78 A 16/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 A 16/2025- 57 - text  10 78 A 16/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: D. H., narozený X státní příslušnost Slovensko t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice sídlem Náměstí Míru 55, 507 11 Valdice proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2025, č. j. OAM-6463-41/ZR-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2025, č. j. OAM6463-41/ZR-2025, jímž bylo podle § 87l odst. 1 písm. a), e) a f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušeno jeho povolení k trvalému pobytu a současně byl dle § 50 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců žalobci udělen výjezdní příkaz na 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, případně na 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Žaloba 2. Úvodem žaloby žalobce konstatoval, že napadené rozhodnutí považuje za „neadekvátní, nepřiměřené a bezohledné“. Následně popsal, že na území České republiky vyrůstal od 8 let a absolvoval zde také základní školu (tj. hovoří českým jazykem). Povolení k trvalému pobytu v České republice má žalobce již od roku 1998, resp. zde má veškeré své rodinné vazby. Po dovršení věku 23 let žalobce s družkou založil společnou domácnost a narodily se jim děti – dcera v roce 2015 a syn v roce 2022. K tomu žalobce uvedl, že se proto musí na území České republiky starat o rodinu a vychovávat děti. Bez trvalého pobytu však nebude moci na území pracovat či podnikat, a zajistit tak potřeby své rodiny (výživu a školné). Žalobce poté uznal, že se na území České republiky dopustil trestné činnosti, avšak za ni byl již potrestán, přičemž tedy napadené rozhodnutí považuje za nepřiměřené – resp. vedoucí k sociálnímu rozpadu rodiny, a to s dopadem na jeho děti. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný nejprve zrekapituloval uplatněnou žalobní argumentaci. Dále poukázal na procesní pasivitu, resp. celkovou nečinnost, žalobce v průběhu dotčeného správního řízení. Žalobce tedy dle žalovaného mohl a měl uplatnit skutková tvrzení uvedená v žalobě už v rámci správního řízení. 4. Následně žalovaný upřesnil, že měl žalobce trvalý pobyt na území České republiky udělen ode dne 22. 4. 2020. V minulosti mu byl sice trvalý pobyt již jednou udělen, avšak mu byl dne 17. 10. 2015 rozhodnutím žalovaného pravomocně zrušen, neboť žalobce závažným způsobem narušoval veřejný pořádek. V roce 2015 měl totiž žalobce už 13 záznamů v rejstříku trestů. Aktuálně má žalobce záznamů v rejstříku trestů 19, přičemž je ve výkonu trestu odnětí svobody. Byť tedy žalobce dostal v kontextu pobytu tzv. druhou šanci – tj. byl mu opětovně udělen trvalý pobyt, nadále páchal trestnou činnost, z čehož se podává značné riziko pro ohrožení veřejného pořádku i do budoucna. 5. Žalovaný pak konstatoval, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně zabýval rodinnými vazbami žalobce na území. K tomu doplnil, že z příkazu Magistrátu města Most č. j. MnM/021204/2024/OSČ-P/MA, mj. plyne, že žalobce dne 2. 11. 2023 svoji družku napadl, a to způsobem, že ji táhl za vlasy po schodech a když zůstala ležet na zemi, tak ji kopl do obličeje, čímž jí způsobil zranění, která si vyžádala ošetření v nemocnici. 6. Žalovaný též připomněl, že žalobci nebyl vysloven zákaz pobytu na území, a tudíž jako občan Evropské unie trvalý pobyt k práci a pobytu na území České republiky nepotřebuje. Upozornil také na fakt, že žalobce dle dostupných veřejných evidencí na území nikdy nepodnikal a je dlouhodobě nezaměstnaný. Sociální situace žalobce je přitom dle žalovaného následkem jím páchané trestné činnosti (19 odsouzení). Zmínil také, že zrušení trvalého pobytu nelze považovat za další trest – jedná se toliko o správní opatření, resp. důsledek pravomocného odsouzení žalobce. 7. Dále žalovaný doplnil, že děti žalobce jsou občany České republiky, a tudíž v rámci veřejného školství žádné školné neplatí. 8. Napadené rozhodnutí tedy žalovaný shledal zcela přiměřeným a zákonným. Replika žalobce 9. V podané replice žalobce nejprve uvedl, že ve správním řízení nereagoval z důvodu, že jako osoba bez příjmů neměl finanční prostředky na poštovní známku. Vyjádření žalovaného pak v tomto ohledu považoval za zpochybnění práva na podání žaloby ke správnímu soudu. Dále žalobce k poukazu žalovaného na příkaz Magistrátu města Most č. j. MnM/021204/2024/OSČ-P/MA popsal, že jeho družka ve věci nebyla k rodinným vazbám vyslechnuta, přičemž si již odpustili a jsou stále rodiči jejich dětí (družka žalobce se ostatně připojila k jeho žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody). Doplnil také, že „k hádkám po nevěře a cizoložství může z psychické nepříčetnosti dojít, i k násilí“. Žalovaný se tak dle žalobce ve správním řízení s danou věcí nesprávně vypořádal. Posouzení věci soudem 10. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tím výslovně souhlasili. 11. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty 30 dnů po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci zjištěny nebyly. 12. Soud po přezkoumání skutkového i právního stavu věci a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. S ohledem na obsah a formulaci žalobní argumentace soud zároveň zdůrazňuje, že správní soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční a koncentrační. Od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tudíž oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud nesmí nahrazovat jeho projev vůle a vyhledávat vady napadeného správního aktu. Jinak řečeno, žalobce je povinen jím spatřované důvody nezákonnosti žalovaného rozhodnutí v žalobě explicitně uvést a vymezit tím soudu rozsah kontroly správního rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2007, č. j. 8 Afs 55/2005-74, ze dne 30. 4. 2012, č. j. 4 As 5/2012-22, nebo ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Afs 216/200663). Jestliže žalobní bod nadepsaným požadavkům vyhovuje, pak je projednání způsobilý v té míře obecnosti, v níž je formulován, popř. v průběhu řízení dále doplněn (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 As 73/2006-121). Obsah, rozsah a kvalita žalobní argumentace tak předurčují obsah a rozsah následného soudního rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2022, č. j. 1 Afs 142/202249). K tomu soud poukazuje také na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/200878, v němž bylo konstatováno, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej.“ Soud přitom není povinen ani oprávněn (spekulativně) domýšlet argumenty za žalobce či dohledávat důkazní prostředky svědčící v jeho prospěch. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta žalobce (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/2011-95, ze dne 27. 10. 2010, č. j. 8 As 22/2009-99, ze dne 18. 6. 2008, č. j. 7 Afs 39/2007-46, ze dne 17. 12. 2008, č. j. 7 As 17/2008-60, nebo ze dne 20. 9. 2022, č. j. 4 Afs 306/2020-70). 14. Podle § 87l odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ministerstvo rozhodnutím zruší povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení a) ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, není-li zahájeno řízení o správním vyhoštění, e) byl pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo f) byl soudem České republiky v nejméně 3 případech pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, za podmínky, že od právní moci posledního od