6 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

11 Ca 275/2009- 82 - text 16 pokračování 11 Ca 275/2009 11 Ca 275/2009 - 82 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobců: a) L. S., narozena …, b) C. A. S., narozen …, oba bytem P. 5, U V. 739/5, oba v řízení zastoupeni JUDr.Jakubem Vozábem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Pankráci 11/449 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, za účasti: 1) RNDr. M. Š., bytem P. 5 – K., J. 28/757, 2) M. H., P. 5 – K., J. 28/755, 3) Ing. M. H. a 4) Ing. H. H., oba bytem P. 1 S. M., M. 696/21, v řízení oba zastoupeni A 32 spol. s r.o. se sídlem Strakonice, Podsrpenská 139, adresa pro doručování Praha 4, Ve Štíhlách 12, IĆ 25155628 jako obecným zmocněncem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.7.2009, čj: S-MHMP 173876/2009/OST t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhají přezkoumání a zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy čj: S-MHMP 173876/2009/OST ze dne 13.7.2009, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání a odvolání dalších účastníků řízení proti rozhodnutí stavebního úřadu Městské části Praha 5, odboru územního rozhodování ze dne 11.12.2008, čj: OUR.Koš.p.1081-5914/08-Pak-UR, kterým byla na pozemcích parc.č. 1081 a parc.č.2036/1 v k.ú. Košíře umístěna stavba žadatelů manželů H. Žalobci vytýkají žalovanému, že nesprávně posoudil otázku splnění limitu zastavěnosti pozemku rodinného domu ve smyslu článku 50 odst. 12 písm. a) vyhlášky hlavního města Prahy č. 26/1999. Vytýká žalovanému, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze odkázal na část odůvodnění týkající se odvolání účastníka Ing.L. C., přestože jejich argumentace je odlišná. Nevypořádal se také nijak s chybným závěrem stavebního úřadu, že podzemní podlaží stavby nemůže být nadzemní částí stavby ve smyslu článku 3 odst. 1 písm. g) vyhlášky, a proto se jeho plocha nezapočítává do plochy pozemku rodinného domu zastavěného nadzemními stavbami. Žalobci namítají, že z definice je zřejmé, že za podzemní podlaží se považuje podlaží, které má úroveň podlahy nebo její větší části níže než 0,8 m pod nejvyšším bodem přilehlého terénu v pásmu širokém 3 m po obvodu stavby. Takové podzemní podlaží může mít horní vnější líc více než 0,3 m nad přilehlým terénem, což bývá zcela běžné. Potom se samozřejmě takové podzemní podlaží posuzuje jako nadzemní část stavby pro účely citované definice a jeho plocha se započítává do plochy pozemku rodinného domu zastavěné nadzemními stavbami. Dle dokumentace je zcela evidentní, že uvažovaná plocha zastavěná nadzemní částí samotného rodinného domu včetně celého prostoru bazénu činí více než 180 m², nikoli pouze 132 m², jak uvádí stavební dokumentace. Plocha uvedená v dokumentaci odpovídá pouze půdorysu „hlavního těla stavby“, ale nezohledňuje půdorys zbývající části bazénu mimo toto hlavní tělo stavby směrem na jih, nad kterým jsou odstavná parkovací stání. V dokumentaci není vůbec uvedena výšková kóta horního vnějšího líce východní prosklené stěny tohoto křídla s bazénem, která dle výkresové dokumentace tvoří zároveň jakési „zděné zábradlí“ kolem odstavné plochy pro vozidla a ze které vede 14 schodů směrem na východ dolů na úroveň terasy před prosklenou stěnou bazénu. Je patrné, že tato východní stěna křídla s bazénem je rozhodně více než 0,3 m nad přilehlým terénem před prosklenou stěnou bazénu a zároveň také směrem na západ k příjezdové cestě, když výšková kóta terénu na východě je -3,670 m a výšková kóta odstavných státní nad bazénem je -0,450 m a navíc podle výkresové dokumentace je výška horního líce východní stěny křídla s bazénem minimálně 0,900 m nad odstavnou plochou pro automobily. Tato část stavby se tedy dle žalobců započítává do nadzemní části stavby pro účely zjištění procenta zastavěnosti pozemku rodinného domu. Žalobci poukazují na to, že článek 3 vyhlášky nestanoví, že by nadzemní část stavby musela mít horní vnější líc více než 0,3 m nad přilehlým terénem po celém obvodu stavby, ani že je podstatné pouze porovnání výšky horního vnějšího líce ve vztahu k příjezdové komunikaci. Dle žalobců postačí, když je horní vnější líc 0,3 m nad přilehlým terénem kdekoliv po obvodu stavby. Poukazuje na možnost zneužití, neboť by stačilo dle výkladu žalovaného část stavby nad terénem z jedné strany přihrnout zeminou