78 Ad 25/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 Ad 25/2025- 32 - text  17 78 Ad 25/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: L. J., narozený X bytem X zastoupený Mgr. Gabrielou Šťastnou, advokátkou sídlem Hradiště 97/4, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2025, č. j. MPSV-2025/188738-916, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2025, č. j. MPSV-2025/188738-916, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) ze dne 14. 4. 2025, č. j. 49418/2025/MOS (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím přitom byl žalobci podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“), přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně (I. stupeň závislosti – lehká závislost) od prosince 2024 s tím, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá čtyři základní životní potřeby, a sice orientaci, komunikaci, osobní aktivity a péči o domácnost. Žaloba 2. V předmětné žalobě žalobce nejprve uvedl, že se odvolací orgán nedostatečně vypořádal s jeho odvoláním, jelikož nebyl řádně posouzen jeho zdravotní stav, a napadené rozhodnutí tudíž bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Konstatoval, že se správní orgány obou stupňů shodly na tom, že žalobce nezvládá čtyři základní životní potřeby, přičemž jako nezvládnuté shodně uznaly základní životní potřeby orientace, osobní aktivity a péči o domácnost. Podle prvostupňového posudku posudkového lékaře žalobce dále nezvládal komunikaci, avšak dle posudkového závěru posudkové komise v odvolacím řízení namísto toho nezvládal péči o zdraví. Žalobce měl za to, že žalovaný tento rozdíl mezi závěry posudků dostatečně nevysvětlil. 3. Žalobce se poté vymezil proti závěrům odborné lékařky z oboru oftalmologie MUDr. L. P., PhD., s níž posudková komise konzultovala jeho zdravotní stav, že se u něj „jedná o omezené periferní vidění se zachovalou zrakovou ostrostí“. Měl za to, že posudková komise za daného stavu pochybila, pokud jej nepozvala na jednání či ho nevyzvala k doplňujícímu vyšetření. Dodal, že nevidí ostře „ani před sebe“, přičemž používá dioptrické brýle, ale vzhledem ke specifické vadě (jedno oko vidí lépe na dálku a druhé na blízko) je téměř nemožné najít vhodné brýle, s nimiž by mohl zvládat základní životní potřeby v přijatelném standardu. Obecně přitom poukázal na lékařské zprávy MUDr. I. K. (oční lékařka), které dle jeho názoru zpochybňují posudek v odvolacím řízení. Zmínil též, že jeho praktická nevidomost vyplývá i z posudku o invaliditě ze dne 23. 4. 2025, kterým byl žalobce uznán invalidním ve třetím stupni. 4. Následně se žalobce ztotožnil se závěrem posudkového lékaře MUDr. J. Š., Ph.D., dle něhož není schopen zvládat potřebu komunikace, neboť mobilní telefon je schopen používat pouze pro hovory, zprávy není schopen psát a delší zprávy ani číst. Počítač už není schopen používat. Podepsat se zvládne jen pokud je mu místo na papíře přesně ukázáno, jelikož ztrácí orientaci v prostoru (tj. i na papíře či ve čtené zprávě). Poznamenal, že dle instrukce náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů MPSV č. 15/2016 (dále jen „instrukce č. 15/2016“) může k neschopnosti komunikace (neschopnost produkovat psanou zprávu) vést praktické nebo úplná nevidomost obou očí. Z důvodu chybného posouzení rozsahu postižení jeho zraku posudkovou komisí mu však nebyla uznána tato potřeba jako nezvládnutá. 