5 As 56/2009 — Nejvyšší správní soud

10 A 149/2010- 74 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]10 A 149/2010-74 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní žalobců: a) Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, se sídlem Cejl 48/50, IČ 67010041, b) Unie pro řeku Moravu, se sídlem Hrubá Voda 10, IČ 60552417, zast. M. M., obecným zmocněncem proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, nábř. Ludvíka Svobody 12, Praha 1, zast. Mgr. Danem Modlitbou, advokátem, se sídlem Na Bělidle 830/2, Praha 5, za účasti: Ředitelství silnic a dálnic ČR, Na Pankráci 546/56, Praha 4, IČ 65993390, o žalobě proti rozhodnutí ministra dopravy ze dne 3. 5. 2010 čj. 14/2009-510-RK/9 t a k t o : I. Rozhodnutí ministra dopravy ze dne 3. 5. 2010 čj. 14/2009-510-RK/9 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení, a to každému v částce 2.000,- Kč, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobci se obsahově i textově shodnými žalobami domáhají přezkoumání rozhodnutí ministra dopravy ze dne 3. 5. 2010 čj. 14/2009-510-RK/9, kterým byl zamítnut rozklad obou žalobců a pana P. Ch. proti rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 17. 12. 2008 čj. 494/2008-910-IPK/23. Citovaným rozhodnutím Ministerstva dopravy byla k žádosti Ředitelství silnic a dálnic ČR (dále jen stavebník) povolena stavba rychlostní silnice R 49, stavba 4901 Hulín – Fryšták, 2. část (v km 5,4 – 10,9). Žalobci v první žalobní námitce napadají nemožnost seznámit se a vyjádřit se k podaným rozkladům. K tomu uvádějí, že ministerstvo zatížilo rozhodovací proces závažnou procesní chybou, když žádnému z účastníků předmětného stavebního řízení neumožnilo vyjádřit se ke všem třem podaným rozkladům, a to i přesto, že rozklady dvou občanských [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 10 A 149/2010 sdružení i fyzické osoby jsou svým obsahem totožné. Uvádějí k tomu, že pokud by odvolací proces probíhal zákonným způsobem, pak by mohli účinně v zájmu ochrany přírody a krajiny a životního prostředí reagovat na ostatní podané rozklady, a to tak, že mohli řadu skutečností upřesnit či mohli doložit další důkazy k námitkám uvedeným v rozkladech a doplnit další relevantní údaje, jako je zejména vztah stavebního řízení ke dvěma řízením o výjimkách dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., která probíhají na Krajském úřadě pro Zlínský kraj (pro 10 ohrožených druhů živočichů) a na Správě CHKO Litovelské Pomoraví (pro 16 kriticky a silně ohrožených druhů). Tímto postupem tak byla porušena ustanovení § 86 odst. 2 správního řádu a § 36 odst. 2 a odst. 3 správního řádu, podle kterých mají všichni účastníci právo se před vydáním rozhodnutí seznámit se všemi podklady, tj. i se všemi třemi podanými rozklady a mají mít možnost se k nim v přiměřené lhůtě nejméně pěti dnů vyjádřit. Žalobci dále uvádějí (druhý žalobní bod), že nebyly dodrženy 2 podmínky územního rozhodnutí (č. 19 a č. 25) a žádají o přezkum závazného stanoviska o splnění podmínek územního rozhodnutí. K tomu uvádějí, že podmínkou č. 19 územního rozhodnutí bylo stanoveno, že „budou navržena opatření k ochraně před nadměrným hlukem” a podmínkou č. 25 územního rozhodnutí bylo stanoveno, že součástí dokumentace pro stavební povolení bude „projekt organizace výstavby, který bude minimalizovat negativní dopady na životní prostředí při realizaci stavby”. Žalobci uvádějí, že namítali již v prvostupňovém řízení nesoulad předložené dokumentace s těmito podmínkami, s čímž se ministerstvo vypořádalo tak, že odkázalo na podmínky č. 42 a č. 28 vydaného stavebního povolení. Ministr pak v žalobou napadeném rozhodnutí k této námitce uvádí, že uložení podmínky č. 42 je správné, neboť ministerstvo nemůže měnit obsah závazného stanoviska Krajské hygienické stanice, ačkoliv toto žalobce nenamítal. K nelogickému uložení podmínky č. 28 prvostupňového rozhodnutí se žalovaný nevyjádřil vůbec. Ministr se tak nevyjádřil k hlavnímu obsahu této námitky, že stavební povolení nelze vydat, aniž by byly splněny podmínky územního rozhodnutí a že mělo být zajištěno jejich splnění buď tím, že by vyzval stavebníka k doplnění předložené dokumentace anebo požádat postupem podle § 149 odst. 4 správního řádu o přezkoumání zákonnosti stanoviska vydaného Městským úřadem Holešov zn. SŘ/2008/TN ze dne 9.1. 