2 As 33/2006 — Nejvyšší správní soud

5 Ca 286/2008- 82 - text 18 pokračování 5Ca 286/2008 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Ing. L.G., zast.: JUDr. Vítem Pošvářem, advokátem, Masarykovo nám. 1/II, Jindřichův Hradec, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, Pplk. Sochora 27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 22.7.2008, Zn. INSP4-1237/07-403 t a k t o : Žaloba s e z a m í t á . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal k soudu žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, jímž byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 28. března 2008, zn. INSP4-1237/07-398, kterým byla žalobci jako poskytovateli služby podle § 2 písm. d) zákona č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti (dále zákon), uložena pokuta ve výši 250 000,- Kč za porušení povinnosti stanovené v § 7 odst. 2 tohoto zákona. Žalobce v žalobě namítl, že rozhodnutí považuje za nezákonné. Došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, což má za následek nesrozumitelnost rozhodnutí. Skutkový stav, který vzal správní orgán za základ rozhodnutí, nemá oporu ve spisech. Za nezákonný považuje žalobce výklad pojmu „obchodní sdělení“ obsažený v § 2 písm. f) z.č. 480/2004 Sb. provedený správním orgánem a závěr, že šíření zpráv elektronické pošty za účelem (s cílem) podpory podnikatelské činnosti, které obsahuje i další informace (např. slevu ubytování) je považováno za šíření obchodního sdělení. Nezákonné jsou také závěry o tom, co se nepovažuje ve smyslu § 2 písm. f) zákona za šíření obchodního sdělení a rovněž závěr, že žalobce musel mít k zasílání svých emailových zpráv předchozí souhlas jejich adresátů a že jej neměl. Nezákonnost rozhodnutí žalobce spatřuje i v tom, podle jakých ustanovení byla pokuta uložena. Skutková podstata správních deliktů vymezená ust. § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona, je naplněna tehdy, používá-li právnická osoba elektronické pošty k šíření nevyžádaných obchodních sdělení, resp. šíří-li obchodní sdělení bez prokazatelného souhlasu adresáta. Definici obchodního sdělení obsahuje ust. § 2 písm. f) zákona. Obchodní sdělení je definováno jako všechny formy sdělení určeného k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb či image podniku fyzické či právnické osoby. Pod pojem obchodní sdělení se nezahrnují údaje umožňující přímý přístup k informacím o činnosti fyzické či právnické osoby nebo podniku, zejména doménové jméno nebo adresa elektronické pošty Za obchodní sdělení se nepovažují ani údaje týkající se zboží, služeb nebo image fyzické nebo právnické osoby nebo podniku získané uživatelem nezávisle. Žalobce uvedl, že do konce roku 2006 zasílal zprávy elektronickou poštou stejného obsahu viz. příloha č. 1 k rozkladu žalobce ze dne 14.4.2008. Po kontrolních zjištěních provedených v listopadu 2006 pak zasílal zprávy s upravených obsahem viz. příloha č. 2 rozkladu žalobce ze dne 14.4.2008. Je tedy podle žalobce zřejmé, že závěry obsažené v kontrolních zjištěních a posléze i v rozhodnutí o námitkách ze dne 4.4.2007, čj. PRÁV-2270/07-247 žalobce akceptoval do té míry, že adresáty ve zprávách zasílaných po listopadu 2006 žádal o souhlas se zasíláním svých informací, protože úřad souhlas vyžadoval i při zasílání údajů umožňujících přímý přístup k informacím. Úřad se pokusil vyložil pojem obchodní sdělení uvedený v § 2 písm. f) zákona s poukazem na účel a smysl právní úpravy. Podle úřadu je cílem právní úpravy stanovit jasná pravidla pro šíření obchodních sdělení a účelem právní úpravy je zabránit nevyžádanému šíření obchodních zpráv. Úřad odkazuje na příslušné směrnice Evropského parlamentu, zejména směrnici č. 2000/31/RS, která však podle žalobce nepředstavuje výkladové pravidlo, neboť definice obchodního sdělení v ní obsažená, je převzata do české právní úpravy. Žalobce poukázal na to, že obchodním sdělením podle § 2 písm. f) z.č. 480/2004 Sb. je také reklama ve smyslu zákona č. 40/1995 Sb. Ustanovení § 2 písm. e/ z.