78 Ad 13/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 Ad 13/2025- 54 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]10 78 Ad 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: Bc. P. V., narozený X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 117,50 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2025, č. j. X, jímž byly podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 2. 2025, č. j. X, kterým bylo rozhodnuto o tom, že byl žalobci podle § 56 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), ode dne 20. 2. 2025 odňat invalidní důchod. Současně se žalobce domáhal, aby soud žalované uložil povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. V předmětné žalobě žalobce nejprve zrekapituloval dosavadní průběh projednávané věci, přičemž upozornil na konkrétní zdravotní komplikace, které se negativně promítají do jeho pracovního života. 3. Následně žalobce namítl, že v dotčeném správním řízení nebyl jeho zdravotní stav posouzen správně a úplně. Posudek o invaliditě Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) v námitkovém řízení totiž dle názoru žalobce bagatelizuje dopad jeho psychických obtíží na pracovní schopnost a nebere v úvahu funkční omezení, která jsou potvrzena lékařskými zprávami. Byť byla u žalobce konstatována smíšená porucha osobnosti, nedošlo ke zohlednění symptomů, které jej zásadně omezují v práci i v sociálním prostředí. Podle žalobce tudíž nedošlo ke zjištění úplného skutkového stavu (§ 3 správního řádu), neboť žalovaný nevycházel ze všech dostupných podkladů a neprovedl nové komplexní vyšetření. Zdravotní stav žalobce se přitom nezlepšil natolik, aby odůvodnil odejmutí invalidity (resp. se kombinace jeho psychických a fyzických obtíží v posledních letech naopak zhoršila). Dle žalobce jsou tak v jeho případě nadále naplněny podmínky pro invalidní důchod prvního stupně. 4. Žalobce též zmínil, že mu nebyl doručen posudek IPZS v námitkovém řízení, přičemž se tak k jeho závěrům neměl možnost vyjádřit. Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě úvodem popsala průběh daného správního řízení a obsah žalobních námitek, přičemž také odkázala na pro věc relevantní právní úpravu. Následně uvedla, že žalobce fakticky nesouhlasí s medicínským posouzením svého zdravotního stavu. Žalovaná proto navrhla provedení důkazu odborným lékařským posouzením žalobcova zdravotního stavu posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „MPSV") dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). Pro případ, že posudkovou komisí MPSV nebude prokázána invalidita žalobce, pak žalovaná navrhla zamítnutí podané žaloby. Vyjádření žalobce 6. Žalobce v písemném vyjádření se ve věci ze dne 22. 1. 2026 toliko konstatoval, že s posudkem posudkové komise MPSV ze dne 12. 1. 2026 souhlasí. Další vyjádření žalované 7. Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 3. 2. 2026 nejprve obsáhle popsala zjištění k osobě žalobce týkající se jeho studia, pracovních činností a zájmů. Dále zrekapitulovala historický průběh správních řízení o invaliditě žalobce s tím, že byl uznán invalidním v prvním stupni od roku 2017. Připomněla, že na rozdíl od posudků o invaliditě IPZS pořízených v průběhu dotčeného správního řízení, byl žalobce posudkem posudkové komise MPSV ze dne 12. 1. 2026 uznán i nadále invalidním v prvním stupni. 8. Podle názoru žalované byly dřívější posudky o invaliditě žalobce z let 2017 a 2019 posudkově nadhodnocené, přičemž byl tento stav napraven až posudky o invaliditě IPZS ze dne 29. 1. 2025 a ze dne 14. 4. 2025. Dle žalované u žalobce nebylo doloženo středně těžké funkční postižení, ať už z oblasti neurotických poruch, či poruchy osobnosti. Důkazem pro malý dopad na společenské fungování jsou podle žalované „čilé“ sportovní aktivity žalobce a bezproblémové navazování obchodních vztahů. Rovněž nutnost pouze minimální udržovací léčby dle názoru žalované dokládá pouze lehkou funkční poruchu. Samotné časté změny zaměstnavatelů pak nejsou důkazem duševní poruchy žalobce. K tomu žalovaná doplnila, že se jí přerušení živnosti žalobce ode dne 11. 7. 2025 jeví jako účelové, nesouvisející s jeho zdravotním stavem. Žalovaná proto soudu „navrhla zvážit“ vypracování revizního posudku jinou posudkovou komisí MPSV. Replika žalobce 9. Žalobce v replice ze dne 4. 2. 2026 upozornil na fakt, že pokud žalovaná ve veřejných registrech zjistila internetový obchod „X“ (X), XA, pak se jednalo o jinou osobu a doménu než v případě žalobce, který v minulosti vlastnil dnes již neprovozovanou doménu XB. Posouzení věci soudem 10. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaná nesdělila do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byla ve výzvě výslovně poučena, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání uděluje. 11. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 12. Soud zároveň v projednávaném případě rozhodoval ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. pouze na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit a které jsou jim známy, přičemž tedy ve svém hodnocení vycházel jednak z protokolu o jednání posudkové komise MPSV ze dne 12. 1. 2026 a z posudku této posudkové komise z téhož dne, který nechal soud vypracovat pro účely předmětného soudního řízení (pozn. soudu – oběma účastníkům byly nadepsané dokumenty doručeny dne 22. 1. 2026), a jednak z kompletního správního spisu vedeného v řešeném případě žalovanou. 13. V daném kontextu pak soud pro úplnost upozorňuje, že ve věci neprováděl pro zjevnou nadbytečnost žalobcem navržené dokazování (dle § 52 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 s. ř. s.) napadeným a prvostupňovým rozhodnutím, námitkami žalobce ze dne 27. 2. 2025, posudky o invaliditě v námitkovém a prvostupňovém řízení ze dne 14. 4. 2025 a 29. 1. 2025, zdravotnickou dokumentací Psychiatrie Hnídek, Krizového centra RIAPS, Psychiatrie INEP, Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a Psychologické ambulance Varnsdorf, dále lékařskými zprávami z Kožní ambulance Rumburk, daňovým přiznáním žalobce za rok 2024 a seznamem zaměstnavatelů a dob pojištění žalobce včetně jeho vedení na Úřadu práce, tj. listinami připojenými k podané žalobě, které jsou součástí správního spisu, neboť obsah spisové dokumentace nelze bez dalšího považovat za důkaz. Vychází-li soud ve správním soudnictví z údajů a listin obsažených ve správním spisu, nejedná se o dokazování ve smyslu výše odkazovaného ustanovení s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015-56, ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, nebo ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 68/2011-75). Vyplývá to ze samotné podstaty řízení ve správním soudnictví, které je přezkumným řízením řízení správního, přičemž správní spis je obrazem a výsledkem správního řízení, dokládající skutkový stav, který tu byl v době rozhodování žalované (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2019, č. j. 3 Afs 194/2017-25). 14. Stejně tak soud shledal nadbytečným provádět dokazování (dle § 52 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 s. ř. s.) lékařskou zprávou a výsledky laboratorních testů z Alergoimunologie Rumburk, potvrzením o ukončení pracovního poměru žalobce u společ