2008, které bylo vydáno postupem podle § 15 odst. 2 stavebního zákona. Oba správní orgány tak vydaly rozhodnutí, aniž by byly splněny 2 podmínky územního rozhodnutí, ačkoliv na tuto skutečnost žalobci opakovaně upozorňovali. Ministr přisvědčil prvostupňovému orgánu v tom, že není nutné před vydáním stavebního povolení splnit podmínky územního rozhodnutí a že je možné řešit nadlimitní hluk až po vydání stavebního povolení a že projekt organizace výstavy není nutné před vydáním stavebního povolení mít, neboť stačí, když tento projekt bude předložen až před zahájením stavby. Rozhodnutí o rozkladu je rovněž nepřezkoumatelné, neboť neuvádí žádné důvody, které se týkají námitky žalobců, že ve spise chybí projekt organizace výstavby ve vztahu k ochraně přírody a životního prostředí. Ministr rovněž porušil ustanovení § 149 odst. 4 správního řádu, když nezajistil přezkum zákonnosti závazného stanoviska vydaného podle § 15 odst. 2 stavebního zákona, ačkoliv žalobci opakovaně upozorňovali, že žadatel nesplnil 2 podmínky územního rozhodnutí a že je zde podezření na to, že toto závazné stanovisko je vydáno nezákonně. [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 10 A 149/2010 Žalobci dále poukazují na to, že souhlas obecného stavebního řádu podle § 15 odst. 2 stavebního zákona je podle jejich názoru závazným stanoviskem. Závazné stanovisko příslušného obecného stavebního úřadu vydané v daném případě je podle názoru žalobců nezákonné. Tato nezákonnost vyplývá z absence projektu organizace výstavby, což je v rozporu s podmínkou č. 25 územního rozhodnutí a dále z nesplnění podmínky č. 19 územního rozhodnutí, neboť na některých měřících bodech bylo zjištěno, že i po vybudování protihlukové stěny dochází k překračování hlukových limitů, což znamená, že opatření k ochraně před nadměrným hlukem je neúčinné a měla by být ještě před vydáním prvostupňového rozhodnutí navržena ještě účinnější a provedeno nové měření. Žalovaný jen odkázal na podmínky závazného stanoviska hygienické stanice, aniž by se dále zabýval tím, že závazné stanovisko je vydáno nezákonně. Bylo proto povinností ministra nechat postupem podle § 149 odst. 4 správního řádu přezkoumat souhlasné závazné stanovisko vydané podle § 15 odst. 2 stavebního zákona a na základě tohoto výsledku pak dále postupovat. Jelikož k přezkoumání zákonnosti tohoto stanoviska nedošlo, je vydané rozhodnutí v rozporu se zákonem. Žalobce proto žádá, aby soud v tomto soudním řízení přezkoumal, zda závazné stanovisko vydané Městským úřadem Holešov dne 9.1. 2008 pod značkou SŘ/2008/TN je závazným stanoviskem podle ustanovení § 149 správního řádu. Pokud jde o podmínku č. 19, žalobci uvádějí, že tato podmínka nebyla splněna, neboť byla navržena pouze taková opatření, která účinná nejsou, protože nadlimitní hluk stále existuje. Žalobci dále uvádějí (třetí žalobní bod), že rozhodnutí nezákonné z důvodu nepřezkoumatelnosti důvodů zamítnutí výsadby popínavých rostlin u všech protihlukových stěn. Žalobci ve svých námitkách navrhli, aby ministerstvo mezi podmínky prvostupňového rozhodnutí zařadilo i takovou podmínku, která zmírní negativní estetické účinky vysokých protihlukových stěn tak, že žadateli uloží podmínku: „Protihlukové stěny budou osázeny vhodnými místně původními popínavými rostlinami (například pro severní strany lze doporučit břečťan popínavý).” Prvostupňový orgán tvrdí, že tento návrh akceptoval podmínkou č. 44, která zní: „Průhledné plochy protihlukových stěn budou pro zamezení nárazů ptáků oboustranně hustě polepeny, například tenkými pásky o šířce asi 2 centimetry, či velkými vločkami nebo budou osázeny vhodnými původními popínavými rostlinami.” Žalobci nicméně v rozkladech upozornili na to, že touto podmínkou nebylo vyhověno jejich námitce, neboť žádali, aby výsadba popínavých rostlin byla zajištěna u všech protihlukových stěn, nikoliv jen u protihlukových stěn s průhlednými stěnami. Žalobci proto v rozkladech žádali, aby bylo jejich námitkám buďto zcela vyhověno nebo aby bylo zdůvodněno, proč bylo vyhověno jen částečně. K této námitce v rozkladech se ministr v rozhodnutí napadeném žalobou nijak nevyjádřil, čímž je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobci namítají absenci výjimky k zásahu do biotopů 25 zvláště chráněných druhů živočichů. K tomu uvádějí, že předmětné stavební objekty jsou povolávány do území s biotopy a jedinci nejméně dvou ohrožených druhů ptáků (koroptev