3 Ads 113/2007 — Nejvyšší správní soud

8 A 11/2012- 103 - text  8A 11/2012-103 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: P. Ž., bytem XXX, zastoupen JUDr. Františkem Mozgou, advokátem se sídlem Brno, Špitálka 41, proti žalovanému: Policejní prezídium České republiky, Strojnická 27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru č.j. PPR-1263/K-PK-2007 ze dne 24. 1. 2008, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Správy Jihomoravského kraje ve věcech služebního poměru č. SJMK-2535/2003 ze dne 18. 12. 2003, jímž byl žalobce zařazen dne 1. 1. 2004 do 7. platové třídy. Odvolací orgán konstatoval, že pro zařazení policisty do 7., resp. 8. platové třídy není relevantní to, zda při své činnosti používá přidělené technické prostředky a pomůcky, ale konkrétní vymezení činnosti vykonávané v rámci zastávané funkce, jakož i charakteristika platové třídy a katalog prací, který je přílohou nařízení vlády č. 469/2002 Sb. Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobce poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 9 Ca 31/2005-55 ze dne 27. září 2007, jímž bylo zrušeno předchozí rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 11. 1. 2006 o odvolání žalobce. Žalobce uvedl, že ač k tomu byl žalovaný zavázán citovaným rozsudkem, dosud nebyl schopen vypořádat se s rozdílem mezi plněním základních úkolů dopravní policie a výkonem služby dopravní policie, rozporem mezi zařazením policisty do platové třídy a praktickými požadavky na výkon jeho služby a umožnil tak dvojí výklad otázky, zda práce vykonávané žalobcem spadají do 7. či 8. platové třídy. Dále žalovaný ignoruje závaznou definici technických pomůcek a prostředků, poskytnutou ministrem vnitra, přičemž žalobce používá technické prostředky zařazené v 8. platové třídě, s čímž je tedy spojena i činnost zařazené v téže platové třídě. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl žalobní námitky. Při jednání soudu dne 15. března 2011 setrvali účastníci na svých skutkových a právních stanoviscích. Zástupce žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zástupce žalovaného navrhl zamítnutí žaloby. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a rozsudkem č.j. 8 Ca 125/2008-48 ze dne 15. 3. 2011 toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na základě kasační stížnosti žalovaného ve věci rozhodoval Nejvyšší správní soud, jenž rozsudkem č.j. 4 Ads 97/2011-78 ze dne 21. 12. 2011 zrušil výše označený rozsudek Městského soudu v Praze a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud odkázal na rozsudek ze dne 29. 11. 2007, č. j. 3 Ads 113/2007 - 78, uvádí, že „výkon služby policie podle 8. platové třídy, spočívající v odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených do působnost policie, je činnost kvalitativně odlišná a náročnější, než je odhalování a vyřizování přestupků svěřených do působnosti policie v blokovém řízení u policistů zařazených v 7. platové třídě. Podle Nejvyššího správního soudu je důvodem pro zařazení žalobce do 7. platové třídy zejména jeho činnost v souvislosti s přestupky v blokovém řízení. Přidělené technické prostředky a pomůcky žalobce používá při odhalování a vyřizování přestupků svěřených do působnosti policie, a to pouze v rámci blokového řízení. Jednou z charakteristik blokového řízení podle § 84 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, je, že přestupek v něm lze projednat za předpokladu, že byl spolehlivě zjištěn. K tomu žalobce disponuje shora vymezenými technickými prostředky a pomůckami, bez jejichž použití by tomuto úkolu, především ohledně dopravních přestupků, nebyl s to dostát.“ Také v dalších rozsudcích ze dne 19. 2. 2008, č. j. 4 Ads 111/2007 - 80, ze dne 11. 6. 2009, č. j. 6 Ads 93/2008 - 107, a ze dne 23. 2. 2011, č. j. 6 Ads 93/2010 - 160, které jsou dostupné na www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud dovodil, že využívání přidělených technických prostředků a pomůcek uvedených v 8. platové třídě není samo o sobě důvodem pro zařazení policisty do této platové třídy a že důvodem pro jeho zařazení do 7. platové třídy je zejména jeho činnost v souvislosti s přestupky v blokovém řízení. Dále Nejvyšší správní soud uvedl , že Městský soud v Praze vycházeje z „Náplně služební činnosti“ ze dne 8. 