4 Azs 48/2024 — Nejvyšší správní soud

78 A 17/2025- 39 - text  20 č. j. 78 A 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobkyně: T. K. D. D., narozená dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2025, č. j. MV-117946-4/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného 16. 9. 2025, č. j. MV-117946-4/SO-2025, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“), ze dne 2. 6. 2025, č. j. OAM-7665-10/DP-2025, kterým byla podle § 46 odst. 2 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území, neboť nesplňuje podmínky pro udělení dlouhodobého pobytu. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě nejprve zrekapitulovala, že byla držitelkou dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území České republiky s platností od 13. 1. 2025 do 31. 3. 2025, přičemž o něj dříve požádala z důvodu rizikového porodu a následné péče o narozené dítě. Dne 28. 1. 2025 se jí narodil syn, o kterého stále osobně pečuje, a proto dne 26. 3. 2025 podala (novou) žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území, neboť v době platnosti nadepsaného (dřívějšího) víza vydaného za účelem péče o narozeného syna nemohla z území České republiky vycestovat. 3. Následně žalobkyně namítla, že správní orgány v rozporu se zásadou materiální pravdy ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), nezjistily skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zejména neobjasnily možnost žalobkyně vycestování z území České republiky a nezjistily skutkové okolnosti významné pro vymezení zásahu do jejího práva na respektování soukromého a rodinného života a nejlepšího zájmu jejích nezletilých dětí. Správní orgány tak ve věci dospěly k nesprávnému a nedostatečně odůvodněnému právnímu závěru o nesplnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území České republiky. 4. Dále žalobkyně uvedla, že v jejím případě trvaly důvody, pro které jí bylo dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území uděleno, jelikož i po uplynutí jeho platnosti osobně pečovala o tři nezletilé děti, přičemž s ohledem na vykonávanou péči, předchozí rizikové těhotenství a věk nejmladšího dítěte nemohla sama ani spolu s nejmladším dítětem vycestovat z území České republiky. Správní orgány sice dovodily, že nezletilé děti ve věku jejího nejmladšího syna jsou schopny cestovat i na velké vzdálenosti, nicméně své závěry neopřely o žádné konkrétní podklady či důkazy a současně nezjišťovaly možnost vycestování právě jejího nezletilého syna. Namítla, že OAMP své závěry o možnosti cestování opřel jak o pravidla leteckých společností, tak o názor pediatrů, avšak ty nebyly součástí správního spisu a ani nebyly blíže specifikovány v napadeném rozhodnutí. Na podporu své argumentace odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2022, č. j. 7 Azs 405/2021-34. S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2022, č. j. 5 Azs 230/2020-43, pak žalobkyně podotkla, že v řízení, v němž figuruje nezletilé dítě, jsou na správní orgán kladeny zvýšené požadavky na zjištění skutkového stavu. Uvedla, že nemožnost vycestování, v kontextu možných zdravotních komplikací u nezletilého dítěte a velkou vzdálenost, měly správní orgány ověřit provedením důkazů z moci úřední, případně měly žalobkyni alespoň vyzvat k doložení dokladů či poskytnutí jiné formy součinnosti, např. provedením jejího výslechu či výslechu jejího manžela. 5. Žalobkyně dále namítla, že správní orgány nedostatečně posoudily přiměřenost dopadu namítaného rozhodnutí do práva na respektování soukromého a rodinného života zaručeného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a nejlepšího zájmu jejích tří nezletilých dětí chráněného čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. 