebyl ani členem žádné politické strany či hnutí a nevyvíjel politickou aktivitu. Žalobce dále uvedl, že je ženatý a má dvě děti, které žijí ve Vietnamu. Z Vietnamu vycestoval letecky dne 17. 2. 2020 do Rumunska, kde byl asi měsíc. Z Rumunska pak přijel dne 7. nebo 8. 3. 2020 kamionem do České republiky. Cestovní doklad nemá, neboť mu jej vzal v Rumunsku v roce 2020 „zprostředkovatel“. Dříve disponoval rumunským vízem, které bylo platné do května 2020. V jiném státě mu vízum či povolení k pobytu nebylo uděleno. O mezinárodní ochranu dříve nikde nepožádal. Zmínil také, že je zdravý, přičemž nikdy nebyl trestně stíhán. O mezinárodní ochranu požádal z důvodu, že má ve Vietnamu dluhy. V České republice by chtěl zůstat a pracovat, aby mohl dluhy splatit. Ve Vietnamu se jednou v roce 2018 nebo 2019 účastnil demonstrace jako řadový účastník, a proto má obavu se do Vietnamu vrátit. 12. Do protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 13. 2. 2025 žalobce nejprve uvedl (za přítomnosti tlumočníka vietnamského jazyka), že má ve Vietnamu dluhy, a proto by chtěl v České republice pracovat, aby tyto dluhy mohl splatit. Zároveň má obavu, neboť se ve Vietnamu účastnil demonstrace. Sdělil též, že ve Vietnamu bydlel v obci X, kde stále žijí jeho děti, manželka, rodiče a sourozenci, kteří mají ekonomické potíže. S manželkou a dětmi je v pravidelném kontaktu. V České republice ani na území jiných států EU nemá žádné příbuzné. Dělá zde příležitostné práce u různých vietnamských zaměstnavatelů. K demonstraci sdělil, že byla proti zahraniční firmě, která stavěla stavbu v průmyslové zóně Formasa v obci Vung Ha Tinh a obci Ky Anh v provincii Ha Tinh. Lidé demonstrovali proti její činnosti, protože nedodržovala ochranu životního prostředí – vypustila odpady přímo do moře. Dodal, že se jedná o dvě zahraniční firmy, které staví dva objekty, ale konala se jen jedna demonstrace, a to v objektu Formasy. Přímo ve Formase pracoval, a tak věděl, že vypouštějí odpady. Demonstrace se konala v červenci 2018 a trvala 4 nebo 5 dnů. Ve Formase skončil koncem roku 2018 a poté si s manž