č. 40/1995 Sb. však zakazuje šíření nevyžádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje, tj. teprve za podmínky, že adresát dal najevo, že si šíření reklamy nepřeje. Žalobce uvedl, že pokud podpůrně použije tato měřítka, je zjevné, že nebylo prokázáno, že by adresáti žalobcových zpráv měli výdaje s jejich doručením, stejně tak nebylo zjištěno, že by žalobce emaily rozesílal adresátům po té, co dali najevo, že si to nepřejí. Podle těchto měřítek tedy žalobce zákon neporušil. Ze systematického a logického výkladu ustanovení § 2 písm. f) zákona č. 480/2004 Sb. podle žalobce vyplývá, že i ty formy sdělení určeného k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb nebo image podniku se nepovažují za obchodní sdělení, jsou-li údaji umožňujícími přímý přístup k informacím o činnosti fyzické či právnické osoby nebo podniku. Žalobce proto nesouhlasí s výkladem negativního vymezení pojmu obchodní sdělení, jak jej činí správní orgán. Žalobce ve svých zprávách vždy uváděl právě a pouze údaje umožňující přímý přístup k informacím. Úřad při výkladu uvedeného pojmu ostatně nezastává konstantní stanovisko. Ve sdělení úřadu ze dne 29.4.2005, čj. 272/05-SOI úřad žalobci sdělil, že popsanými údaji mohou být jen doménové jméno nebo adresa elektronické pošty, nikoli však telefonní adresa či geografická adresa nebo adresa webových stránek. V rozhodnutí ze dne 28.3.2008 (strana 9) však již připouští, že takovými údaji mohou být právě telefonní číslo či poštovní adresa. Z toho podle žalobce vyplývá, že takovými údaji mohou být i odkazy na webové stránky. Posun ve výkladu pojmu „údaje umožňující přímý přístup k informacím“ v neprospěch žalobce vyplývá podle žalobce i z kontrolního protokolu čj. 00163/06-INSP-6/02, na jehož straně 3 úřad dospívá k závěru, že údaje používané žalobcem v jeho emailech nejsou samy o sobě obchodním sdělením a jedná se o údaje umožňující přímý přístup k činnosti podnikatele a žalobci vytýká pouze jejich sdružování. V rozhodnutí ze dne 28.3.2008 však již úřad tvrdí, že tyto údaje jsou obchodním sdělením samy o sobě. Samotný úřad tak podle žalobce nemá vlastní jasnou představu o výkladu zákona. Pro tvrzení úřadu, že za údaje umožňující přímý přístup k informacím o činnosti osoby lze považovat buď jen informace týkající se změny telefonního čísla, adresy, www stránek, adresy elektronické pošty, které odesílatel může zaslat svým klientům, kteří zasílání obchodních sdělení odmítli nebo zasílání ryze soukromých zpráv elektronické pošty nesloužících k podpoře podnikání, které jsou zasílány z adres obsahujících doménové jméno, nesvědčí nic, než samotná úvaha úřadu. Stejné hodnocení lze podle žalobce učinit o skutkovém závěru, že odkaz na www stránky je již sám o sobě obchodním sdělením. Žalobce namítl, že v každém konkrétním případě taková zpráva obsahuje pouze údaje o tom, kde adresát nalezne konkrétní informace, které teprve lze považovat za obchodní sdělení. Proto žalobce nesouhlasí s tím, že odkazy na webové stránky obsažené ve zprávě jsou samy o sobě obchodním sdělením. Slovo „zejména“ umožňuje do zpráv uvádět i jiné údaje než pouze demonstrativně vyjmenovaný název domény nebo adresu elektronické pošty. Tyto jiné údaje, které žalobce použil, nebyly obchodním sdělením, ale jednalo se o další údaje srovnatelné s poštovní adresou, telefonním číslem apod. Žalobce poukázal na to, že česká právní úprava neobsahuje sousloví „...zejména název domény nebo adresa elektronické pošty jako takové“ z evropské směrnice 2000/31/ES. Oba typy žalobcem zasílaných zpráv jsou proto podle žalobce údaji umožňujícími přímý přístup k informacím o činnosti fyzické či právnické osoby nebo podniku, neboť adresát je v nich seznámen s doménovým jménem rozesílatele a jeho adresou elektronické pošty. Je-li žalobci vytýkáno, že obsahují údaje „sele na rožni po celý rok, ubytování, restaurace, firemní akce“ apod., jde opět pouze o odkaz na webové stránky odvolatele. Teprve aktivní činnost adresáta podmíněná jeho svobodným rozhodnutím může vést k tomu, že je sám otevře a zjistí další informace. Žalobce uvedl, že správní orgán zprávy rozesílané žalobcem nepovažuje za údaje umožňující přímý přístup k informacím o činnosti fyzické či právnické osoby nebo podniku ve smyslu výjimky dle § 2 písm. f) zákona s odůvodněním, že žalobce informace umožňující přímý přístup k činnosti podnikatele (odkazy, doménová jména a další informace) navíc sdružuje do souvislostí překračujících nutnou míru umožnění přímého přístupu k informacím o činnosti podnikatele, kdy podle správního orgánu seskupení těchto informací jednoznačně slouží k nabídce zboží a služeb a podpoře image podniku, a proto jde o obchodní sdělení. Podle žalobce z tohoto odůvodnění vyplývá, že sprá