6. V tomto ohledu též konstatovala, že okolnosti její pobytové situace jsou atypické. Na území České republiky pobývá od roku 2018 za účelem společného soužití s jejím manželem, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu a pobývá zde od roku 2010. V roce 2020 za nimi přicestovaly jejich děti (ročníky narození X a X), které zde plní povinnou školní docházku. V roce 2023 nebylo celé rodině prodlouženo pobytové oprávnění v důsledku pochybení jejich tehdejšího zmocněnce. Od té doby se rodina žalobkyně nachází v nejisté pobytové situaci, kterou se snaží vyřešit, jelikož zde má veškeré sociální a rodinné zázemí. Dne X se jí narodil nejmladší syn. 7. Žalobkyně měla též za to, že argumentace žalovaného je ohledně posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobkyně nedostatečná, paušální a obecná. Současně zopakovala, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, neboť správní orgány nezjišťovaly nejlepší zájem jejích nezletilých dětí. Následně zmínila, že se správní orgány nevěnovaly námitce stran hrozby dlouhodobého či trvalého přesídlení celé rodiny. Rovněž namítla, že žalovaný neověřil stav soudního řízení ve věci jí uložené povinnosti opustit území, přičemž v obou řízeních vyvstala shodná otázka přiměřenosti rozhodnutí. Dodala, že rozhodnutí o povinnosti vycestovat z území bylo zrušeno rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2025, č. j. 3 Azs 194/2024-54. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Úvodem vyjádření zrekapituloval pobytovou historii žalobkyně a její rodiny, přičemž plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že se nejmladší dítě žalobkyně narodilo v době, kdy již nikdo z jejích rodinných příslušníků neměl platné povolení k pobytu na území. Dle názoru žalovaného pak podaná žaloba nepřináší žádnou novou argumentaci. Žalovaný též konstatoval, že byl v předmětném řízení zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Nemožnost vycestování syna žalobkyně narozeného dne 28. 1. 2025 nebyla ve věci prokázána. OAMP se zabýval možnostmi cestování novorozeňat leteckou dopravou, přičemž nezjistil žádné skutečnosti, které by z tohoto hlediska vycestování nejmladšího dítěte žalobkyně bránily. Pokud vycestování dítěte měly bránit nějaké konkrétní okolnosti, bylo na žalobkyni samotné, aby takové skutečnosti uvedla. Žalovaný také doplnil, že žalobkyně v namítaném řízení neuvedla, v čem konkrétně spatřuje atypičnost jejího případu. Jedná-li se poté o míru integrace nezletilých dětí do české společnosti, ta se sice zvyšovala plynutím času, avšak v době, kdy rodina žalobkyně na území pobývala již neoprávněně. Důvody nevyhovění dřívější žádosti rodiny žalobkyně o prodloužení dlouhodobého pobytu zároveň nebyly předmětem dotčeného řízení. Žalovaný zmínil, že v tomto případě již nikdo z rodinných příslušníků žalobkyně nedisponoval platným pobytovým oprávněním; ve Vietnamu není válečný stav a život ani zdraví rodiny žalobkyně není nijak ohrožen. Žalovaný následně shrnul, že ze spisového materiálnu ani z námitek žalobkyně nevyplývaly žádné okolnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat na nemožnost pobytu rodiny v domovském státě. Skutečností, že se na území České republiky žalobkyni narodilo dítě, a to už v době neoprávněného pobytu jeho rodičů, nelze podle žalovaného odůvodňovat povolení k pobytu pětičlenné rodině, neboť by to zcela popřelo smysl zákona o pobytu cizinců. Ústní jednání 9. Žalobkyně při jednání soudu, které bylo nařízeno na den 12. 5. 2026, prostřednictvím svého právního zástupce plně odkázala na argumentaci obsaženou již v podané žalobě. Uvedla, že důvody nemožnosti jejího vycestování z území i nadále trvají, přičemž měly správní orgány řádně zjistit skutkový stav. Dle žalobkyně pak nebyla správně posouzena přiměřenost namítaného rozhodnutí ani otázka nejlepšího zájmu jejích nezletilých dětí. Zmínila též, že daný případ je značně atypický. Závěrem poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2025, č. j. 8 Azs 99/2023-65, s tím, že zde byla řešena otázka nepřiměřenosti vycestování z území a možnosti požádat o vízum za účelem strpění pobytu podle § 33 zákona o pobytu cizinců. 10. Žalovaný se z účasti na jednání soudu písemně omluvil a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti, přičemž plně odkázal na obsah svého vyjádření k žalobě. Soud proto podle § 49 odst. 3 zákona č. 150/