78 Ad 31/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 Ad 31/2025- 42 - text  17 78 Ad 31/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: M. G., narozený X bytem X zastoupený obecnou zmocněnkyní M. Š. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2025, č. j. MPSV-2025/191786-916, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2025, č. j. MPSV-2025/191786-916, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) ze dne 27. 1. 2025, č. j. 32182/25/UL, jímž byl žalobci přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 11. 2024 do 30. 11. 2027. Žaloba 2. V předmětné žalobě žalobce nejprve zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení, přičemž konstatoval, že je napadené rozhodnutí v rozporu se zákonem, a to zejména s § 2, § 3, § 36, § 50 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), ve spojení s § 34 a § 34b zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (dále jen „zákon č. 329/2011 Sb.“), ve spojení s přílohou 4 vyhlášky č. 388/2011 Sb. Následně namítl, že je napadené rozhodnutí nezákonné, neboť bylo vydáno na základě nepřesvědčivého a mezerovitého posudku posudkové komise MPSV (dále jen „posudková komise“), a to při současném porušení zásady volného hodnocení důkazů a opomenutí stanoviska žalobce. K tomu žalobce doplnil, že žalovaný posudek posudkové komise nehodnotil z hlediska jeho přesvědčivosti a věrohodnosti. Odůvodnění napadeného rozhodnutí tak podle názoru žalobce postrádá konkrétní úvahy stran vypořádání jeho odvolacích námitek a bagatelizuje zdravotní postižení žalobce (zejména ve vztahu ke schopnosti orientace a pohyblivosti), přičemž toliko ve věci přebírá posudkové hodnocení posudkové komise. Uvedl též, že žalovaný neřešil rozpory mezi dvěma posudky posudkové komise vypracovanými téhož dne, z nichž jeden byl podkladem pro napadené rozhodnutí, zatímco druhý byl vypracován pro účely řízení o příspěvku na péči. 3. Za zásadní vadu napadeného rozhodnutí poté žalobce považoval to, že žalovaný posuzoval jeho nárok podle § 34 zákona č. 329/2011 Sb., aniž by zohlednil dovětek zákonné definice „včetně osob s poruchou autistického spektra“ uvedený v odst. 2 až 4 odkazovaného ustanovení. Z podkladové zdravotnické dokumentace přitom vyplývá, že žalobce trpí poruchou autistického spektra – Aspergerovým syndromem. Tato diagnóza tedy nebyla ve správním řízení řádně posouzena, ačkoliv představovala nejvýznamnější funkční dopad na jeho schopnost orientace. 4. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že náležitosti odůvodnění rozhodnutí správního orgánu jsou upraveny v § 68 odst. 3 správního řádu. Opětovně namítl, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nevypořádal s funkčními důsledky poruchy autistického spektra. Žalovaný měl přitom ve věci odstranit rozpory medicínského zhodnocení poruchy autistického spektra; v tomto ohledu byl posudek posudkové komise neúplný a nepřesvědčivý. Nadto žalobce zmínil, že Instrukce MPSV č. 2/2016, pro účely posouzení nároku na průkaz OZP u poruch autistického spektra neakcentuje relevanci vyšetření klinickým psychologem. Poukázal také na § 8 odst. 6 zákona č. 329/2011 Sb., podle něhož má vyšetření klinickým psychologem pouze fakultativní povahu. 5. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že „žádosti žalobce o uznání invalidity v roce 2022 nebylo vyhověno“, pak se dle jeho názoru jednalo o nepřezkoumatelný závěr, neboť v tomto ohledu nebylo ani naznačeno, z jakých podkladů bylo toto sdělení zjištěno, nadto je dané tvrzení v hrubém rozporu se skutečným stavem. K tomu žalobce zrekapituloval, že mu byl původně přiznán invalidní důchod v roce 2024; nyní je invalidním ve třetím stupni, což má též přímý funkční důsledek stran pohyblivosti a orientace. Shora citovaná nesprávnost tak dle žalobce činí napadené rozhodnutí, resp. podkladový posudek, rovněž nesprávným. 