6 Ads 160/2012 — Nejvyšší správní soud

5 Ca 166/2009- 28 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]Číslo jednací: 5Ca 166/2009 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce Ing. R. V. proti žalovanému Rozhodčímu orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem Orlická 4/2020, 130 00 Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 24. 6. 2009, č. j. 6003/09/Be, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ěn í: Platebním výměrem na penále ze dne 31. 3. 2009 uložila Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Krajská pobočka pro Moravskoslezský kraj, ÚP Oprava, žalobci povinnost zaplatit dle § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“), pokračující penále za období od 29. 1. 2005 do 31. 10. 2008 ve výši 267 480 Kč. Žalobcovo odvolání zamítl žalovaný svým rozhodnutím ze dne 24. 6. 2009 a napadený výměr potvrdil. V odůvodnění uvedl, že žalobcovo odvolání proti předchozím platebním výměrům na pojistné ve výši 257 936 Kč a na penále ve výši 828 492 Kč bylo dne 16. 10. 2006 zamítnuto jako opožděné; žalovaný se přitom v rozhodnutí o odvolání dostatečně vypořádal se vznesenou námitkou promlčení a vysvětlil, proč jí nebylo možné vyhovět. Platební výměry rovněž neměly takové vady, pro které by bylo třeba je pokládat za nicotné. [OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 5Ca 166/2009 Jelikož žalobce dosud neuhradil platební výměr na dlužné pojistné ve výši 257 936 Kč, vzniklo mu další penále za následné období ve výši 267 480 Kč. Žalovaný se zabýval i tím, zda se nepromlčelo právo předepsat penále. Posledním úkonem ke zjištění dluhu bylo vystavení předchozích platebních výměrů, které byly žalobci doručeny dne 29. 4. 2005; od tohoto dne tak počala běžet nová pětiletá promlčecí lhůta. Vzhledem k tomu, že nový úkon, jímž bylo zahájení dalšího správního řízení dne 11. 3. 2009, byl proveden ve lhůtě kratší pěti let od počátku promlčecí doby, nedošlo ani k částečnému promlčení. V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce namítl, že ve správním řízení byla porušena jeho práva, neboť správní orgán nepřihlédl k vznesené námitce promlčení pojistného jako základu, a tím i navazujícího penále jako příslušenství. Dlužné pojistné za období od 1. 4. 1993 do 20. 5. 1998 ve výši 257 936 Kč dle platebního výměru ze dne 25. 4. 2005 se promlčelo, protože zdravotní pojišťovna (dále též „VZP“) provedla úkon k výběru pojistného a penále až po uplynutí pětileté promlčecí doby dne 27. 1. 2005. Jelikož se promlčela pohledávka, promlčelo se i příslušenství, tj. penále předcházející i pokračující, které musí sdílet osud pohledávky. Žalobce dále poukázal na to, že platební výměr vydaný podle § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), by měl mít stejné náležitosti jako výkaz nedoplatků (§ 53 odst. 2); nestačí tedy pouhý odkaz na rozpis částek uvedených v příloze, která navíc ani nebyla přílohou toho platebního výměru, o který jde v této věci. Žalobce namítl nicotnost platebního výměru spočívající jednak v této formální vadě, jednak v tom, že výměr byl vydán i přes námitku promlčení. Žalobce poukázal i na zjevný nesoulad mezi vyúčtováním pojistného, resp. pokračujícího penále, za dobu od 29. 1. 2005 do 31. 10. 2008, a zahájením správního řízení za dobu od 1. 1. 2005 do 31. 10. 2008: správní řízení se tak nezákonně zčásti překrývá s předcházejícím správním řízením. Žalobce se domnívá, že pokud vznesl námitku promlčení dlužného pojistného i penále, zanikl tím nárok VZP (její subjektivní právo přestalo být vynutitelné); žalovaný měl proto v odvolacím řízení zrušit vydaný platební výměr. Žalobce závěrem podotkl, že v současnosti probíhá u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, řízení o jeho návrhu na zastavení exekuce, podle nějž se musí na exekuční tituly nahlížet jako na nicotná správní rozhodnutí. Žalobce proto navrhl, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a dále aby vyslovil nicotnost platebního výměru VZP ze dne 31. 3. 2009. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na předchozí platební výměry ze dne 25. 4. 