— Nejvyšší správní soud

6 Ca 353/2008- 58 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]6Ca 353/2008 - 58- ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberová a soudkyň JUDr.Dany Černé a JUDr.Naděždy Treschlové v právní věci žalobce: J. M., nar. X, bytem P. 10, K. 973/28, zastoupen Mgr.Marií Látovou, advokátkou se sídlem Říčany u Prahy, Kamlerova 795 proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, Praha 1, Štěpánská 28 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.8.2008, čj: 13269/08-1300-106187 t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26.8.2008 čj: 13269/08-1300-106187, kterým byl změněn dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty čj: 23674/04/010914/6077 ze dne 29.1.2004 vydaný Finančním úřadem pro Prahu 10 tak, že za zdaňovací období IV.čtvrtletí 2000 byly změněny údaje uváděné v řádcích 14, 18, 15, 19, 20, 35, 36, 37, 38, 51 a 52 a daňová povinnost pak [OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 6Ca 353/2008 byla změněna z částky 69.998,-Kč na částku 84.250,-Kč s tím, že v ostatních částech byl dodatečný platební výměr nezměněn. Žalobce v podané žalobě uvedl, že daňové řízení bylo postiženo takovými procesními vadami, že bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces. Žalobce namítl, že správce daně v průběhu daňové kontroly nikdy žalobci nesdělil, že má jakékoli pochybnosti o jím předložených daňových dokladech nebo o údajích v nich uvedených a vůbec mu tak neumožnil v řízení předkládat důkazní prostředky k odstranění takových pochybností, byť mu tuto povinnost výslovně ukládá ustanovení § 43 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 337/1992 Sb.). Žalovaný se řádně nevypořádal s námitkami v odvolání proti postupu správce daně při daňové kontrole. Správcem daně nebyla žalobci v průběhu daňové kontroly doručena žádná výzva, v níž by byl vyzván, aby se vyjádřil k souvislostem s předmětnými fakturami, ať již k průběhu spolupráce či k rozsahu a termínu prováděných prací. Skutečnost, že jednatelé společností PEFA a EWE spolupráci se žalobcem popřeli, se žalobce dozvěděl až ze zprávy o daňové kontrole, která mu byla předložena dne 26.11.2003. Zpráva o daňové kontrole nebyla se žalobcem řádně projednána, nebyla mu dána možnost se k této zprávě vyjádřit a nebyl poučen o možnosti vznést námitky. Žalobce vyslovil nesouhlas s názorem žalovaného, že výzva k odstranění pochybností podle § 43 zákona č. 337/1992 Sb. se v průběhu daňové kontroly nepoužívá. V této souvislosti poukázal žalobce i na ustanovení § 50 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb. Žalobce dále namítl, že jeho procesní práva byla poškozena i postupem žalovaného v odvolacím řízení. Zasláním výzvy k prokázání přijetí předmětných zdanitelných plnění žalobci žalovaný správní orgán daňové řízení nedoplňoval, jak mu umožňuje ustanovení § 50 odst. 3 a 4 zákona č. 337/1992 Sb., nýbrž nahrazoval, což vedlo k porušení zásady dvouinstančnosti řízení. Dle žalobce žalovaný vedl dokazování a hodnotil jednotlivé důkazy tak, aby nalezl důvody pro potvrzení rozhodnutí správce daně, nikoliv tak aby byl zjištěn skutkový stav co nejúplněji. Žalobce vyslovil nesouhlas s hodnocením důkazů, jak toto bylo provedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Poukázal na důkazní povinnost žalovaného vyplývající z ustanovení § 31 odst. 8 písm. c) zákona č. 337/1992 Sb. Zdůraznil, že již v odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru podrobně popsal průběh spolupráce s oběma společnostmi a k výzvě žalovaného svá tvrzení doplnil ve svém čestném prohlášení sepsaném ve formě notářského zápisu. Z těchto tvrzení dle žalobce jednoznačně vyplývá, jaký byl předmět a rozsah zdanitelného plnění i jaké bylo datum uskutečnění zdanitelného plnění. Na faktuře je předmět zdanitelného plnění přesně definován a poměrně přesně je definován i jeho rozsah. Je zde výslovně uvedeno, že je vystavena „ za provedené práce na akci Topný kanál Příbram“. Svá tvrzení pak žalobce dokládal dalšími důkazními prostředky a to čestnými prohlášeními pana H., R., Ing. J. paní S., smlouvami o dílo uzavřenými na předmětné akce s dodavateli těchto staveb, spisem Policie České republiky, Okresního ředitelství Příbram, zejména protokoly o výslechu svědků, posudkem z oboru grafologie, usnesením Okresního státního zastupitelství Příbram č.j. 1 ZT 606/2003-130 a fakturami a podkladními doklady