8 As 69/2010 — Nejvyšší správní soud

9 Ca 297/2009- 49 - text 5 pokračování 9Ca 297/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: J. A. A., zastoupen JUDr. Zdeňkem Pánkem, advokátem se sídlem Prokopa Holého 130/15, Děčín IV, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí Policie České republiky, služby cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 19.8.2009, č.j. CPR-2534-1/ČJ-2009-9CPR-C261, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 19.8.2009, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Ústí nad Labem, Inspektorátu cizinecké policie Rumburk ze dne 23.12.2008, č.j. CPUL-02672-16/ČJ-2008-0464PD-C, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. Žalovaný správní orgán vyšel v odůvodnění svého rozhodnutí ze zjištění, že žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu podaná dne 20.11.2008 u orgánu cizinecké policie byla správním orgánem I. stupně zamítnuta z důvodu ust. § 87e odst. 1 s odkazem na ust. § 87d odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., neboť bylo zjištěno, že žalobce je evidován v evidenci nežádoucích osob. Žalovaný správní orgán se dále v napadeném rozhodnutí vypořádával s odvolacími námitkami žalobce,, že v souvislosti s jemu uloženým správním vyhoštěním ze dne 31.3.2008 podal dne 12.1.2009 návrh na zahájení nového řízení dle ust. § 101 zákona č. 500/2004 Sb. ve věci správního vyhoštění s tím, že na jeho straně došlo v mezidobí k zásadní a podstatné změně výchozích podmínek. Tato změna spočívá ve skutečnosti, že žalobce dne 17.10.2008 uzavřel manželství s paní L. H. a tímto sňatkem naplnil přetrvávající partnerský vztah a založení rodiny. Tím se žalobce dostal pod ochranu Listiny základních práv a svobod. Dle žalobce uvedená situace také vyvrací argumentaci správního orgánu v rozhodnutí, že zásah je přiměřený z hlediska soukromého nebo rodinného života žalobce, když žalobcova rodina žije mimo území České republiky a účastník zde nemá jiné rodinné vazby, totiž po uzavření manželství žalobce s občankou České republiky na území České republiky tato argumentace již pozbyla pravdivosti a správní orgán by se měl vypořádat s touto zásadní a podstatnou změnou okolností. K uvedeným námitkám žalovaný vyšel ze zjištění, že žalobce přicestoval na území České republiky dne 6.6.2004. Při hraniční kontrole se prokázal dokladem jiné osoby, na území pobýval bez cestovního dokladu a bez víza a dne 14.6.2004 mu bylo uloženo správní vyhoštění s dobou platnosti na 3 roky, které nabylo právní moci dne 22.6.2004. Žalobce území ČR neopustil, neboť již 7.6.2004 požádal Českou republiku o mezinárodní ochranu formou azylu. Řízení bylo pravomocně ukončeno dne 3.10.2005 rozhodnutím krajského soudu, který předmětné řízení zastavil. Téhož dne pozbylo platnosti vízum udělené podle ust. § 72 zákona č. 325/1999 Sb., přičemž žalobce již 24.6.2005 svévolně opustil azylové zařízení. Následně v nezjištěné době překročil mimohraniční přechod státní hranice České republiky směrem do Rakouska, kde pobýval až do 31.3.2008, kdy byl v souladu s nařízením ES č. 343/2003 předán zpět na území ČR. Následně dne 31.3.2008 orgány cizinecké policie vydaly žalobci rozhodnutí o uložení správního vyhoštění na dobu tří let. Toto rozhodnutí nabylo právní moci ve znění odvolacího rozhodnutí dne 4.8.2008. Žalovaný vzal z uvedených zjištění a spisového materiálu za prokázané, že žalobce je evidován v evidenci nežádoucích osob a za osobu byl označen na základě pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění v souladu s ust. § 154 odst. 3 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. Žalovaný vyšel z ust. § 51 odst. 3 správního řádu, když zjistil skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět a není důvodu provádět žádné dokazování. Rovněž vzal v úvahu i článek 28 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES, který se týká posouzení poměrů cizince před přijetím rozhodnutí o vyhoštění (délka pobytu cizince na území, věk, zdravotní stav, rodinné poměry, společenská a kulturní integrace v hostitelském členském státě, intenzita vazeb v zemi původu) z hlediska posuzování přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života. Shledal, že