2 Afs 115/2007 — Nejvyšší správní soud

9 Ca 181/2009- 50 - text 8 pokračování 9Ca 181/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobců: A) I. K., B) M. K., C) Mgr. M. K., D) J. Ž., a E) J.Ž., všichni zast. I. K., obecnou zmocněnkyní, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Praha 1, Letná 15, zastoupeno JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem Vodičkova 17, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného: 1) ze dne 15.6.2009, č.j.: 26/44 154/2009-262-I , 2) ze dne 15.6.2009, č.j.: 26/44 154/2009-262-II , 3) ze dne 15.6.2009, č.j.: 26/44 154/2009-262-III , 4) ze dne 15.6.2009, č.j.: 26/44 154/2009-262-IV , 5) ze dne 15.6.2009, č.j.: 26/44 154/2009-262-V , t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobci se podanou žalobou domáhali přezkoumání rozhodnutí uvedených v záhlaví tohoto rozsudku, kterými bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutím Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru vnitra a krajského živnostenského úřadu 1) ze dne 2.4.2009, zn. 5369/MJ/2009 2) ze dne 2.4.2009, zn. 5442/MJ/2009 3) ze dne 2.4.2009, zn. 5410/MJ/2009 4) ze dne 2.4.2009, zn. 5388/MJ/2009 5) ze dne 2.4.2009, zn. 5748/MJ/2009, o zastavení odvolacího řízení ve věci místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Žalobci v podané žalobě namítali, že žalovaný správní orgán porušil st. § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, když nedal žalobcům jako účastníkům řízení možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění, resp. neseznámil je s tím, že shromažďování podkladů bylo ukončeno. Uvedli, že porušením citovaného zákonného ustanovení došlo k porušení principu právního státu a došlo podstatným způsobem k porušení ustanovení o řízení. Žalobci namítali, že rozhodnutí trpí velmi závažnými vadami spočívajícími v zavádějícím tvrzení, že místní poplatek byl vydán ve správné výši. Žalobci jsou toho názoru, že žalovaný nedostatečně zkoumal podaná odvolání, neboť jinak by zjistil, že platební výměry na částku 450,- Kč jsou nepřezkoumatelné a mají za následek neplatnost platebních výměrů, neboť ve výroku těchto výměrů v odkazu na čl. 4 Obecně závazné vyhlášky obce Bolehošť č. 3/2004 Sb., o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přeprav, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu není uveden odkaz na dodatek k této vyhlášce. Poukázali na to, že dle čl. 4 uvedené vyhlášky sazba poplatku činí 400,- Kč a nikoliv 450,- Kč.Žalovaný uvádí žalobce v omyl, neboť se ve vydaných rozhodnutích opírá o nicotné a protizákonné dodatky, které nejsou v platebních výměrech uvedeny. Žalobci namítali , že v jimi podaných odvoláních bylo vše dostatečně odůvodněno a v Obecně závazné vyhlášce obce Bolehošť je stále uvedena částka 400,- Kč, přičemž tam není žádný odkaz na dodatek vyhlášky. Žalovaný nezkoumal, kdo o dodatcích rozhodoval, neboť je velkou chybou, když o dodatcích rozhoduje stejný orgán jako ten, který rozhodoval o obecně závazné vyhlášce – totiž zastupitelstvo obce. Žalovaný rovněž nezkoumal, zda dokument byl veřejně vyhlášen na úřední desce. Žalobci však toto považují za námitku navíc, neboť za podstatné považují znění vyhlášky obce v čl. 4, kde je uvedena částka místního poplatku ve výši 400,- Kč. Z uvedených důvodů žalobci navrhli, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný správní orgán uvedl, že žalobci nebyli kráceni na žádných procesních právech porušením ust. § 36 odst. 3 správního řádu, neboť na řízení o místním poplatku, které je daňovým řízením, se správní řád nepoužije. K námitkám týkajícím se vyhlášky žalovaný poukázal na to , že Zastupitelstvo obce Bolehošť na svém zasedání dne 6.12.2005 schválilo změnu čl. 4 Obecně závazné vyhlášky č. 3/2004, tak, že s účinností od 1.1.2006 činí sazba poplatku 450,- Kč ( čl. 3 písm. a) vyhlášky). Žalovaný dále uvedl, že přezkoumal postup krajského úřadu, který v řízení postupoval podle § 34 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků a v tomto režimu přezkoumával odvolání žalobců proti rozhodnutím o zastavení řízení vydaným Obecním úřadem Bolehošť. Žalovaný shledal, že odůvodnění krajského úřadu obsažená v jeho rozhodnutích vyčerpávajícím způsobem vysvětluje jak postup Obecního úřadu Bolehošť, tak i postup krajského úřadu a žalobcům byla vysvětlena působnost obecního úřadu i náležitosti platebních výměrů. Ve věci však nebyly splněny základní náležitosti odvolání žalobců, proto nebyl důvod k tomu, aby prvoinstantní orgán postoupil odvolání žalobců krajskému úřadu. K věci dodal, že obecně závazná vyhláška obce byla vydána podle § 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích a že povinnost fyzických osob uvedených v § 10b odst. 1 písm. b) cit. zákona je vázána k místu trvalého pobytu, nikoliv k množství vyprodukovaného odpadu a využívání systému. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu odmítl. Při jednání před soudem žalobkyně a zástupkyně ostatních žalobců I. K. ke stanovisku žalovaného ohledně nerelevantního ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu poukázala na ust. § 37 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků a to v tom směru, že žalobci se několikrát domáhali zjištění, proč krajský úřad i Obecní úřad Bolehošť nevydaly rozhodnutí o jejich odvoláních, neboť byla vydaná pouze řada rozhodnutí o zastavení řízení a krajský úřad vždy postoupil odvolání žalobců Obecnímu úřadu Bolehošť, který byl nečinný. Poukazuje na to, že do dnešní doby nebyla vydána žádná rozhodnutí, ve věci byla vydána jen rozhodnutí o zastavení řízení. Má za to, že jestliže ustanovení § 32 zákona o správě daní a poplatků vyžaduje jako náležitost rozhodnutí uvedení právního předpisu, podle kterého bylo rozhodováno, pak v daném případě vydaná rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná. K uvedenému zástupkyně žalovaného upozorňuje na to, že předmětem tohoto řízení, které je přezkoumáváno soudem, nejsou podaná odvolání proti platebním výměrům, ale rozhodnutí Ministerstva financí, které přezkoumávalo rozhodnutí o zastavení řízení o odvoláních podaných žalobci. Toto odvolání nebylo ani po výzvě správce daně doplněno. Žalobkyně a zástupkyně žalobců I. K. vyjádřila nesouhlas se závěrem napadených rozhodnutí, které potvrzují rozhodnutí o zastavení řízení, s tím, že žalobci po celou dobu poukazovali na to, že jím byla vyměřena nesprávná výše poplatků a na to, že vyhláška obce, která stanoví výši tohoto poplatku, je chybná. Uvádí, že již v roce 2004 se obraceli na Ministerstvo životního prostředí, které je poučilo o možnosti osvobození od soudního poplatku, zvláště v případě, jestliže žalobci řádně třídí odpad a tento odpad likvidují sami, (týká se to především bioodpadu). Žalobci ví o tom, že se všude poplatky neplatí, že je možná výjimka z tohoto placení, na krajském úřadu se jím dostalo i od pracovníka tohoto úřadu dne 15.6.2004 poučení o zákonu o odpadech a citovala z poučení, které bylo žalobcům poskytnuto. K dotazu soudu, proč toto poučení a tyto možnosti neuplatňovali v podaných odvoláních, uvedla, že toto uplatňovali u krajského úřadu po celou dobu. Na dotaz soudu, zda toto uplatňovali v podaných odvoláních a v doplněních na výzvy správce poplatku, uvedla, že tato odvolání nemá a že neví, jestli to tam je uvedeno. Zástupkyně žalovaného setrvala na stanovisku, že odvolání v dané věci nebyla úplná, nebyla doplňována náležitě na výzvy správce poplatku, proto rozhodnutí o zastavení řízení jsou správná a dostatečně odůvodněná. Městský soud v Praze přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení, která předcházela jejich vydání, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V dané věci je předmětem přezkumu soudem rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 15.6.2009 vydané v odvolacím řízení, v němž žalované ministerstvo jako odvolací orgán přezkoumávalo rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 2.4.2009 vydané v režimu § 34c odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. Podle § 34c odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. platného v rozhodné době daňový subjekt je oprávněn svým podnětem upozornit nejblíže nadřízeného správce daně, že správce daně nepostupuje v řízení bez zbytečných průtahů, protože a) nevydal rozhodnutí, ačkoliv uplynulo 6 měsíců ode dne, kdy byl vůči daňovému subjektu učiněn poslední úkon v řízení, kterého se předpokládaná nečinnost týká, b) nevydal rozhodnutí, ačkoliv již došlo k soustředění podkladů potřebných pro vydání tohoto rozhodnutí, nebo c) marně uplynula daňovým zákonem stanovená lhůta, v níž měl správce daně provést úkon, nebo d) neprovedl úkon ve lhůtě, která je pro provedení takového úkonu obvyklá. Podle § 34c odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. platného v rozhodné době nadřízený správce daně