— Nejvyšší správní soud

9 Ca 299/2009- 31 - text 14 pokračování 9Ca 299/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: Alia Group Ltd Organizační složka, se sídlem Vlkov 61, Děkov, IČ: 28380142, zast. JUDr. Jiřím Běleckým, advokátem se sídlem Rakovník, Vysoká 267/1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Praha 5, Zborovská 11, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.7.2009 č.j. 113470/2009/KUSK t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 15.7.2009 č.j. 113470/2009/KUSK a rozhodnutí Městského úřadu Rakovník ze dne 19.5.2009 č.j. OŽP/810/2009-01R se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.760,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Jiřího Běleckého. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Městského úřadu Rakovník, odboru životního prostředí ze dne 19.5.2009, zn.: OŽP/810/2009-01R (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) byl žalobce shledán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku ochrany zvířat proti týrání podle § 27a odst. 4 písm. e) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 246/1992 Sb.“) porušením ust. § 11 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., tím, že dne 25.8.2008 v 14.00 hod., dne 2.9.2008 v 15.30 hod. až 15.35 hod., dne 5.9.2008 v 8.30 hod. až 8.40 hod., dne 9.9.2008 v 10.00 hod. až 11.00 hod. a v 15.15 hod. až 15.20 hod., dle fotodokumentace, která byla předložena Obecním úřadem Děkov správnímu orgánu I. stupně dne 24.9.2008 pod č.j.: OŽP/6120/2008 a dále ve dnech 23.1.2009 v 9.30 hod., dne 27.1.2009 ve 13.13 hod. a dne 28.1.2009 ve 14.38 hod., dle fotodokumentace předložené dne 10.2.2009 rovněž Obecním úřadem Děkov pod č.j.: OŽP/810/2009, nezabezpečil chovaná zvířata, která unikla a volně se pohybovala po obci Děkov a okolí. Tím došlo k porušení ust. § 11 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., protože uvedené ustanovení zákona ukládá chovateli povinnost učinit opatření proti úniku zvířat. Zákon č. 246/1992 Sb., nijak nespecifikuje, jaká opatření musí chovatel učinit, ale tato opatření musí zamezit úniku chovaných zvířat. V tomto případě dochází k naplnění skutkové podstaty týrání zvířat, která je vymezena v § 4 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., který uvádí, že za týrání se považuje pod písm. k) – chov zvířat v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení a dále pod písm. x) jiné jednání, v jehož důsledku dojde k utrpení zvířat. Za výše uvedený správní delikt správní orgán I. stupně podle § 27a odst. 17 písm. c) zákona č. 246/1992 Sb., uložil žalobci pokutu ve výši 10.000,- Kč. Zároveň byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000,-Kč. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a toto rozhodnutí potvrdil. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě předně nesouhlasil se zamítnutím odvolání a označil postup správních orgánů obou stupňů, stejně jako jejich právní posouzení věci a skutková zjištění, za nesprávné. Konkrétně namítl, že řízení před orgánem I. stupně bylo postiženo procesní vadou spočívající v tom, že ve věci rozhodoval Ing. L.T., který měl být z projednávání záležitosti vyloučen, a to z důvodu jeho podjatosti. Při rozhodování o námitce podjatosti správní orgán I. stupně vycházel výhradně ze sdělení tohoto referenta. Žalobci je přitom známo, že Ing. T. a pan R., jenž se v dané věci angažuje, jsou přátelé a účastní se společně akcí honebního sdružení. Správní úřad měl dle mínění žalobce k věci vyslechnout pana R., případně si vyžádat zprávu daného spolku, jestli se Ing. T. účastní jejich činnosti. Žádné podrobnější šetření k námitce podjatosti ale provedeno nebylo. Žalobce má za to, že při bližším zkoumání by vyšlo najevo, že pan R. je také blízkým příbuzným starostky obce Děkov, přičemž podnět na prošetření podezření ze správního deliktu správní úřad obdržel právě od obecního úřadu Děkov. Dále žalobce poukázal na to, že Honební společenství Děkov bylo účastníkem petice z roku 2008, která směřovala proti podnikání matky vedoucího organizační složky žalobce, Ing. K., v zemědělství. Žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně řádně odůvodnil své rozhodnutí, že Ing. L. T. není v dané věci vyloučen, ačkoliv správní orgán vyšel zcela jednoznačně z neúplně zjištěného skutkového stavu, když své rozhodnutí založil výhradně na vyjádření dotčeného referenta. Žalobce dále spatřuje vadu řízení v tom, že nebylo spolehlivě prokázáno, že by k předmětným únikům zvířat došlo právě dne 25.8.2008 v 14:00 hod., dne 2.9.2008 v 15:30 hod. až 15:35 hod., dne 5.9.2008 v 8:30 hod. až 8:40 hod., dne 9.9.2008 v 10:00 hod. až v 11:00 hod. a v 15:15 hod. až 15:20 hod. Uvedl, že správní orgán vyšel z fotodokumentace a zřejmě z dat a časových údajů na fotografiích. Tyto údaje však lze snadno měnit a nemohou být dostatečným podkladem pro časové vymezení skutku a jednotlivých dílčích útoků. Podobně je možné za přispění současných technologií manipulovat i se zobrazenými objekty na fotografii. Totéž lze dle žalobce tvrdit i o únicích zvířat, k nimž mělo dojít dne 23.1.2009 v 9:30 hod., dne 27.1.2009 ve 13:13 hod. a dne 28.1.2009 ve 14:38 hod. Namítl, že k časovým údajům nebyli slyšeni svědci ani nebyl blíže zjišťován skutkový stav. K tvrzení žalovaného, že vzhledem k množství, kvalitě a zdroji fotodokumentace není důvod pochybovat o pravosti fotodokumentačního materiálu, žalobce uvedl, že mohlo být zaznamenáno protiprávní jednání, jež nelze vzhledem k časovému odstupu dle správního řádu projednat a žalobce za ně sankcionovat, případně se mohlo jednat o únik hospodářských zvířat jiného subjektu, který byl nafocen v jiné lokalitě apod. Uzavřel, že přesně časově vymezený skutek, jak je určen ve výroku rozhodnutí orgánu I. stupně, se nezakládá na zjištěních plynoucích z provedeného dokazování a činí rozhodnutí správních orgánů obou stupňů nepřezkoumatelnými. Žalobce se rovněž neztotožňuje s právní kvalifikací protiprávního jednání, které je mu kladeno za vinu. V této souvislosti uvedl, že správní orgán I. stupně opřel své rozhodnutí o metodická doporučení a stanoviska Ústřední komise pro ochranu zvířat, která však nejsou pramenem práva a správní orgán jimi nemůže být vázán a nemůže jimi ani argumentovat. Nelze tedy vycházet z definice, že již samotné umožnění úniku zvířete je jeho týráním, když tato není obsažena v zákoně. Žalobce trvá na tom, že zvířata netýral, tedy že ve smyslu zákona č. 246/1992 Sb., nevyvolával nepřiměřené působení stresových vlivů, nebo jinak přispěl k utrpení zvířat. Žalobce je přesvědčen, že zvířatům neumožnil ani „únik“. Uvedl, že se nemůže jednat o únik zvířat, pokud byl prostřednictvím Ing. K. zvířatům nablízku. Nic na tom nemění skutečnost, že Ing. K. nebyl na předmětných fotografiích zachycen. Dle žalobce lze na celou situaci nahlížet tak, že žalobce zvířata mohl přechodně nechat pást mimo své pastviny. Rovněž namítl, že žalovaný se s touto (odvolací) námitkou vůbec nevypořádal a pouze poukázal na to, že zákon č. 246/1992 Sb., nespecifikuje, jaká opatření musí chovatel učinit, ale tato opatření musí zamezit úniku chovaných zvířat. Pokud žalobce připustil, že dne 23.1.2009 skutečně zvířata ze zabezpečené pastviny unikla, bylo to poté, co byl elektrický obvod přerušen zábranou. Tento výpadek byl způsoben vyšší mocí nebo jinou osobou. Stávalo se, že občané Děkova na svých procházkách se psy dobytek vyplašili a ten se dostal mimo ohradu. Dle mínění žalobce tak není dána dle ust. § 27 odst. 4 zákona č. 246/1992 Sb., jeho absolutní objektivní odpovědnost. Pokud někdy došlo k úniku zvířat, jednalo se o cizí zavinění, za něž žalobce nemůže nést odpovědnost. Žalobce dostatečným způsobem prokázal, mimo jiné při místním šetření, že vynaložil veškeré potřebné úsilí, které bylo po něm možno spravedlivě požadovat, aby úniku zvířat zabránil. Zdroj elektrické energie, který napájel ohradník instalovaný v obvodu dané pastviny, byl v březnu 2007 poškozen protiprávním jednáním obyvatele obce Děkov. V zájmu smírného vyřešení věci místostarosta obce p. Zelenka přislíbil opravu a připojeni zdroje na ohradník. Obec v tomto směru však nikdy neučinila žádné opatření, naopak žalobce našel jiné připojení a opravil ohradníky. Správní orgán při místním posouzení spojeném s ústním jednáním v Děkově dne 23.4.2009 také konstatoval, že některé úseky pastvin jsou nově zabezpečené el. ohradníkem, zároveň však připustil, že vzhledem k velikosti a rozlehlosti celého pastevního areálu je velký problém udržet el. ohradník v provozuschopném stavu. Žalobce