6. Žalobce upozornil i na nepřesvědčivost podkladů pro vydání napadeného rozhodnutí. Zmínil přitom, že byl posudkovým hodnocením označen za polymorbidního pacienta (tj. s celou škálou zdravotních postižení). Namítl mezerovitost závěru posudkové komise o tom, že trpí lehkou mentální retardací, neboť tato diagnóza dle jeho tvrzení nevyplývá ze zprávy jeho ošetřujícího psychiatra MUDr. E. P. Stanovení nosné diagnózy pro účely nároku na průkaz OZP v podobě mentální anorexie v terénu lehké mentální retardace zároveň považoval za nepřesvědčivé, jelikož absentovalo zhodnocení poruchy autistického spektra a úzkostné poruchy. Posudková komise tedy nehodnotila zdravotní stav žalobce komplexně. Žalobce dodal, že se u něj jedná minimálně o středně těžkou autistickou poruchu (nikoliv mírný stupeň se zachovalou přiměřenou komunikací a chováním v obvyklých situacích) a dále o závažnou poruchu komunikace a zesílené úzkostné poruchy. Posudek posudkové komise tudíž žalobce považoval za mezerovitý, neboť nad rámec hodnocení mentální anorexie a lehké mentální retardace posudková komise dle jeho názoru nehodnotila jeho ostatní onemocnění a duševní poruchy. Závěr obsažený v posudku posudkové komise, že žalobce netrpí Aspergerovým syndromem byl pro něj současně překvapivý, resp. popírající závěry ošetřujících psychiatrů. 7. Dále žalobce namítl, že posudková komise neprovedla jeho osobní lékařské vyšetření, ačkoliv se ve věci zásadně odchýlila od podkladové zdravotnické dokumentace. Neprovedení vyšetření bez jakéhokoli odůvodnění přitom žalobce považoval za postup v rozporu s Instrukcí MPSV č. 2/2016, podle které má být zdravotní stav posuzované osoby objektivizován tak, aby nevznikaly důvodné pochybnosti o skutečném stavu. 8. Závěrem žalobce namítl, že povinností posuzujících lékařů bylo ze zdravotnické dokumentace zjistit konkrétní omezení s dopadem na jeho schopnost orientace a pohyblivosti, tato omezení subsumovat pod příslušné symptomy těžkého funkčního postižení vymezené právními předpisy a zohlednit jeho polymorbiditu, tedy souběh a vzájemné působení více zdravotních postižení. V této souvislosti odkázal na čl. 4 odst. 9 Instrukce MPSV č. 2/2016, podle něhož je nezbytné objektivizovat funkční dopad zdravotního postižení a prokázat jej příslušným funkčním vyšetřením. Podle žalobce posudková komise této povinnosti nedostála, neboť nezhodnotila charakter nejvýznamnějších onemocnění, opomenula dopady na jeho funkční schopnosti a neprovedla vlastní funkční vyšetření při jednání. 9. Žalobce uvedl, že pokud by posudková komise jeho zdravotní stav a zejména dopady poruch autistického spektra a dalších duševních poruch na schopnost orientace úplně a přesvědčivě objektivizovala, odpovídal by jeho stav těžkému funkčnímu postižení orientace podle odst. 2 písm. h) [pozn. soudu – pravděpodobně myšleno písm. m)] přílohy č. 4 vyhlášky č. 388/2011 Sb., charakterizovanému častými závažnými poruchami komunikace a orientace v exteriéru, včetně středně funkčního typu autismu. Doplnění žaloby 10. Dne 22. 12. 2025 bylo zdejšímu soudu doručeno doplnění žaloby, ke kterému byla připojena zpráva z psychologického vyšetření ze dne 12. 12. 2025, vypracovaná Mgr. E. Ch., psycholožkou ve zdravotnictví, pod supervizí Mgr. V. R., klinické psycholožky, s tvrzením, že forma zdravotního postižení žalobce byla aktuálně hodnocena jako více závažná, než dle dosavadní diagnostiky, což by tedy mělo vést samo o sobě k přiznání nároku na průkaz s označením ZTP/P. Tato zpráva podle názoru žalobce též potvrdila diagnózu poruchy autistického spektra, která vzniká již v dětství – tj. trpěl jím i ke dni vypracování posudku posudkové komise. Žalobce rovněž zmínil, že u poruchy autistického spektra daná zpráva nově uvedla těžké postižení v podobě nízkofunkčního dětského autismu, zatímco dříve byl stav popisován jako Aspergerův syndrom. V oblasti intelektových schopností byla současně uvedena středně těžká mentální retardace s IQ 44, namísto dřívějšího závěru o lehké mentální retardaci či pouze snížených mnestických a intelektových funkcích. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul průběh dosavadního správního řízení a navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Uvedl, že rozhodnutí úřadu práce nepovažoval za nezákonné či nepřezkoumatelné, a proto pokračoval v odvolacím řízení, v jehož rámci si vyžádal posudek posudkové komise. Tato komise jednala v odborném složení za účasti posudkového lékaře i specialisty z oboru psychiatrie; žalovaný proto považoval posudek ze dne 25. 8. 2025 za odborný, stěžejní a úplný podklad pro napadené rozhodnutí. Posudková komise přitom měla k dispozici dostatečnou zdravotní dokumentaci, včetně odborných lékařských zpráv i dokumentace praktického lékaře, přičemž zdravotní s