žalobce se zdržoval na území ČR neoprávněně, je dospělou osobou, neuváděl žádné zdravotní potíže, manželství uzavřel v době, kdy si byl vědom, že v případě realizace rozhodnutí o vyhoštění nebude po dobu jeho platnosti jeho pobyt na území ČR možný. Rovněž musel předvídat, že vytvoření nových rodinných vazeb způsobí narušení způsobené očekávaným vyhoštěním. Žalovaný uvedl, že žádné z práv uvedených v Listině základních práv a svobod nezakládá nárok cizince na pobyt na území České republiky a pokud správní orgán uloží vyhoštění cizinci, pak jej netrestá ani nesankcionuje, což již i Nejvyšší správní soud vyslovil ve svém rozsudku 5Azs 125/2004-54.Zákaz pobytu není sankcí, nýbrž opatřením omezujícím cizince na svobodě jeho volného pobytu. Z výše uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. Proti uvedenému rozhodnutí směruje podaná žaloba. Žalobce v podané žalobě namítal, že nebylo přihlédnuto k jeho námitce, že rozhodnutí vydaná ve věci zamítnutí jeho žádosti o povolení k přechodnému pobytu jsou zcela nepřiměřená z hlediska zásahu do jeho soukromého a rodinného života. Zopakoval, že dne 17.10.2008 uzavřel na území ČR manželství s paní L. H. a jejich manželství bylo naplněno dne 15.3.2009, kdy se jim narodil syn E. A. V případě zamítnutí žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu vzniká povinnost žalobce opustit území České republiky, čímž dochází k zásahu do jeho rodinného života, které mu zaručuje článek 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobce dále odkazoval na článek 8 a článek 3 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), kterou je Česká republika vázána a která chrání soukromý a rodinný život, zájem rodiny a především zájem dítěte před zásahy státních orgánů (rovněž článek 18 odst. 1 Úmluvy). Žalobce namítal, že správní orgán nešetřil práva žalobce nabytá v dobré víře a uložení správního vyhoštění vůči žalobci bylo v rozporu se základní zásadou činnosti správních orgánů zakotvené v § 2 odst. 4 správního řádu. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný zopakoval skutková zjištění týkající se pobytu žalobce na území ČR, včetně vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Zopakoval důvody, které pro své závěry vtělil do napadeného rozhodnutí a uvedl, že žádosti o povolení k přechodnému pobytu nelze vyhovět z důvodu skutečnosti, že žalobce je evidován v evidenci nežádoucích osob. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, k němuž se účastníci řízení nedostavili. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. s.ř.s. v mezích žalobou uplatněných bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud vzal z podkladů řízení za prokázané, že žalobce pobýval na území České republiky od 6.6.2004 neoprávněně, za což mu bylo uloženo po dvakráte správní vyhoštění a to nejprve rozhodnutím ze dne 14.6.2004, č.j. SCPP-973/OV-III-2004 a dále rozhodnutím ze dne 31.3.2008. č.j. CPCB-2692-18/ČJ-2008-4003 vždy po dobu tří let, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území ČR. Druhé správní vyhoštění mu bylo uloženo v důsledku neoprávněného překračování česko-rakouské státní hranice, kdy byl po nějakou dobu zadržen rakouskou policií a vrácen na území ČR. Na základě pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění byl žalobce v souladu s ust. § 154 odst. 3 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. označen jako nežádoucí osoba a je evidován v evidenci nežádoucích osob. Toto je důvodem podle ust. § 87e odst. 1 v souvislosti s ust. § 87d odst. 1 písm. d) pro zamítnutí žádosti povolení k přechodnému pobytu a tento důvod postačuje k takovému rozhodnutí. Z hlediska citovaných zákonných ustanovení nejsou relevantní námitky žalobce ohledně zásahu do rodinného a soukromého života, neboť tato hlediska jsou posuzována v rámci řízení o uložení správního vyhoštění, tedy byla relevantní v době, kdy žalobci bylo rozhodnutí o správním vyhoštění ukládáno, tj. v roce 2004 a posledně v roce 2008, konkrétně v době právní moci rozhodnutí o uložení správního vyhoštění, která nastala 28.7.2008. Změnu osobních poměrů žalobce lze však dovozovat až od data 17.10.2008, kdy uzavřel manželství s paní L. H., občankou České republiky, ovše