vystavenými společností PEFA. Žalovaný pak sám zajistil k důkazu i rozsudek Okresního soudu v Příbrami sp.zn. 1T 106/2003 a stavební deníky vedené společností PPS SYSTÉM s.r.o. k předmětným stavbám. K hodnocení výpovědí svědků obsažených ve spise Policie ČR ve vztahu k čestným prohlášením, která předložil žalobce, žalobce namítl, že žalovaný hodnotil výpovědi svědků obsažené ve spise Policie ČR účelově a že měl za účelem [OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 6Ca 353/2008 odstranění rozporů s čestnými prohlášeními předloženými žalobcem provést výslechy těchto osob. Dle žalobce není pravdivé tvrzení žalovaného, že provedení výslechu těchto svědků žalobce nenavrhnul. Učinil tak jednak v odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2000 a dále i v rámci žaloby a řízení u soudu, které se vztahovalo k předcházejícímu rozhodnutí ve věci daně z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí 2000. Dle názoru žalobce není správní názor žalovaného, že těmito návrhy učiněnými v jiných řízení není v tomto konkrétním řízení vázán. Ohledně faktury a pokladního dokladu vystaveného společností PEFA žalobce poukázal na to, že nebyl vyslechnut Ing.V., ačkoliv má vztah i k uskutečnění zdanitelného plnění společností PEFA. Dle žalobce nemůže být správním orgánem označen za nedůvěryhodnou osobu ještě před tím, než byl proveden důkaz jeho výpovědí. Žalobce rovněž vyslovil nesouhlas s názorem žalovaného, že není vázán usnesením Okresního státního zástupce v Příbrami čj: 1ZT 606/2003-130. K obstaraným stavebním deníkům pak žalobce uvedl, že údaje v nich zapsané přesně dokládají, že veškeré výkopové práce byly prováděny pouze žalobcem a pracovníky společností, které dála najal jako subdodavatele. Je tedy zřejmé, že pokud jde o rozsah prací prováděných těmito společnostmi, jedná se o veškeré výkopové práce, které nevykonal sám žalobce. Tyto deníky dokládají přesně datum uskutečnění zdanitelného plnění tak, jak bylo tvrzeno žalobcem. K názoru žalovaného, že předmětná faktura neobsahuje náležitosti požadované zákonem, pak žalobce uvedl, že žalovaný směšuje povinné náležitosti daňového dokladu podle § 19 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty a povinnost prokazovat faktické přijetí zdanitelného plnění. Pokud jde o daňový doklad, potom v něm řádně uvedené povinné údaje jsou považovány za správné, nevyvrátí-li je správce daně. Zatímco k prokázání faktického přijetí zdanitelného plnění je povinen daňový subjekt. K hodnotě provedených prací k žalobce uvedl, že za jejich provedení mu byly placeny odběrateli takové ceny, které mu umožňovaly práce provádět tak, že zaplatil subdodavatele a měl možnost realizovat nepříliš vysoký zisk. Ceny placené subdodavatelům byly naprosto běžné v daném oboru. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud zrušil jak napadené rozhodnutí žalovaného, tak dodatečný platební výměr vydaný Finančním úřadem pro Prahu 10 dne 29.1.2004 , a aby žalovanému uložil povinnost žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Poukázal na řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo včetně rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29.5.2008 č.j. 6 Ca 140/2006-74. Při vydání napadeného rozhodnutí bylo přihlédnuto i k rozsudku Okresního soudu Praha západ č.j. 2 T 126/2005-231 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 13 To 151/2006-258, ze kterých vyplývá, že společnost EWE pro žalobce práce uvedené na dokladu č. G 1603408 provedla, ale daň z přidané hodnoty nepřiznala a neodvedla. Proto žalovaný vyhověl odvolání v části, která se vztahovala k nároku na odpočet daně na základě dokladu vystaveného společností EWE. Opakování svědecké výpovědi jednatele této společnosti pak žalovaný posoudil jako bezpředmětné, neboť jeho výpověď byla prováděna pouze ve věci plnění uskutečněného společností EWE. Jako nedůvodné bylo shledáno odvolání, pokud se týkalo uplatnění nároku na odpočet daně na základě dokladu č. 00/11/389, který byl vystaven společností PEFA-K- interiér spol. s.r.o. (dále jen PEFA). Jednalo se o práce na akci „Topný kanál Příbram“ podle dokladu vystaveného dne 21.11.2000, na kterém datum uskutečnění zdanitelného plnění není uvedeno. Žalovaný popsal průběh řízení a k námitkám žalobce obsaženým v žalobě uvedl, že tyto nejsou důvodné. K námitce týkající se nemožnosti předkládání důkazních prostředků v průběhu daňové kontroly žalovaný odká