2005, proti nimž se žalobce odvolal a uplatnil námitku promlčení; žalovaný však odvolání zamítl jako opožděné a zdůraznil, že námitku promlčení lze s úspěchem uplatnit pouze do nabytí právní moci platebních výměrů. K otázce promlčení podpůrně použil výklad Nejvyššího soudu, podle nějž je třeba vykládat obsah pojmu promlčení upraveného v § 16 zákona č. 589/1992 Sb. analogicky podle § 100 – § 114 občanského zákoníku, i co se týče běhu promlčecí lhůty; promlčení tedy nelze přiznávat důsledky charakteristické pro prekluzi. V rámci civilní exekuce vznesl žalobce rovněž námitku promlčení pohledávky a navrhl zastavení výkonu rozhodnutí; soudy rozhodující ve věci shodně vyslovily názor, že instituty promlčení a prekluze nelze vzájemně zaměňovat. Nárok VZP na zaplacení pojistného vyměřeného dne 25. 4. 2005 promlčen není; proto i penále, které vzniklo jeho neuhrazením – jak za období od 1. 4. 1993 do 28. 1. 2005, tak za období od 29. 1. 2005 do 31. 10. 2008 – je vyměřeno oprávněně. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 27. 1. 2005 vyúčtovala VZP žalobci pojistné na veřejné zdravotní pojištění ve výši 257 936 Kč za období od 1. 4. 1993 do 28. 1. 2005 a s ním související penále za toto období ve výši 828 492 Kč. Žalobce dlužné částky neuhradil, a proto dne 25. 4. 2005 vydala VZP platební výměry na pojistné a na penále (zásilka uložena 26. 4. 2005, převzata 10. 5. 2004). Žalobcovo odvolání proti těmto výměrům bylo zamítnuto [OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 5Ca 166/2009 jako opožděné rozhodnutím ze dne 30. 8. 2006. Podle odůvodnění vznesl žalobce námitku promlčení dlužného pojistného poprvé až v opožděně podaném odvolání, tj. po nabytí právní moci platebních výměrů; k námitce proto nebylo přihlédnuto. Dne 12. 11. 2008 vyúčtovala VZP žalobci penále na dlužné pojistné ve výši 267 480 Kč za období od 29. 1. 2005 do 31. 10. 2008. Dne 14. 1. 2009 reagovala VZP na vznesenou námitku promlčení sdělením, podle nějž není pohledávka promlčená; odkázala přitom na rozhodnutí o odvolání ze dne 16. 10. 2006. Žaloba není důvodná. Podle § 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. se právo předepsat dlužné pojistné promlčuje za pět let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl. Podle § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. platí, že nebylo-li pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále ve výši 0,05 % dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností trvala. Žalobce vznesl námitku promlčení v odvolání proti platebním výměrům na pojistné a na penále za období od 1. 4. 1993 do 28. 1. 2005 vydaným dne 25. 4. 2005; je přesvědčen, že námitka byla vznesena důvodně, protože první úkon k výběru pojistného provedla VZP až dne 27. 1. 2005, tj. po více než pěti letech ode dne splatnosti pojistného. Z toho pak vyvozuje, že již tyto první platební výměry ze dne 25. 4. 2005 byly nicotné – a nicotné jsou podle jeho názoru i jakékoli další výměry na penále vztahující se k promlčenému pojistnému. Tato argumentace ale neobstojí. Soud v tomto řízení, které se týká penále za období od 29. 1. 2005 do 31. 10. 2008, nemůže zkoumat okolnosti, za jakých bylo žalobci vyměřeno původní pojistné za období od 1. 4. 1993 do 28. 1. 2005 – tj. zda bylo vyměřeno řádně, nebo až po uplynutí pětileté promlčecí lhůty stanovené v § 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. Žalobce poukazuje na to, že pojistné bylo vyúčtováno až dne 27. 1. 2005; to však samo o sobě nic neznamená, protože nelze vyloučit, že VZP kdykoli v období od 1. 4. 1993 učinila úkon směřující ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření (§ 16 odst. 1 věta druhá), a začala tak běžet nová pětiletá promlčecí lhůta (což se mohlo stát i opakovaně). Především se ale vydaný platební výměr nestává nicotným a vymáhání pojistného (a penále) se nestává nemožným jen proto, že podle tvrzení plátce pojistného je dluh na pojistném promlčen. Námitku promlčení je totiž nutno uplatnit v běžícím řízení, a ne „kdykoli“, jak se domnívá žalobce. Z rozhodnutí a z dalších listin založených ve správním spisu je patrné, že platební výměry na pojistné a na penále ze dne 25. 4. 2005 napadl žalobce odvoláním, v němž vznesl námitku promlčení; toto odvolání však bylo zamítnuto jako opožděné (tzn. bylo podáno až poté, co platební výměry nabyly právní moci – tj. nikoli v běžícím řízení). Proti rozhodnutí o odvolání pak již žalobce neuplatnil další právní prostředky (ačkoli mohl podat žalobu ke správnímu soudu, pokud