5. Žalobce také uvedl, že není schopen samostatně s v přijatelné standardu zvládat základní životní potřebu oblékání a obouvání. Zejména není schopen provést kontrolu, zda se správně a vhodně oblékl, neboť se s ohledem na zrakové postižení nedokáže zkontrolovat v zrcadle, což k jeho námitce posudková komise nijak nezohlednila. Taktéž není schopen rozpoznat skvrny na oblečení. Špatné prostorové vidění má za následek i ztrátu orientace a rovnováhy při sehnutí k nazouvání bot a zavázání tkaniček. Tato činnost je tak pro něj náročnější a trvá déle než u zdravých osob. Dodal, že dle instrukce č. 15/2016 může k neschopnosti zvládat oblékání a obouvání dojít při praktické a úplné nevidomosti obou očí. 6. Namítl, že se špatné prostorové vidění a ztráta orientace projevují i ve zvládání tělesné hygieny, neboť jakékoliv náročnější pohyby např. ve sprše hrozí ztrátou rovnováhy a pádem. Napadené rozhodnutí pak podle žalobce nereflektuje, že je u něj riziko ztráty rovnováhy vyšší než u zdravých osob. Doporučenou sedačku do sprchy přitom má, avšak ta jeho potíže neřeší. Dodal, že s ohledem na postižení zraku má též sníženou schopnost kontroly např. při holení. 7. Žalobce dále poukázal na dikci § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“), přičemž doplnil, že aby si zachoval alespoň zbytky zraku a zcela neoslepl, tak se musí vyvarovat jakékoliv fyzické námahy i většího stresu. Tuto skutečnost však posudková komise při zvládání jednotlivých životních potřeb nijak nezohlednila. 8. Uvedl také, že se u organizace Tyfloservis, o. p. s., v Ústí nad Labem informoval o možnostech stran pomůcek pro zvládání komunikace, ale bylo mu řečeno, že jsou finančně náročné a není na ně možné získat příspěvek od státu. Ve věci tak měla být dle žalobce zhodnocena i jeho (finanční) možnost si takové facilitátory obstarat. 9. Žalobce tedy shrnul, že základním pochybení posudkové komise v odvolacím řízení bylo přijetí závěrů MUDr. L. P., Ph.D., která zpochybnila skutečnost, že je prakticky slepý, a to na základě nepodložené domněnky, že žalobce chybně spolupracoval při vyšetření. Pokud byl tedy jeho zdravotní stav chybně posouzen, pak tato skutečnost vedla i k nesprávnému posouzení zvládání základních životních potřeb a k nedostatečnému vypořádání odvolacích námitek žalobce. Závěrem žalobce konstatoval, že žalovaný v řešeném případě porušil zásady správního řízení plynoucí z § 2 odst. 4, § 3, § 50 odst. 4 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný ve svém vyjádření úvodem zrekapituloval průběh správního řízení ve věci, přičemž navrhl podanou žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Uvedl, že posudková komise zasedala v odborném složení a zdravotní stav žalobce byl s ohledem na jeho charakter konzultován též s odbornou lékařkou – oftalmoložkou. Posudková komise se pak ve věci vyrovnala s úplnou (předloženou) podkladovou dokumentací, přičemž ji vyhodnotila individuálně ve vztahu ke všem posudkovým kritériím – posuzovaným základním životním potřebám, resp. i v kontextu uplatněných odvolacích námitek. Zmínil také, že vzhledem k úplné a objektivní podkladové dokumentaci, v daném případě nebyla osobní přítomnost žalobce u jednání posudkové komise potřebná. Napadené rozhodnutí poté žalovaný označil za přezkoumatelné, zákonné a skutkový stav za dostatečně zjištěný. K namítaným životním potřebám žalovaný v podrobnostech odkázal na závěry obsažené v posudku posudkové komise, resp. poukázal na důvody, pro které byly tyto hodnoceny jako zvládnuté. Žalovaný následně uzavřel, že posudková komise na základě vyjádření odborné lékařky MUDr. L. P., Ph.D., ve věci vyšla z faktu, že se u žalobce nejedná o osobu s praktickou nebo úplnou nevidomostí obou očí. Zdůraznil přitom, že hodnocení zdravotního stavu pro účely příspěvku na péči je věcí čistě odborně medicínskou. Replika žalobce 11. V podané replice žalobce uvedl toliko, že vyjádření žalovaného nereflektuje uplatněné žalobní námitky. K odbornosti MUDr. L. P., Ph.D. (oftalmoložky) poté dodal, že právě ona měla zabránit tomu, aby byla zdravotní dokumentace žalobce hodnocena pouze tzv. „od stolu“, bez potřebných vyšetření. Posouzení věci soudem 12. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili. V kontextu nadepsaného ustanovení s. ř. s. přitom soud ve věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit a které jsou jim známy. 13. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí