§ 72 zákon o azylu – Policie může za účelem informování veřejnosti…
Zákon o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu) · 325/1999 Sb. · Cizinecké a azylové právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 72 zákona o azylu umožňuje Policii České republiky zveřejňovat na internetu čísla ztracených, odcizených nebo neplatných cestovních dokladů a průkazů o povolení k pobytu, včetně data ohlášení jejich ztráty či odcizení, aby o tom informovala veřejnost. Policie může na internetu zpřístupnit seznam čísel dokladů, které byly nahlášeny jako ztracené nebo odcizené, nebo které jsou neplatné. (§ 72 zákona č. 325/1999 Sb., zákon o azylu, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 72 odkazuje 15 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 325/1999 Sb.
Policie může za účelem informování veřejnosti zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup čísla ztracených, odcizených nebo neplatných cestovních dokladů, cestovních průkazů totožnosti, průkazů o povolení k pobytu vydaných podle tohoto zákona a datum ohlášení ztráty nebo odcizení těchto dokladů.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Policie může na internetu zpřístupnit seznam čísel dokladů, které byly nahlášeny jako ztracené nebo odcizené, nebo které jsou neplatné.
- Veřejnost, například banky, hotely nebo zaměstnavatelé, si může ověřit platnost dokladů, aby předešla podvodům.
- Zveřejněné informace zahrnují typ dokladu (cestovní doklad, cestovní průkaz totožnosti, průkaz o povolení k pobytu) a datum, kdy byla ztráta nebo odcizení nahlášena.
- Cílem je zvýšit bezpečnost a ztížit zneužití těchto dokladů.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 72
Jak soudy aplikují § 72
Tímto opatřením mohlo být umístění do některého z pobytových středisek Ministerstva vnitra podle § 72 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, což vyplývá z čl. 13 a 14 směrnice Rady 2003/9/ES.
Skutečnost, že cizinec, který je zajištěn za účelem správního vyhoštění, není oprávněn pobývat na území České republiky (dříve mu nebylo udělováno vízum za účelem strpění pobytu), a tedy se tu fakticky nemůže volně pohybovat (§ 72 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu), nemá žádný vztah k vykonatelnosti rozhodnutí o správním vyhoštění z pohledu § 119 odst. 6 zákon o pobytu cizinců.
Téhož dne pozbylo platnosti vízum udělené podle ust. § 72 zákona č. 325/1999 Sb., přičemž žalobce již 24.6.2005 svévolně opustil azylové zařízení.