a tvrdit, že se nejedná o nadzemní část stavby. Dále poukazují na to, že dokumentace nezohledňuje půdorys sociálního zázemí bazénu, přičemž výška této části stavby +/-0,000 a její horní vnější líc je tedy 0,450 m nad přilehlou odstavnou plochou pro vozidla nad bazénem a započítává se tak do nadzemní části stavby pro účely zjištění procenta zastavěnosti pozemku. Rovněž plocha přístřešku na popelnice se započítává do celkové plochy pozemku zastavěného nadzemními stavbami s příslušenstvím ve smyslu uvedené vyhlášky, neboť se jedná o stavbu příslušenství rodinného domu. Plocha pozemku rodinného domu má přitom pouze 471,6 m². Žalobci dále vytýkající žalovanému, že nesprávně posoudil uvažovanou výšku stavby nad průměrnou úrovní okolního terénu, která je nepřiměřeně vysoká. Projektová dokumentace stanoví výšku +/-0,00 na úrovni podlahy 1.nadzemního podlaží, přičemž celková výška stavby tak vychází +9,400 m v místě horního líce atiky. Je nutno vzít v úvahu, že zamýšlená stavba má být umístěna ve svažitém terénu, a proto je třeba posuzovat celkovou relevantní výšku stavby v místě, kde je výška nadzemní části stavby přibližně průměrná. Z dokumentace je patrné, že úroveň upraveného terénu před prosklením bazénu je -3,670 m, úroveň terasy je -3,050 m, úroveň upraveného terénu na východní straně stavby je -2, m, úroveň upraveného terénu na severní straně pod schody je -1,1 m a úroveň vjezdu na pozemek na západní straně stavby je -0,450 m. S ohledem na výše uvedené vychází průměrná výška atiky zamýšlené stavby 11,45 m (výška nadzemní části stavby od průměrné úrovně terénu do úrovně +/-0,00 činí 2,05 m + udávaná výška 9,450 m = 11,450 m). Zamýšlená stavba tak dosahuje nad průměrnou úrovní okolního terénu výšky prakticky čtyř nadzemních podlaží. Žalobci poukazují na to, že při posuzování výšky stavby je nutno vycházet z objektivních skutečností jako porovnání okolního terénu a uvažované celkové výšky stavby. Užíváním takto vysoké stavby by došlo k nepřípustnému narušení pohody bydlení vlastníků sousedních pozemků. Poukazují také na to, že žalovaný účelově pouze poznamenává, že západní průčelí domu má dle výkresové dokumentace výšku 9,95 m nad úrovní terénu, což je myšleno pouze místě vjezdu na pozemek, kde je ale úroveň terénu kolem stavby nejvyšší, což má být dle žalovaného zcela obvyklá výška rodinných domů. S tím žalobci nesouhlasí. Žalobci nesouhlasí ani se závěrem žalovaného, že uvažovaná stavba nezasahuje do věcných práv vlastníků sousedních pozemků, neboť umístění stavby na pozemku brání věcné břemeno ve prospěch vlastníků sousedních pozemků. Z listin poskytnutých stavebnímu úřadu před vydáním napadeného rozhodnutí vyplývá, že k tíži předmětného pozemku parc.č. 1081 k.ú. Košíře byla na základě smlouvy trhové ze dne 10.4.1917 zřízena služebnost/věcné břemeno strpění, svádění a odvádění dešťové a pramenité vody, a to mimo jiné z domů a pozemků zapsaných ve vložkách č. 1383, 1384, 1385, 1386, 1387, 1388, 1389 a 1614 pozemkové knihy a ve vložce č. 1479 desek zemských. Oprávněné pozemky a stavby sousedí s dotčeným pozemkem parc. č. 1081 k.ú. Košíře. Toto věcné břemeno nebylo nikdy zrušeno, přestože se o to předchozí vlastníci předmětného zatížení pozemku manželé D. pokoušeli. Bylo pouze administrativní chybou, že toto věcné břemeno nebylo převzato do katastru nemovitostí v souladu se zápisem v pozemkové knize. Administrativní chyba ale již byla napravena a věcné břemeno bylo již v době vydání napadeného rozhodnutí do katastru zapsáno. Záměr stavby je zjevně v rozporu s výše uvedeným věcným břemenem, a proto bez souhlasu všech vlastníků veškerých pozemků a domů není možno stavební záměr realizovat. Žalovaný dle žalobců pochybil, když na základě subjektivních závěrů hydrologických posudků dovodil, že stavba neporušuje věcná práva odpovídající věcnému břemeni. Je-li celý pozemek zatížen věcným břemenem strpění, svádění a odvádění dešťové a pramenité vody, nemohl žalovaný povolit umístění stavby bez souhlasu vlastníků oprávněných nemovitostí. V další námitce žalobci namítají, že žalovaný ani nepřihlédl k tomu, že daný záměr stavby je zcela nevhodný z hlediska předmětného pozemku a poukazují na to, že dlouhodobým záměrem vlastníků pozemku č. 1081 je evidentně postavit stavbu menšího bytového domu pro více samostatných rodin s nadstandardními bytovými jednotkami a se spol