1. 2004, podle níž patřil mezi hlavní úkoly žalobce též „výkon služby policie při zabezpečování dohledu nad veřejným pořádkem, bezpečností a dopravou s možným využíváním technických pomůcek, prostředků.“ konstatoval, tento úkol se shoduje s jednou z činností, které jsou podle bodu 3.2.1. katalogu prací obsaženy v 8. platové třídě, takže žalobce by měl být zařazen právě do této platové třídy. Uvedený závěr Městského soudu v Praze je však v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, podle níž je rozlišujícím kritériem pro zařazení policisty do 7. nebo 8. platové třídy zejména to, zda jeho činnost spočívá v odhalování a vyřizování přestupků v blokovém řízení nebo zda spočívá v odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených do působnosti policie v přestupkovém řízení. Navíc „výkon služby policie při zabezpečování dohledu nad veřejným pořádkem, bezpečností a dopravou s možným využíváním technických pomůcek, prostředků.“ je obsažen v 7. i 8. platové třídě, takže tato činnost nemůže být rozlišujícím kritériem pro zařazení policisty do jedné z nich. Městský soud v Praze tedy pochybil, když dospěl k závěru o nutnosti zařazení žalobce do 8. platové třídy na základě zjištění, že žalobce měl v náplni služební činnosti uveden též úkol „výkon služby policie při zabezpečování dohledu nad veřejným pořádkem, bezpečností a dopravou s možným využíváním technických pomůcek, prostředků.“ Podle názoru Nejvyššího správního soudu se měl Městský soud v Praze podle shora uvedené judikatury zabývat skutečnou náplní žalobce, aby mohl posoudit, zda žalobce v rozhodné době vykonával činnosti související s odhalováním a vyřizování přestupků v blokovém řízení nebo zda vykonával rovněž činnosti spočívající v odhalování, objasňování a vyřizování přestupků svěřených do působnosti policie v přestupkovém řízení. Žalobou napadené rozhodnutí učinilo závěr, že činnost žalobce souvisela s přestupky v blokovém řízení, neboť pouze v jeho rámci žalobce používal přidělené technické prostředky a pomůcky. Jednou z charakteristik blokového řízení je totiž podle policejního prezidenta to, že přestupek v něm lze projednat za předpokladu jeho spolehlivého zjištění, přičemž k tomu měl žalobce k dispozici technické prostředky a pomůcky (GESIG TRAVIMO, R7CCD, váhy nápravných tlaků HAENNI, videotechnika, přenosné PC s pátráním po osobách a motorových vozidlech, alkotester Dräger), bez jejichž použití by tomuto úkolu, především ohledně přestupků v silniční dopravě, nemohl dostát. S tímto závěrem odvolacího orgánu však žalobce v žalobě polemizoval a namítal, že některé přestupky jím zjištěné při výkonu služby za pomoci zmíněných technických prostředků nelze řešit v blokovém řízení a že jimi prokazatelně vyřizoval i takové přestupky, které se řeší mimo blokové řízení. Jako příklad žalobce uvedl váhy HAENNI na zjištění překročení váhy vozidla, které měl k dispozici jedině útvar, u něhož sloužil, přičemž přestupky zjištěné za pomoci tohoto zařízení nebylo možné řešit v blokovém řízení. To samé platí podle žalobce i pro přestupky zjištěné alkoholtesterem Dräger, videozařízením GESIG TRAVIMO měřícím rychlost či měřičem rychlosti RAMER. Městský soud v Praze se však těmito žalobními námitkami zpochybňujícími závěr žalobou napadeného rozhodnutí o činnosti žalobce související jen s přestupky řešenými v blokovém řízení vůbec nezabýval, ačkoliv právě takové posouzení bylo podle uvedené judikatury rozhodující pro zařazení žalobce do 7. platové třídy, které bylo v dané věci učiněno služebními funkcionáři. Kasační stížností napadený rozsudek tak postrádá rozhodný důvod pro zařazení žalobce do příslušné platové třídy, a proto je ho nutné v tomto směru považovat za nepřezkoumatelný. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud k zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze s tím, že v dalším řízení se bude Městský soud v Praze na základě žalobních námitek zevrubně zabývat skutečnou pracovní náplní žalobce a posoudí, zda žalobce řešil přestupky pouze v rámci blokového řízení a byl tak správně zařazen do sedmé platové třídy, nebo taktéž vyko